Perchta z Rožmberka: Porovnání verzí

▲'''Perchta z Rožmberka''' ([[1429]] nebo [[1430]] [[Český Krumlov]] – [[2. květen|2. května]] [[1476]] [[Vídeň]]), později mylně ztotožněná s „[[Bílá paní|Bílou paní]] z [[Rožmberkové|Rožmberka]]“, je příkladem české šlechtičny hmotně závislé a psychicky ponižované svým manželem [[Lichtenštejnové|Janem V. z Liechtensteina]] (?–[[1473]]) na [[Mikulov (zámek)|mikulovském hradu]].

▲Perchta z Rožmberka se narodila v době doznívání [[Husitské války|husitských válek]] v rodině předního českého šlechtice [[Oldřich II. z Rožmberka|Oldřicha II. z Rožmberka]] ([[1403]]–[[1462]]) a jeho manželky [[Kateřina z Vartenberka (1355)|Kateřiny z Vartenberka]] (?–[[1434]]). Perchtinými sourozenci byli tři bratři ([[Rožmberkové|Jindřich IV., Jošt II., Jan II.]]) a tři sestry (Anežka, Ludmila, Kateřina).<ref>''Kubíková A.'' O panu Oldřichovi, pánu mnohé války vystálým. In: ''Rožmberské kroniky''. Krátký a summovní výtah od Václava Břežana. Vydal Bohumír Němec−Veduta, Nakladatelství a vydavatelství v Českých Budějovicích, 2005. Str. 35 a 133.</ref> Ještě v dětském věku jí zemřela matka ([[1434]]), a proto byla svěřena do péče své tety [[Perchta z Kravař|Perchty z Kravař]]. Mezitím její otec, mocensky soupeřící s [[Jiří z Poděbrad|Jiřím z Poděbrad]], se dostal do finančních potíží, k čemuž později přistoupily i zdravotní obtíže. Nakonec předal správu panství svému synovi [[Jindřich IV. z Rožmberka|Jindřichu IV. z Rožmberka]] a po Jindřichově smrti ([[1457]]) nejmladšímu ze synů [[Jan II. z Rožmberka|Janovi II. z Rožmberka]]. Pro přetrvávající finanční potíže pragmaticky uvažující Jan II. nakonec přijal nabídku Jiřího z Poděbrad a při královské volbě v březnu [[1458]] mu prodal svůj hlas za 16 000 zlatých.<ref>''Cichrová K. et al.'' Jan z Rožmberka a Jiří z Poděbrad. In: ''Rožmberkové''. Stručný průvodce výstavou. Vydal Státní památkový ústav-územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2011. Str. 52-56.</ref> Na jaře [[1449]] vedly finanční potíže Rožmberky k dojednání [[Zasnoubení|zásnub]] Perchty s [[Lichtenštejnové|Janem V. z Liechtensteina]]. Svatba se uskutečnila v říjnu téhož roku. Po ní oba manželé odjeli na panství Liechtensteinů do [[Mikulov|Mikulova]]. Oldřich II. z Rožmberka se novému [[zeť|zeťovi]] zavázal vyplatit nevěstino [[věno]] ve výši 1000 [[Kopa (jednotka)|kop]] [[Pražský groš|českých grošů]], ale pro nedostatek hotovosti se nakonec dohodl na postupném splácení této částky. Splátky však vázly, což dále prohloubilo vznikající nepřátelství mezi oběma manžely. Uvádí se, že Perchta byla ubytována v malé hradní síni, bez otopu a bez peřin. Na těchto ústrcích se podílela i Janova matka Hedvika z Pottendorfu a její dcery Barbora a Alžběta. Perchta se proto obrátila s prosbou o pomoc, a to především pro nedostatek peněz, na své sourozence žijící v Českém Krumlově. Účinné pomoci se jí však nedostalo. Uvádí se, že se v její prospěch zasadil i král Jiří z Poděbrad. Přes toto utrpení Perchta Janovi z Liechtensteina porodila dvě děti, dceru a syna. Její utrpení skončilo až po manželově smrti v roce [[1473]]. Uvádí se, že krátce před svou smrtí Jan V. z Liechtensteina požádal Perchtu o odpuštění za příkoří, která jí způsobil. Perchta však odmítla mu odpustit, za což ji proklel. Lidé si proto začali vysvětlovat zjevování se postavy v bílém oděvu v prostorách krumlovského zámku a v tamní [[Jezuitská kolej (Český Krumlov)|jezuitské koleji]] jako bloudění Perchtiny duše. Krátce před manželovou smrtí se sice Perchta mohla vrátit do rodného Krumlova, ale šťastnějších dní života si zde dlouho neužila. Následně odešla do [[Vídeň|Vídně]], kde již v roce [[1476]] zemřela. Přitom přežila obě své děti. Byla pohřbena v rodinné hrobce Liechtensteinů nacházející se ve vídeňském kostele Panny Marie při [[Klášter|klášteře]] skotských [[Františkáni|františkánů]].

▲Z doby Perchtina pobytu v [[Mikulov|Mikulově]] se dochovalo 32 dopisů, ve kterých se obrací na otce, a později i na bratry Jindřicha a Jana, se žádostí o pomoc, a to nejen morální, ale především finanční. Těchto dopisů nacházejících se v [[rožmberský archiv|rožmberském archivu v Třeboni]] si všiml historik a jezuitský kněz [[Bohuslav Balbín]] ([[1621]]–[[1688]]). Ten po přečtení smutných příběhů obsažených v Perchtiných dopisech nabyl dojmu, že právě tato šlechtična může být onou [[Bílá paní|Bílou paní pánů z Rožmberka]].<ref>''Cichrová K. et al.'' Jan z Rožmberka a Jiří z Poděbrad. In: ''Rožmberkové''. Stručný průvodce výstavou. Vydal Státní památkový ústav-územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2011. Str. 128-131.</ref> Balbín dokonce „identifikoval“ její portrét mezi obrazy nacházejícími se v [[Obrazárna|obrazové galerii]] zámku v [[Jindřichův Hradec (zámek)|Jindřichově Hradci]]. Žena na tomto obraze je sice oblečená do bílých šatů, pocházejících však z doby mnohem pozdější, což si Balbín neuvědomil.<ref>''Kolektiv autorů'' Příběh Perchty z Rožmberka. In: ''Podoby a příběhy''. Portréty renesanční šlechty-katalog výstavy (E. Lukášová, L. Hyťha, O. Klapetková, eds.). Národní památkový ústav, územní památková správa v Kroměříži, Kroměříž, 2017. Str. 60-63.</ref> A tak se listy Perchty z Rožmberka]] staly základem tradičního spojení této šlechtičny s postavou rožmberské [[Bílá paní|Bílé paní]].