Bitva u Rokycan: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Sloučení vícenásobně použitých identických referencí. |
m kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox - válka
| střetnutí = Bitva u Rokycan
| konflikt = [[
| obrázek =
| popisek =
Řádek 30:
== Pozadí ==
24. června 1448 byla na sjezdu v [[Kutná Hora|Kutné Hoře]] založena Poděbradská jednota, politická strana českých [[Husité|kališníků]], prosazující do čela politicky rozvrácených Čech šlechtice Jiřího z Poděbrad. Její jádro tvořili členové tzv. východočeského kališnického ladfnýdu, vojenského svazu někdejších husitských bojovníků pod vedeným [[Hynce Ptáček z Pirkštejna|Hynce Ptáčkem z Pirkštejna]], po jehož smrti roku 1444 se do jeho vedení postavil Jiří z Poděbrad. Vojsko Poděbradské jednoty pak 3. září s devítitisícovým vojskem po menších bojích obsadilo [[Praha|Prahu]], Poděbrad se ujal správcovství země a byly zahájeny pokusy o rozhovory s dalšími, především [[Katolická církev|katolickými]] oponenty z řad domácí šlechty.
Jako odpověď na obsazení Prahy vznikla 8. února 1449 [[Strakonická jednota]] v čele s [[Rožmberkové|pány z Rožmberka]]. Dne 10. dubna obě strany vyjednaly v [[Jindřichův Hradec|Jindřichově Hradci]] roční příměří. V srpnu 1449 byl pak svolán sněm do [[Jihlava|Jihlavy]], který však skončil bez výsledku.<ref name="BERAN">{{Citace monografie
Řádek 41:
| rok = 2010
| počet_stran = 222
}}</ref> Obě strany jej využily k tomu, aby získaly spojence. Poděbradská jednota si vyjednala podporu [[Braniborské markrabství|braniborských markrabat]] [[Albrecht III. Achilles|Albrechta Achilla]] a jeho bratra [[Fridrich II. Braniborský|Fridricha II.]], mosbašského falckraběte [[Ota I. Mosbašský|Oty I.]] a [[Míšeňské markrabství|míšeňského markraběte]] [[Vilém III. Saský|Viléma]], zatímco Strakoničtí získali na svou stranu jeho bratra, saského vévodu [[Fridrich II. Saský|Fridricha II.]]
Záminkou k vypuknutí bojů se stala akce [[Burian I. z Gutštejna|Buriana I. z Gutštejna]], který v květnu 1450 zajal jednoho z rožmberských poslů. Vojsko Poděbradů obsadilo 23. května hrad [[Zbořený Kostelec (hrad)|Kostelec nad Sázavou]] a následně oblehlo [[Buštěhrad]]. Obléhání bylo přerušeno zprávou o příchodu strakonického vojska, které se pod velením Jindřicha z Rožmberka blížilo po proudu řeky [[Berounka|Berounky]] směrem od Plzně. Poděbradští, vedeni zemským správcem Jiřím, se od Buštěhradu vydali nepříteli vstříc.
Řádek 57:
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2021-10-13
}}</ref> Vojsko poděbradských po příchodu na bojiště zaujalo stejnou pozici a před pěchotu postavilo vozovou hradbu, vzdálenou maximálně několik set metrů od linie Strakonických. V prostoru mezi oběma nehybnými armádami pak došlo k několika menším střetům jezdeckých oddílů, ani jedna strana se však nechtěla pustit do přímého útoku, který byl proti vozové hradbě náročným manévrem.
Hlavní tíhu střetnutí tak převzaly dělostřelecké baterie umístěné ve střílnách vozové hradby, které začaly mobilní opevnění mezi oběma stranami vytrvale odstřelovat. Zvýšenému výskytu střelných zbraní nahrály okolnosti celého konfliktu: Poděbradská jednota svá děla přivezla od obléhaného Buštěhradu, Rožmberkovo vojsko s sebou tuto výzbroj vezlo patrně především z důvodu záměru obležení Prahy. Vedle obléhacích a polních děl probíhala střelecká výměna prostřednictvím [[Tarasnice|tarasnic]] či [[Píšťala (zbraň)|píšťal]] a patrně též [[luk]]ů a [[Kuše|samostřílů]].
Při odstřelování nakonec získalo převahu vojsko Jiřího z Poděbrad, kterému se podařilo protivníkovu vozovou hradbu částečně poničit a způsobit mu nezanedbatelné ztráty mužstva. Strakoničtí poté z bitevního pole ustoupili a stáhli se do Plzně.<ref name="#1"/> 11. června 1450 byla na [[Vlčtejn (hrad)|Vlčtejně]] podepsána dílčí mírová smlouva.
== Hodnocení bitvy ==
Z hlediska pravidel tehdejšího válečnictví bylo střetnutí u Mýta raritním případem středověkého bojového střetu v otevřeném terénu, o jehož výsledku jednoznačně rozhodla složka dělostřelectva, tehdy poměrné nové válečné technologie, primárně využívané při obléhacích operacích. Fakt, že obě strany s sebou vezly dostatek palných zbraní a střeliva, tak nakonec umožnil boj rozhodnout bez toho, aby byla pěchota v otevřeném boji, příp. při útoku proti vozové hradbě vystavena ztrátám.
Jiří z Poděbrad u Mýta v pozici zemského správce dosáhl výrazného vojenského a politického úspěchu, který upevnil jeho pozici mezi českou šlechtou a naopak výrazně oslabil vliv Strakonické jednoty. Dne 4. srpna 1450 proběhlo na hradě [[Kámen (hrad)|Kámen u Pacova]], jehož majitelem byl v té době Jiřího stoupenec [[Purkart Kamarét ze Žirovnice]], jednání Poděbrada s Jindřichem z Rožmberka.<ref>{{Citace elektronického periodika
Řádek 71:
| url = http://www.hradkamen.cz/historie.html
| datum přístupu = 2020-03-16
}}</ref> Následně bylo podepsáno příměří. Poděbradská jednota ještě toho roku na podzim odtáhla do [[Míšeňsko|Míšeňska]].<ref name="BERAN" />
Poděbrad pak jakožto pozdější král nebyl nucen čelit otevřené vojenské konfrontaci se svými politickými protivníky až do situace po 23. prosinci 1466, kdy [[papež]] [[Pavel II.]] prohlásil Jiřího za kacíře sesazeného z [[trůn]]u a vyhlásil proti [[Husitství|kališnickým]] Čechám [[Křížové výpravy|křížovou výpravu]]. To vyvolalo nové boje s katolickým uskupením české šlechty, tzv. Zelenohorskou jednotou, a od roku 1468 také s vykonavatelem papežské [[Klatba|klatby]] [[Uherský král|uherským králem]] [[Matyáš Korvín|Matyášem Korvínem]], což bylo začátkem tzv. [[Česko-uherské války|česko-uherských válek]].
| |||