Wikipedie:Transkripce latinských a řeckých jmen: Porovnání verzí

m
mírné rozšíření o ukázky českého skloňování latinských jmen – jak toto skloňování vychází z latiny
(oprava stylistické chyby)
m (mírné rozšíření o ukázky českého skloňování latinských jmen – jak toto skloňování vychází z latiny)
Na této stránce je shromážděno několik zásad, jak postupovat při přepisu latinských a řeckých jmen, používaných zvláště v dějinách starověku.
 
#Antická jména se skloňují, jak je běžné v dosavadní literatuře – vychází se vždy ze způsobu skloňování latinského či řeckého. Příklady: latinsky [[Nominativ|nom.]] ''Claudius'', [[Genitiv|gen.]] ''Claudii'', česky [[Nominativ|nom.]] ''Claudius'', [[Genitiv|gen.]] ''Claud'''ia''''', latinsky [[Nominativ|nom.]] ''Valens'', [[Genitiv|gen.]] ''Valentis'', česky [[Nominativ|nom.]] ''Valens'', [[Genitiv|gen.]] ''Valen'''ta''''', latinsky [[Nominativ|nom.]] ''Nero'', [[Genitiv|gen.]] ''Neronis'', česky [[Nominativ|nom.]] ''Nero'', [[Genitiv|gen.]] ''Nero'''na'''''; v řečtině je to podobné, píšeme tedy například ''Selinus, Selinuntu''; ''Narses, Narseta'' atd.
#Antická jména se skloňují, jak je běžné, tedy: ''Valens, Valenta''; ''Forum Iulii, Fora Iulii'', ''Selinus, Selinuntu''; ''Narses, Narseta'' atd.
#*Několik zásad skloňování naleznete na stránce [[Wikipedie:Pravopisné rady#Skloňování řeckých a latinských jmen]].
#Řecké názvy se přepisují s vyznačením délky samohlásek, jak je obvyklé, avšak ve jménech a názvech, které se týkají dějin [[byzantská říše|Byzance]], se délka samohlásek nevyznačuje.