'''Genitiv''' (zkratka ''GEN'', česky též '''původník'''<ref>[http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=2338 Názvy mluvnických pádů, Naše řeč, volume 15 (1931), issue 6]</ref>, '''roditel'''<ref name="#1">[http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=1778 Názvy mluvnických pádů, Naše řeč, ročník 14 (1930), číslo 9-10]</ref> či '''přisvojník'''<ref>[http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art name=1778 Názvy mluvnických pádů, Naše řeč, ročník 14 (1930), číslo 9-10]<"#1"/ref>) je [[mluvnický pád]], v [[čeština|češtině]] 2. pád v pořadí (ptáme se (bez) ''koho, čeho?''). Jako přímý pád obvykle vyjadřuje přivlastňovací či jiný vztah mezi [[Jméno (mluvnice)|jménem]] v genitivu a jiným jménem nebo se pojí s některými předložkami. Jménem genitiv se označují různé pády v [[Indoevropské jazyky|indoevropských jazycích]] (např. [[čeština]], [[polština]], [[slovenština]], [[ruština]], [[němčina]], [[latina]]), v některých jazycích [[Uralské jazyky|uralských]] (např. ve [[finština|finštině]], [[estonština|estonštině]], [[Sámské jazyky|sámštině]] ad.) a [[semitské jazyky|semitských jazycích]] ([[arabština]]), dále pak v [[baskičtina|baskičtině]], [[turečtina|turečtině]] aj.
* Posesivní genitiv ([[posesiv]]) – sešit žáka, slovo přítele