CD-ROM: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Externí odkazy: +kategorie
m typo
Řádek 5:
 
Data se zaznamenávají do sektorů, které mají velikost 2352 B. Data mohou být zaznamenána 3 způsoby:
# Mode 1, má 2048 užitečných B/sektor (standard) - MSCDEX podporuje jen 2048B
# Mode 2, 2336 B/sektor
# Audio, 2352 B/sektor
Řádek 11:
Sektor se skládá z 98 rámců. Každý rámec začíná 24 synchronizačními bity a pak následují 2 bloky s 12 uživatelskými byty a 4 byty CIRC- korekce. Každý bajt začíná trojicí spojovacích nulových bitů a 14bitovým kódem bajtu. Při zakódování nesmí být dvě jedničky vedle sebe. Aby toto nenastalo při spojování bajtů jsou proloženy 3 spojovacími nulovými bity. Každá sekunda záznamu obsahuje 75 sektorů.
 
Historie CD-ROM sahá do roku [[1970]] k firmě RCA, která vyvinula oboustranný video disk o průměru 30,5 cm se způsobem zápisu a čtení založeném na optice a odrazu [[laser]]u. Vzhledem k vysoké ceně a malé odolnosti se však tento disk mezi veřejností příliš neuchytil. Řada firem ale vyvíjela podobná řešení, situace se změnila až v roce [[1980]], kdy firmy [[Philips]] a [[Sony]] uzavřely dohodu o společném standardu. První CD bylo vyrobeno v srpnu roku [[1982]] v [[Hannover]]u v první továrně na výrobu lisovaných CD, byla na něm vylisována [[Alpská symfonie]] [[Richard Strauss|Richarda Strausse]]. Masová výroba pak byla zahájena 17. srpna [[1982]]. Použití pro uložení dat rychle následovalo. Rychlost [[Optická mechanika|mechanik]] se označovala násobkem rychlosti původních audio CD (150 KiB/s). U pozdějších modelů obvykle 52x52× a více, ale tento údaj označoval maximální možnou rychlost přenosu dat, tedy při konstantních otáčkách dosažitelné pouze na konci (vnějším okraji) disku a neobjeví-li se chyby.
 
V dnešní době jsou tyto datové nosiče téměř vytlačeny modernějšími médii a technologiemi přenosu dat.