Sloughi: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Dinybot (diskuse | příspěvky)
m robot: typografické a kódové korekce a náhrady přesměrování podle specifikace
Porthos (diskuse | příspěvky)
m typografické úpravy narozdíl > na rozdíl apod.
Řádek 21:
Původ sloughi je zastřen mnoha tajemstvími a dodnes zůstává jednou z nejdiskutovanějších otázek. Pravda je taková, že sloughi zřejmě přišla do [[Orient]]u nebo do místa, kterému dnes říkáme [[Etiopie]] jako dar núbijským faraonům odněkud z Asie. První zmínky o sloughi v podobě podobné té, jak ji dnes známe, je datována do 8. - 7. století před Kristem. Starověké egyptské artefakty nám představují, jak cenní byli v této době hladkosrstí sighthoundi s hladkým rovně složeným uchem.
 
Dnes se jako země původu uvádí nejčastěji [[Maroko]], [[Tunis]] nebo [[Lybie]] a to především proto, že se sloughi stala společníkem kočovných pouštních kmenů [[Berbeři|Berberů]], kteří okupovali severní části Afriky. Do skupiny tzv. sighthoundů (v češtině možné přeložit jako „psů lovících naviděnouna viděnou, očima“), kteří podobou připomínají sloughi, patří ještě [[azawakh]], hladkosrstá i dlouhosrstá [[saluki]] a hladkosrstý i dlouhosrstý [[afghánský chrt]]. Všechny tyto rasy původně vyšly zřejmě z jednoho hladkosrstého předka s dopředu spuštěným uchem, k typovým odlišnostem došlo tedy asi šlechtěním různými kmeny- např. azawakh je dnes považován za psa kmene [[Tuaregové|Tuarégů]], jejichž doménou byla centrální Afrika a oblasti okolo dnešního [[Chad]]u, [[Mali]] či [[Burkina Faso]], oproti tomu saluki je považována za psa [[Beduíni|Beduínů]], kteří obývali hlavně střední východ, oblasti [[Saúdská Arábie|Saudské Arábie]], [[Irák]]u, [[Írán]]u a [[Izrael]]e. Dlouhosrstá varianta se potom do standardu dostala zřejmě křížením s různými typy původně asijských chrtů, než vznikli předchůdci dnešní dlouhosrsté saluki a afghána- jako např. tazy, tajgan, ghazni, balúčský chrt a mnoho dalších.
 
Pes plemene sloughi byl svým vlastníkem brán jako člen rodiny. Sloughi sdílely se svou rodinou stan a s páníčkem často i za studených nocí jeho přikrývku. Ne nadarmo jedno arabské přísloví o těchto noblesních zvířatech praví: „ Aada machi Kelb, aada Sloughi.“ neboli „Tohle není pes, to je sloughi!“. V zemi původu bylo o sloughi pečováno se stejnou láskou jako o kvalitního [[Arabský kůň|arabského koně]]. Sloughi byla poklad, a proto její štěňata byla často kojena berberskými ženami, aby se ulevilo kojící feně (sloughi totiž mívají i deset štěňat). Ztracená sloughi znamenala, že rodina bude žít několik týdnů ve smutku, jako když zemře člen rodiny.