Právní vztah: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Verze 17653038 uživatele 5.102.50.6 (diskuse) zrušena značka: vrácení zpět |
sdgyd značky: revertováno možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
{{Aktualizovat}}
= Právní vztah =
[[Právní vztah#mw-head|Skočit na navigaci]][[Právní vztah#searchInput|Skočit na vyhledávání]]
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
'''Právní vztah''' je společenský vztah dvou nebo více [[Právní osobnost|subjektů práva]], které mají vzájemná práva a povinnosti. Jde především o pojem [[Soukromé právo|soukromého práva]], vyloučen ale není ani v [[Veřejné právo|právu veřejném]], ačkoli se zde zpravidla nepoužívá...
Aby právní vztah vznikl, je třeba, aby vznikla nějaká [[právní skutečnost]], např. podpis [[Smlouva|smlouvy]], která bude upravena konkrétní [[Právní norma|právní normou]]. Bez této právní regulace by mohlo jít o společenský vztah, nikoli ale o vztah právní, neboť by nebyl právem hodnocen a regulován. Příkladem právního vztahu může být např. [[dluh]], [[manželství]] nebo účast společníka ve [[Společnost s ručením omezeným|společnosti s ručením omezeným]].
== Obsah ==
* [[Právní vztah#Typy%20pr%C3%A1vn%C3%ADch%20vztah%C5%AF|1Typy právních vztahů]]
* [[Právní vztah#Prvky%20pr%C3%A1vn%C3%ADho%20vztahu|2Prvky právního vztahu]]
* [[Právní vztah#Vznik%20pr%C3%A1vn%C3%ADho%20vztahu%20v%20%C4%8Desk%C3%A9m%20pr%C3%A1vu|3Vznik právního vztahu v českém právu]]
* [[Právní vztah#Literatura|4Literatura]]
== Typy právních vztahů[editovat | editovat zdroj] ==
Podle počtu subjektů daného vztahu se dělí na právní vztahy ''dvoustranné'' a ''vícestranné''. Podle určitosti těchto subjektů pak na právní vztahy:
* ''relativní'' – jde o vztah konkrétních subjektů.
* ''absolutní'' – jeden ze subjektů je určitý a ten má vůči neurčitému množství jiných subjektů určité absolutní právo či absolutní povinnost, které tedy působí tzv. ''erga omnes'' (vůči všem). Jde např. o [[vlastnictví]]. Absolutní právní vztah je ale v právní teorii problematizován a í se proto především o absolutním právu (povinnosti), kdežto za právní vztah bývá považován jen typ relativní.
Jiné dělení právních vztahů může spočívat ve zhodnocení předmětu vztahu, např. statusové (stavové), jako je třeba [[rodičovství]], a [[Závazek|závazkové]] (obligační), včetně závazků [[Újma|škodních]].
== Prvky právního vztahu[editovat | editovat zdroj] ==
Základním prvkem každého právního vztahu jsou jeho ''subjekty'', tedy osoby zavázané vzájemnými povinnostmi a oprávněné k vzájemným právům. Subjektem může být jak [[fyzická osoba]], tak [[Právnická osoba|osoba právnická]], ale i [[stát]]. Aby šlo o subjekt způsobilý, musí mít [[právní osobnost]]. U osob fyzických se nabývá narozením (resp. početím, jde-li o tzv. [[Nasciturus|nascitura]]), u osob právnických samotným vznikem. A aby nebyl jen způsobilý, ale aby se vlastním přičiněním mohl subjektem konkrétního právního vztahu opravdu stát, musí mít navíc plnou [[svéprávnost]], která se u osob fyzických se v plném rozsahu nabývá především až dovršením [[Zletilost|zletilosti]]. Právnické osoby samy nejednají, ale podle § 161 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanského zákoníku]] za ně jednají jiné fyzické osoby.
Dalším prvkem každého právního vztahu jsou daná konkrétní práva a povinnosti, neboli ''obsah'' vztahu. A posledním prvkem je jeho předmět, který lze rozlišovat na ''předmět primární'', lidské chování upravené právním vztahem, a ''předmět sekundární'', určitá práva či věci, ke kterým se dané lidské chování vztahuje. Pouze předmět primární je ale prvkem nezbytným, protože mohou existovat právní vztahy, které spočívají jen v chování, tedy sekundární předmět u nich může absentovat.
