Karlík a továrna na čokoládu (film): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Děj: Gramatika značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
→Děj: cs značky: editace z mobilu editace z mobilního webu pokročilá editace z mobilního zařízení |
||
Řádek 46:
Časem ale Wonkovi došlo, že i on stárne. Až zemře, kdo převezme továrnu, a postará se o Oompa-Loompy, až on tu nebude? Do svých pěti různých čokolád tak ukryl zlaté kupóny. Ty opravňovaly dítě s jedním z členů jeho rodiny vstoupit do Wonkovy továrny. Kupóny postupně získali tlustý Němec August Gdoule, rozmazlená Veruka Saltini, namyšlená Fialka Garderóbová a televizní maniak Miki Telekuk. O kupón se snažil i Karlík. Čokoládu dostával pouze jednou do roka, a to na narozeniny. Jelikož je ale měl už za týden, rodiče mu koupili dárek s předstihem. Kupón v něm ale nebyl. Zklamán byl hlavně děda Pepa, který si tuze přál, ještě jednou v životě vstoupit do oné továrny. Karlík si z neúspěchu hlavu nedělal a o čokoládu se rozdělil se zbytkem rodiny. Později ale podal děda Pepa Karlíkovi svou rezervu, peníz. Ten mu dal a poslal ho pro čokoládu. Spolu zkusili štěstí ještě jednou. Ani tentokrát to ale nevyšlo. A když se říkalo, že v [[Rusko|Rusku]] byl nalezen poslední zlatý kupón, lámal Karlík nad svou nadějí pomalu hůl. Ukázalo se ale, že nalezený kupón v Rusku byl padělek. Při jedné cestě Karlíka domů, našel ve sněhu ležet bankovku. Popadl jí, vrazil do prvního krámu, a koupil si ještě jednu Wonkovu čokoládu. K jeho radosti v ní opravdu našel zlatý kupón. Lidé se ho snažili uplácet, aby jim kupón dal. Karlíka ochránil majitel obchodu. Ten mu nařídil, ať kupón nedává z ruky, a hned běží domů.
Když doma
Při prohlídce se Wonkovi vrací vzpomínky na jeho dětství, což je pro něj těžké. Zároveň poznává jednotlivé vlastnosti možných dědiců, a právě ty nežádoucí se jim později stávají osudnými. Do konce prohlídky s Wonkou zůstane už jen malý Karlík se svým dědečkem Pepou. Willy zjišťuje, že je Karlík díky chudobě upřímný, skromný a zdvořilý, na rozdíl od ostatních dětí. Wonka měl velkou radost, že se dědicem stane právě Karlík, a předložil mu svůj návrh.Ten zněl jasně. Stane se dědicem, ale nesmí do továrny jít se
Willy zatím upadal do deprese. Cítil se hrozně, a na jeho náladě se odrážela i kvalita jeho čokolád. Nedalo mu to, a Karlíka vyhledal. Ten se mu snažil vysvětlit důležitost rodiny, Willy ale odmítal po třiceti letech svého otce navštívit. Když mu Karlík slíbil, že půjde s ním, Willy souhlasil. Vyhledali tedy dům jeho otce, kde se Willy představil jako pacient. Karlík měl zatím čas, porozhlédnout se po domě Willyho otce. Uviděl, že jeho otec si všechny cukrářské úspěchy, o kterých se psalo v novinách, vystřihoval, a rámoval na zeď. Na svého syna nezanevřel, spíš naopak. Chyběl mu. Mezitím otec pozná díky chrupu svého syna. Oba jsou dojati, a obejmou se. Po usmíření s otcem Willy zopakoval Karlíkovi jeho nabídku, stát se dědicem továrny. Chlapec přijímá s podmínkou, že si s sebou do továrny bude moci vzít svou rodinu. Willy nyní nadšeně přikyvuje, a později se stává cenným přítelem rodiny Karlíka. Film končí scénou, kde Willy šťastně večeří s
== Obsazení ==
| |||