Gwaithuirim: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace
ČJ
Řádek 41:
Ve [[Druhý věk|Druhém věku]] se tyto národy ještě více rozšířily po území Eriadoru a osídlily jeho rozsáhlé lesy a pobřeží. V této době byly lesy Enedwaithu a Minhiriathu masivní a oblasti od Minhiriathu až po Calenardhon byly kompletně zalesněné. Gwaithuirim uctívali tyto lesy s respektem, živili se lovem zvěře a sběrem plodů a rostlin v těchto lesích a jejich lesní osady v průběhu Druhého věku prosperovaly v míru. Nemnoho Gwaithuirimů překročilo řeku Glanduinu a usadilo se v jižním Eregionu, avšak báli se [[Elfové (Středozem)|elfů]] a vyhýbali se jim, což byl důvod proč s nimi sousední elfská království [[Lindon]] a [[Eregion]] neměli žádný kontakt.
 
Za vlády Númenorského krále [[Tar-Meneldur|Tar-Meneldura]] na pobřeží Středozemě poprvé přistáli Númenorejci, kteří pod velením prince [[Tar-Aldarion|Aldariona]] založili první kolonii Númenoru - [[Vinyalondë]], jejíž funkce byla těžba dřeva pro stavbu lodí, protože král Meneldur vydal zákaz kácení Númenorských stromů pro stavbu lodí, aby omezil moc Númenorského námořnictva. Lidé Gwaithuirim byli v úžasu, když Númenorejce poprvé spatřili, a Númenorejci se pokusili o kontakt s místními lidmi. NarozdílNa rozdíl od lidí Marachu nedokázali identifikovat národy Gwaithuirim jako "příbuzné" Edain a spletli si je se zlými lidmi, protože jejich jazyk nebyl příbuzný s Adûnajštinou nebo jinými jazyky lidí Marachu nebo rodů Beör a Hador. Zpočátku mezi Númenorejci a národy Gwaithuirim byl mír a harmonie a žili vedle sebe bez problémů.
 
Potíže však nastaly, když Númenorejci kvůli jejich rostoucí touze po mořeplavbě a stavbě lodí začali kácet lesy ve velkém, což vyprovokovalo Gwaithuirim, a když vyjednávání selhalo, začali Gwaithuirim napadat Númenorské kolonie a ničit jejich domy a výbavu. Númenorejci v těchto činech ale viděli bezdůvodnou agresi primitivních lidí a tak začali bojovat s národy Gwaithuirim o lesy, zabezpečili své pozice v koloniích a zintenzivnili těžbu dřeva, což ještě více zhoršilo vztahy mezi Númenorejci a Gwaithuirim. Númenorejci vracející se do Středozemě s nimi začali zacházet nemilosrdně a devastovali jejich lesy. Zoufalí Gwaithuirim se následně spojili se [[Sauron|Sauronem]], který je obelstil sliby, že Númenorejce vyžene ze Středozemě a že jim pomůže obnovit jejich lesy, a pomáhali jeho silám během [[Válka elfů se Sauronem|Války elfů se Sauronem]], avšak podnikali útoky pouze proti Númenorejcům a odmítali bojovat proti Elfům a lidem Eriadoru, což Saurona velmi frustrovalo. NarozdílNa rozdíl od Sauronových sil v této válce vojska Gwaithuirim nebyla zničena a stáhla se do svých domovů, a více lidí Gwaithuirim se usadilo v Eregionu, jehož populace elfů byla až na elfy z [[Imladris]] kompletně vymýcena, což umožnilo Gwaithuirim se zde usazovat ve velkém a z opuštěné země Eregionu se stal Hollin. Některí z Gwaithuirim odešli dokonce na sever a usadili se v oblasti Hůrecka, kde založili [[Hůrka (Středozem)|Hůrku]].
 
Po zbytek Druhého věku se území Númenorských kolonií stále více a více rozšiřovala, a Gwaithuirim nakonec ukončili své bojové akce a začali ustupovat. Z Minnhiriathu a Enedwaithu se stále více a více přesouvali z Minhiriathu a Enedwaithu do Hollinu, Eryn Vornu (pobřeží Minhiriathu), [[Dunland|Dunlandských vrchovin]], území [[Lond Angren|Angrenu]] a [[Isenská mezera|Isenské mezery]], až na území Enedwaithu a Minhiriathu nezůstal žádný Gwaithuirim. Tato vylidněná území byla následně anektována Númenorem a osídlena Númenorskými kolonisty (a lidmi Eriadoru, kteří se usadili v Minhiriathu). Po pádu Númenoru se Gwaithuirim z Eryn Vornu spojili s [[Věrní Númenorejci|Věrnými Númenorejci]] z Lond Daeru a společně se připojili do nově založeného království Arnoru, severní poloviny tzv. '''Království Dúnadanů ve vyhnanství'''.