== Vznik právního vztahu v českém právu[editovat | editovat zdroj] ==
# ze [[Zákon|zákona]] – zcela výjimečné (např. vznik zákonného zastoupení dle § 23 občanského zákoníku)
# z konstitutivního rozhodnutí [[Soud|soudu]] nebo správního úřadu – též výjimečné (např. zřízení zástavního práva rozhodnutím soudu dle § 156 odst. 1 občanského zákoníku)
# z [[Právní jednání|právních]] a protiprávních jednání (nejtypičtější a nejobvyklejší)
# z událostí a protiprávních stavů
# z jiných právních důvodů (např. vznik nálezcova práva na nálezné vyplývající z právního vztahu vlastníka věci ztracené a jejího nálezce dle § 135 odst. 2 občanského zákoníku)
== Literatura[editovat | editovat zdroj] ==
*
{| class="wikitable"
![[Autorita (knihovnictví)|Autoritní data]]
|
* [[Polytematický strukturovaný heslář|PSH]]: 9036
* [[Gemeinsame Normdatei|GND]]: 4048851-2
|}
= Právní vztah =
[[Právní vztah#mw-head|Skočit na navigaci]][[Právní vztah#searchInput|Skočit na vyhledávání]]
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
'''Právní vztah''' je společenský vztah dvou nebo více [[Právní osobnost|subjektů práva]], které mají vzájemná práva a povinnosti. Jde především o pojem [[Soukromé právo|soukromého práva]], vyloučen ale není ani v [[Veřejné právo|právu veřejném]], ačkoli se zde zpravidla nepoužívá...
Aby právní vztah vznikl, je třeba, aby vznikla nějaká [[právní skutečnost]], např. podpis [[Smlouva|smlouvy]], která bude upravena konkrétní [[Právní norma|právní normou]]. Bez této právní regulace by mohlo jít o společenský vztah, nikoli ale o vztah právní, neboť by nebyl právem hodnocen a regulován. Příkladem právního vztahu může být např. [[dluh]], [[manželství]] nebo účast společníka ve [[Společnost s ručením omezeným|společnosti s ručením omezeným]].
== Obsah ==
* [[Právní vztah#Typy%20pr%C3%A1vn%C3%ADch%20vztah%C5%AF|1Typy právních vztahů]]
* [[Právní vztah#Prvky%20pr%C3%A1vn%C3%ADho%20vztahu|2Prvky právního vztahu]]
* [[Právní vztah#Vznik%20pr%C3%A1vn%C3%ADho%20vztahu%20v%20%C4%8Desk%C3%A9m%20pr%C3%A1vu|3Vznik právního vztahu v českém právu]]
* [[Právní vztah#Literatura|4Literatura]]
== Typy právních vztahů[editovat | editovat zdroj] ==
Podle počtu subjektů daného vztahu se dělí na právní vztahy ''dvoustranné'' a ''vícestranné''. Podle určitosti těchto subjektů pak na právní vztahy:
* ''relativní'' – jde o vztah konkrétních subjektů.
* ''absolutní'' – jeden ze subjektů je určitý a ten má vůči neurčitému množství jiných subjektů určité absolutní právo či absolutní povinnost, které tedy působí tzv. ''erga omnes'' (vůči všem). Jde např. o [[vlastnictví]]. Absolutní právní vztah je ale v právní teorii problematizován a í se proto především o absolutním právu (povinnosti), kdežto za právní vztah bývá považován jen typ relativní.
Jiné dělení právních vztahů může spočívat ve zhodnocení předmětu vztahu, např. statusové (stavové), jako je třeba [[rodičovství]], a [[Závazek|závazkové]] (obligační), včetně závazků [[Újma|škodních]].
== Prvky právního vztahu[editovat | editovat zdroj] ==
Základním prvkem každého právního vztahu jsou jeho ''subjekty'', tedy osoby zavázané vzájemnými povinnostmi a oprávněné k vzájemným právům. Subjektem může být jak [[fyzická osoba]], tak [[Právnická osoba|osoba právnická]], ale i [[stát]]. Aby šlo o subjekt způsobilý, musí mít [[právní osobnost]]. U osob fyzických se nabývá narozením (resp. početím, jde-li o tzv. [[Nasciturus|nascitura]]), u osob právnických samotným vznikem. A aby nebyl jen způsobilý, ale aby se vlastním přičiněním mohl subjektem konkrétního právního vztahu opravdu stát, musí mít navíc plnou [[svéprávnost]], která se u osob fyzických se v plném rozsahu nabývá především až dovršením [[Zletilost|zletilosti]]. Právnické osoby samy nejednají, ale podle § 161 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanského zákoníku]] za ně jednají jiné fyzické osoby.
