Cella: Porovnání verzí

Ve [[Starověké Řecko|starověké řecké]] a [[Starověký Řím|římské]] [[Architektura|architektuře]] je cella místnost ve středu [[chrám]]u, ve které se většinou nachází [[kult]]ovní obraz nebo socha, které rannníraní [[křesťanství|křesťané]] zatracovali jako "[[idol]]y", a které reprezentovaly božstva uctívaná v chrámu. Dále se v cele může nacházet stůl nebo podstavec určený pro votivní (děkovné) dary jako jsou votivní sochy, drahokamy a polodrahokamy nebo zbroje a zbraně a další předměty. Množství a cena shromážděných darů, které musely být chráněny, přiblížily funkci chrámu k pokladnici a mnohé z [[antika|antických]] chrámů skutečně jako pokladnice sloužily.

}}</ref> Někdy bývá před sochou božstva mělká nádrž s [[olej]]em, jehož hladina odráží světlo zespoda na sochu božstva. V celle může být též ohraničený prostor - [[adyton]], což je vnitřní místnost přístupná pouze [[kněz|knežím]] (u náboženství, kde se kěžstvíkněžství získávalo [[zasvěcení]]m), nebo strážcům chrámu.

Kromě několika málo vyjímekvýjimek byly řecké budovy ve [[peripteros|peripterálním]] stylu (se sloupořadím kolem celé budovy) a cella (neboli naos) byla umístěna v centru budovy. Tak to je například u [[Parthenón]]u, nebo u [[Apollon]]ova chrámu v [[Paestum|Paestu]].

Římané upřednostňivaliupřednostňovali [[pseudoperipteros|pseudoperipterální]] (sloupy naznačeny [[polosloup]]y) s bohatým a širokým portikem, který cellu odsouvá k zadnímu okraji chrámu. Polosloupy jsou pak podél bočních a zadní stěny celly.

V rannérané [[křesťanství|křesťanské]] a [[Byzantská říše|byzantské]] [[architektura|architektuře]] se cellou myslí ohraničená oblast v centru chrámu vyhrazená pro konání [[liturgie]].