Pascendi Dominici gregis: Porovnání verzí

Papež Pius X. (1903-1914) reagoval na [[modernismus]] a [[agnosticismus]] tím, že jej odsoudil jako herezi v této encyklice a následném [[dekret|dekretu]] [[Lamentabili sane exitu]]. Kněz [[Umberto Benigni]] navíc zorganizoval skupinu katolických intelektuálů [[Sodalitium Pianum]] (Solidarita s Piem) tzv. [[integrista|integristů]], která odhalovala a částečně úspěšně bojovala proti [[modernista|modernistům]] a jejich praktikám. Encyklika žádala rozlišovat komentáře teologů, které odstraňují vnitřní rozpory v dogmatech a uvádějí je v soulad s vědou od samotných dogmat. Dále kritizuje [[evolucionismus]] víry a tzv. nauku o nezbytnostech, která hlásá, že pokrok je veden sporem mezi progresivním a konzervativním (schopnost uchovávat). Tato nauka o nezbytnostech byla v rozporu se závěry 1.Vatikánskkého koncilu ohledně neměnosti vyhlášených dogmat. Encyklika reaguje obviněním z agnostismu, imanentismu a evolucionismu historicko-kritické zkoumání [[Bible]], především [[Pentateuch|Pentateuchu]] a prvních tři evangelií (''cit. ..oni (roz. modernisté) ji dokonce píší, a to s takovou jistotou, jako by na vlastní oči viděli jednotlivé spisovatele, kterí během věků rozšířili obsah posvátných knih'' nebo ''..příčinou je nesmírná drzost, s níž všichni do nebe vynášejí a za úžasný pokrok vědy prohlašují každý žvást, který někdo z nich uveřejní'').

 

 

1. Bůh nemůže být předmětem [[věda|vědy]] ani [[historie]] : ''Kdo by řekl, že jediný a pravý Bůh, Stvořitel a náš Pán, nemůže být s jistotou poznán přirozeným lidským rozumem z toho, co bylo stvořeno, budiž proklet" (De Revel., can. I. Denz. 1653)'' a ''Kdo by řekl, že není možné, aby se boží zjevení stalo věrohodným z vnějších známek a tedy, že jen jakousi vnitřní zkušeností nebo soukromým vnuknutím může být člověk přiveden k víře, budiž proklet" (De Fide, can. III., Denz. 1659)''