Dalším prvkem každého právního vztahu jsou daná konkrétní práva a povinnosti, neboli ''obsah'' vztahu. A posledním prvkem je jeho předmět, který lze rozlišovat na ''předmět primární'', lidské chování upravené právním vztahem, a ''předmět sekundární'', určitá práva či věci, ke kterým se dané lidské chování vztahuje. Pouze předmět primární je ale prvkem nezbytným, protože mohou existovat právní vztahy, které spočívají jen v chování, tedy sekundární předmět u nich může absentovat.
== Vznik právního vztahu v českém právu[editovat | editovat zdroj] ==
# ze [[Zákon|zákona]] – zcela výjimečné (např. vznik zákonného zastoupení dle § 23 občanského zákoníku)
# z konstitutivního rozhodnutí [[Soud|soudu]] nebo správního úřadu – též výjimečné (např. zřízení zástavního práva rozhodnutím soudu dle § 156 odst. 1 občanského zákoníku)
# z [[Právní jednání|právních]] a protiprávních jednání (nejtypičtější a nejobvyklejší)
# z událostí a protiprávních stavů
# z jiných právních důvodů (např. vznik nálezcova práva na nálezné vyplývající z právního vztahu vlastníka věci ztracené a jejího nálezce dle § 135 odst. 2 občanského zákoníku)
== Literatura[editovat | editovat zdroj] ==
*
{| class="wikitable"
![[Autorita (knihovnictví)|Autoritní data]]
|
* [[Polytematický strukturovaný heslář|PSH]]: 9036
* [[Gemeinsame Normdatei|GND]]: 4048851-2
|}
= Právní vztah =
[[Právní vztah#mw-head|Skočit na navigaci]][[Právní vztah#searchInput|Skočit na vyhledávání]]
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
'''Právní vztah''' je společenský vztah dvou nebo více [[Právní osobnost|subjektů práva]], které mají vzájemná práva a povinnosti. Jde především o pojem [[Soukromé právo|soukromého práva]], vyloučen ale není ani v [[Veřejné právo|právu veřejném]], ačkoli se zde zpravidla nepoužívá...
Aby právní vztah vznikl, je třeba, aby vznikla nějaká [[právní skutečnost]], např. podpis [[Smlouva|smlouvy]], která bude upravena konkrétní [[Právní norma|právní normou]]. Bez této právní regulace by mohlo jít o společenský vztah, nikoli ale o vztah právní, neboť by nebyl právem hodnocen a regulován. Příkladem právního vztahu může být např. [[dluh]], [[manželství]] nebo účast společníka ve [[Společnost s ručením omezeným|společnosti s ručením omezeným]].
== Obsah ==
* [[Právní vztah#Typy%20pr%C3%A1vn%C3%ADch%20vztah%C5%AF|1Typy právních vztahů]]
* [[Právní vztah#Prvky%20pr%C3%A1vn%C3%ADho%20vztahu|2Prvky právního vztahu]]
* [[Právní vztah#Vznik%20pr%C3%A1vn%C3%ADho%20vztahu%20v%20%C4%8Desk%C3%A9m%20pr%C3%A1vu|3Vznik právního vztahu v českém právu]]
* [[Právní vztah#Literatura|4Literatura]]
== Typy právních vztahů[editovat | editovat zdroj] ==
Podle počtu subjektů daného vztahu se dělí na právní vztahy ''dvoustranné'' a ''vícestranné''. Podle určitosti těchto subjektů pak na právní vztahy:
* ''relativní'' – jde o vztah konkrétních subjektů.
* ''absolutní'' – jeden ze subjektů je určitý a ten má vůči neurčitému množství jiných subjektů určité absolutní právo či absolutní povinnost, které tedy působí tzv. ''erga omnes'' (vůči všem). Jde např. o [[vlastnictví]]. Absolutní právní vztah je ale v právní teorii problematizován a í se proto především o absolutním právu (povinnosti), kdežto za právní vztah bývá považován jen typ relativní.
Jiné dělení právních vztahů může spočívat ve zhodnocení předmětu vztahu, např. statusové (stavové), jako je třeba [[rodičovství]], a [[Závazek|závazkové]] (obligační), včetně závazků [[Újma|škodních]].
== Prvky právního vztahu[editovat | editovat zdroj] ==
Základním prvkem každého právního vztahu jsou jeho ''subjekty'', tedy osoby zavázané vzájemnými povinnostmi a oprávněné k vzájemným právům. Subjektem může být jak [[fyzická osoba]], tak [[Právnická osoba|osoba právnická]], ale i [[stát]]. Aby šlo o subjekt způsobilý, musí mít [[právní osobnost]]. U osob fyzických se nabývá narozením (resp. početím, jde-li o tzv. [[Nasciturus|nascitura]]), u osob právnických samotným vznikem. A aby nebyl jen způsobilý, ale aby se vlastním přičiněním mohl subjektem konkrétního právního vztahu opravdu stát, musí mít navíc plnou [[svéprávnost]], která se u osob fyzických se v plném rozsahu nabývá především až dovršením [[Zletilost|zletilosti]]. Právnické osoby samy nejednají, ale podle § 161 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanského zákoníku]] za ně jednají jiné fyzické osoby.
Dalším prvkem každého právního vztahu jsou daná konkrétní práva a povinnosti, neboli ''obsah'' vztahu. A posledním prvkem je jeho předmět, který lze rozlišovat na ''předmět primární'', lidské chování upravené právním vztahem, a ''předmět sekundární'', určitá práva či věci, ke kterým se dané lidské chování vztahuje. Pouze předmět primární je ale prvkem nezbytným, protože mohou existovat právní vztahy, které spočívají jen v chování, tedy sekundární předmět u nich může absentovat.
== Vznik právního vztahu v českém právu[editovat | editovat zdroj] ==
# ze [[Zákon|zákona]] – zcela výjimečné (např. vznik zákonného zastoupení dle § 23 občanského zákoníku)
# z konstitutivního rozhodnutí [[Soud|soudu]] nebo správního úřadu – též výjimečné (např. zřízení zástavního práva rozhodnutím soudu dle § 156 odst. 1 občanského zákoníku)
# z [[Právní jednání|právních]] a protiprávních jednání (nejtypičtější a nejobvyklejší)
# z událostí a protiprávních stavů
# z jiných právních důvodů (např. vznik nálezcova práva na nálezné vyplývající z právního vztahu vlastníka věci ztracené a jejího nálezce dle § 135 odst. 2 občanského zákoníku)
== Literatura[editovat | editovat zdroj] ==
*
{| class="wikitable"
![[Autorita (knihovnictví)|Autoritní data]]
|
* [[Polytematický strukturovaný heslář|PSH]]: 9036
* [[Gemeinsame Normdatei|GND]]: 4048851-2
|}
= Právní vztah =
[[Právní vztah#mw-head|Skočit na navigaci]][[Právní vztah#searchInput|Skočit na vyhledávání]]
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
'''Právní vztah''' je společenský vztah dvou nebo více [[Právní osobnost|subjektů práva]], které mají vzájemná práva a povinnosti. Jde především o pojem [[Soukromé právo|soukromého práva]], vyloučen ale není ani v [[Veřejné právo|právu veřejném]], ačkoli se zde zpravidla nepoužívá...
Aby právní vztah vznikl, je třeba, aby vznikla nějaká [[právní skutečnost]], např. podpis [[Smlouva|smlouvy]], která bude upravena konkrétní [[Právní norma|právní normou]]. Bez této právní regulace by mohlo jít o společenský vztah, nikoli ale o vztah právní, neboť by nebyl právem hodnocen a regulován. Příkladem právního vztahu může být např. [[dluh]], [[manželství]] nebo účast společníka ve [[Společnost s ručením omezeným|společnosti s ručením omezeným]].
== Obsah ==
* [[Právní vztah#Typy%20pr%C3%A1vn%C3%ADch%20vztah%C5%AF|1Typy právních vztahů]]
* [[Právní vztah#Prvky%20pr%C3%A1vn%C3%ADho%20vztahu|2Prvky právního vztahu]]
* [[Právní vztah#Vznik%20pr%C3%A1vn%C3%ADho%20vztahu%20v%20%C4%8Desk%C3%A9m%20pr%C3%A1vu|3Vznik právního vztahu v českém právu]]
* [[Právní vztah#Literatura|4Literatura]]
== Typy právních vztahů[editovat | editovat zdroj] ==
Podle počtu subjektů daného vztahu se dělí na právní vztahy ''dvoustranné'' a ''vícestranné''. Podle určitosti těchto subjektů pak na právní vztahy:
* ''relativní'' – jde o vztah konkrétních subjektů.
* ''absolutní'' – jeden ze subjektů je určitý a ten má vůči neurčitému množství jiných subjektů určité absolutní právo či absolutní povinnost, které tedy působí tzv. ''erga omnes'' (vůči všem). Jde např. o [[vlastnictví]]. Absolutní právní vztah je ale v právní teorii problematizován a í se proto především o absolutním právu (povinnosti), kdežto za právní vztah bývá považován jen typ relativní.
Jiné dělení právních vztahů může spočívat ve zhodnocení předmětu vztahu, např. statusové (stavové), jako je třeba [[rodičovství]], a [[Závazek|závazkové]] (obligační), včetně závazků [[Újma|škodních]].
== Prvky právního vztahu[editovat | editovat zdroj] ==
Základním prvkem každého právního vztahu jsou jeho ''subjekty'', tedy osoby zavázané vzájemnými povinnostmi a oprávněné k vzájemným právům. Subjektem může být jak [[fyzická osoba]], tak [[Právnická osoba|osoba právnická]], ale i [[stát]]. Aby šlo o subjekt způsobilý, musí mít [[právní osobnost]]. U osob fyzických se nabývá narozením (resp. početím, jde-li o tzv. [[Nasciturus|nascitura]]), u osob právnických samotným vznikem. A aby nebyl jen způsobilý, ale aby se vlastním přičiněním mohl subjektem konkrétního právního vztahu opravdu stát, musí mít navíc plnou [[svéprávnost]], která se u osob fyzických se v plném rozsahu nabývá především až dovršením [[Zletilost|zletilosti]]. Právnické osoby samy nejednají, ale podle § 161 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanského zákoníku]] za ně jednají jiné fyzické osoby.
Dalším prvkem každého právního vztahu jsou daná konkrétní práva a povinnosti, neboli ''obsah'' vztahu. A posledním prvkem je jeho předmět, který lze rozlišovat na ''předmět primární'', lidské chování upravené právním vztahem, a ''předmět sekundární'', určitá práva či věci, ke kterým se dané lidské chování vztahuje. Pouze předmět primární je ale prvkem nezbytným, protože mohou existovat právní vztahy, které spočívají jen v chování, tedy sekundární předmět u nich může absentovat.
== Vznik právního vztahu v českém právu[editovat | editovat zdroj] ==
# ze [[Zákon|zákona]] – zcela výjimečné (např. vznik zákonného zastoupení dle § 23 občanského zákoníku)
# z konstitutivního rozhodnutí [[Soud|soudu]] nebo správního úřadu – též výjimečné (např. zřízení zástavního práva rozhodnutím soudu dle § 156 odst. 1 občanského zákoníku)
# z [[Právní jednání|právních]] a protiprávních jednání (nejtypičtější a nejobvyklejší)
# z událostí a protiprávních stavů
# z jiných právních důvodů (např. vznik nálezcova práva na nálezné vyplývající z právního vztahu vlastníka věci ztracené a jejího nálezce dle § 135 odst. 2 občanského zákoníku)
== Literatura[editovat | editovat zdroj] ==
*
{| class="wikitable"
![[Autorita (knihovnictví)|Autoritní data]]
|
* [[Polytematický strukturovaný heslář|PSH]]: 9036
* [[Gemeinsame Normdatei|GND]]: 4048851-2
|}
= Právní vztah =
[[Právní vztah#mw-head|Skočit na navigaci]][[Právní vztah#searchInput|Skočit na vyhledávání]]
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
'''Právní vztah''' je společenský vztah dvou nebo více [[Právní osobnost|subjektů práva]], které mají vzájemná práva a povinnosti. Jde především o pojem [[Soukromé právo|soukromého práva]], vyloučen ale není ani v [[Veřejné právo|právu veřejném]], ačkoli se zde zpravidla nepoužívá...
Aby právní vztah vznikl, je třeba, aby vznikla nějaká [[právní skutečnost]], např. podpis [[Smlouva|smlouvy]], která bude upravena konkrétní [[Právní norma|právní normou]]. Bez této právní regulace by mohlo jít o společenský vztah, nikoli ale o vztah právní, neboť by nebyl právem hodnocen a regulován. Příkladem právního vztahu může být např. [[dluh]], [[manželství]] nebo účast společníka ve [[Společnost s ručením omezeným|společnosti s ručením omezeným]].
== Obsah ==
* [[Právní vztah#Typy%20pr%C3%A1vn%C3%ADch%20vztah%C5%AF|1Typy právních vztahů]]
* [[Právní vztah#Prvky%20pr%C3%A1vn%C3%ADho%20vztahu|2Prvky právního vztahu]]
* [[Právní vztah#Vznik%20pr%C3%A1vn%C3%ADho%20vztahu%20v%20%C4%8Desk%C3%A9m%20pr%C3%A1vu|3Vznik právního vztahu v českém právu]]
* [[Právní vztah#Literatura|4Literatura]]
== Typy právních vztahů[editovat | editovat zdroj] ==
Podle počtu subjektů daného vztahu se dělí na právní vztahy ''dvoustranné'' a ''vícestranné''. Podle určitosti těchto subjektů pak na právní vztahy:
* ''relativní'' – jde o vztah konkrétních subjektů.
* ''absolutní'' – jeden ze subjektů je určitý a ten má vůči neurčitému množství jiných subjektů určité absolutní právo či absolutní povinnost, které tedy působí tzv. ''erga omnes'' (vůči všem). Jde např. o [[vlastnictví]]. Absolutní právní vztah je ale v právní teorii problematizován a í se proto především o absolutním právu (povinnosti), kdežto za právní vztah bývá považován jen typ relativní.
Jiné dělení právních vztahů může spočívat ve zhodnocení předmětu vztahu, např. statusové (stavové), jako je třeba [[rodičovství]], a [[Závazek|závazkové]] (obligační), včetně závazků [[Újma|škodních]].
== Prvky právního vztahu[editovat | editovat zdroj] ==
Základním prvkem každého právního vztahu jsou jeho ''subjekty'', tedy osoby zavázané vzájemnými povinnostmi a oprávněné k vzájemným právům. Subjektem může být jak [[fyzická osoba]], tak [[Právnická osoba|osoba právnická]], ale i [[stát]]. Aby šlo o subjekt způsobilý, musí mít [[právní osobnost]]. U osob fyzických se nabývá narozením (resp. početím, jde-li o tzv. [[Nasciturus|nascitura]]), u osob právnických samotným vznikem. A aby nebyl jen způsobilý, ale aby se vlastním přičiněním mohl subjektem konkrétního právního vztahu opravdu stát, musí mít navíc plnou [[svéprávnost]], která se u osob fyzických se v plném rozsahu nabývá především až dovršením [[Zletilost|zletilosti]]. Právnické osoby samy nejednají, ale podle § 161 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanského zákoníku]] za ně jednají jiné fyzické osoby.
Dalším prvkem každého právního vztahu jsou daná konkrétní práva a povinnosti, neboli ''obsah'' vztahu. A posledním prvkem je jeho předmět, který lze rozlišovat na ''předmět primární'', lidské chování upravené právním vztahem, a ''předmět sekundární'', určitá práva či věci, ke kterým se dané lidské chování vztahuje. Pouze předmět primární je ale prvkem nezbytným, protože mohou existovat právní vztahy, které spočívají jen v chování, tedy sekundární předmět u nich může absentovat.
== Vznik právního vztahu v českém právu[editovat | editovat zdroj] ==
# ze [[Zákon|zákona]] – zcela výjimečné (např. vznik zákonného zastoupení dle § 23 občanského zákoníku)
# z konstitutivního rozhodnutí [[Soud|soudu]] nebo správního úřadu – též výjimečné (např. zřízení zástavního práva rozhodnutím soudu dle § 156 odst. 1 občanského zákoníku)
# z [[Právní jednání|právních]] a protiprávních jednání (nejtypičtější a nejobvyklejší)
# z událostí a protiprávních stavů
# z jiných právních důvodů (např. vznik nálezcova práva na nálezné vyplývající z právního vztahu vlastníka věci ztracené a jejího nálezce dle § 135 odst. 2 občanského zákoníku)
== Literatura[editovat | editovat zdroj] ==
*
{| class="wikitable"
![[Autorita (knihovnictví)|Autoritní data]]
|
* [[Polytematický strukturovaný heslář|PSH]]: 9036
* [[Gemeinsame Normdatei|GND]]: 4048851-2
|}
Podle počtu subjektů daného vztahu se dělí na právní vztahy ''dvoustranné'' a ''vícestranné''. Podle určitosti těchto subjektů pak na právní vztahy:
* ''relativní'' – jde o vztah konkrétních subjektů.
| |||