Farská louka: Porovnání verzí

Zájem německých historiků a botaniků sdružených v českolipském spolku [[Nordböhmischer Exkursions-Club]] vzbudil [[šafrán bělokvětý]] na [[Slunečná|Slunečné]] v roce 1890, když jej Emil Rösler, student reálného gymnázia v České Lípě, přinesl ukázat svému profesorovi Franzovi Wurmovi, který zprvu tuto vyloženě [[Alpy|alpskou]] rostlinu považoval za květinu vypěstovanou v květináči.<ref name="#1">Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege 1926, Der weißblütigen Safran auf der Kirchwiese in Sonneberg, S. 45</ref>

První písemná zmínka o šafránu na Slunečné se objevila ve spolkovém věstníku v roce 1894 (''Mitteilungen XVII, Eine Alpenpflanze in Sonneberg''), kdy je zmíněno jeho první zaregistrování kolem roku 1860 a též naleziště [[šafrán jarní|šafránu jarního]] v [[Polevsko|Polevsku]] (Blottendorf). Ve svém věstníkovém botanickém průvodci (Botanischer Wegweiser) jej [[Franz Hantschel]], redaktor věstníku do roku 1919, popsal až v roce 1896 (''Mitteilungen XIX, S. 133—140'').<ref>Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege 1926, Der weißblütigen Safran auf der Kirchwiese in Sonneberg, S. 45<name="#1"/ref>

Karl Zimmermann reagoval na článek v německém českolipském deníku ''[[Leipaer Zeitung]]'' od A. Ullricha, ředitele měšťanky v [[Nový Bor|Boru]], z 14. března 1926 (''Das Blütenwunder in Sonneberg''). Teorie o ''zaslaných semenech'' Georgem a Josefem Jirschikem z [[Bilbao|Bilbaa]] (donátory Slunečné) nebo rozmnožení šafránu ''z vyhozeného květináče bývalého faráře'' považoval za velmi nepravděpodobné:<ref>Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege 1926, Der weißblütigen Safran auf der Kirchwiese in Sonneberg, S. 45<name="#1"/ref>

{{Citát v rámečku|Kde farář tento alpský šafrán nalezl? Možná na nějakém místě v samotném Sonneberku a zasadil si jej pro svá pozorování do květináče. Potom ale není pravda, že se šafrán nikde jinde nevyskytuje. Květináč není to samé jako vlhká horská louka. Kde tedy farář šafrán vzal? Možná si jej přivezl z výletu do Alp. Na to je ale tato rostlina příliš obyčejná. Nikde také nemohu najít, kdy se měla událost s pěstováním v květináči odehrát. Jestliže se tak stalo nedávno, je velmi nepravděpodobné, že by se tato cibulovina rozšířila na stále kosené louce v tak hojném počtu. Zkrátka, dokud se nenajde uspokojivější vysvětlení, zastávám názor, že se ''Crocus albiflorus'' z farské louky na Sonneberku nachází ve svém přirozeném prostředí.|Karl Zimmermann.<ref>Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege 1926, Der weißblütigen Safran auf der Kirchwiese in Sonneberg, S. 45<name="#1"/ref>}}

Ještě ve třicátých letech 20. století si místní botanici a přírodovědní nadšenci lámali hlavu, jak se šafrán na louku dostal, podivovali se nad tím, že jej tak dlouho nikdo neregistroval a že se rozmnožil zrovna na louce v blízkosti rušné silnice do [[Kamenický Šenov|Kamenického Šenova]]. Podle článku K. Zimmermanna se to teoriemi jen hemžilo. V každém případě se od začátku shodovali na vzácném výskytu a usilovali o její ochranu, takže z popudu německého spolku [[Nordböhmischer Exkursions-Club]] byla louka ochráněna již za [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]].<ref>Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege 1926, Der weißblütigen Safran auf der Kirchwiese in Sonneberg, S. 45<name="#1"/ref> Na základě zřizovacího výnosu Ministerstva školství a národní osvěty z 31. 12. 1933 o ochraně přírodních památek byla do té doby existující chráněná území úředně sepsána (tzv. Silvestrovský výnos), v roce 1937 to byla též ''louka u Sonneberku poseta květy šafránovými''.<ref>Bezděz, přehled kulturních a přírodních poměrů severních Čech a Lužice, rok vydání: 1937, ročník: 8, číslo: 5, s. 160</ref> Státem chráněnou přírodní památkou se stala vyhláškou MŠVU č. 69.322/49 dne 24. května 1949, [[Přírodní rezervace|přírodní rezervací]] 3. května 1968, do seznamu [[Státní přírodní rezervace|Státních přírodních rezervací]] byla zapsána výnosem Ministerstva kultury ČSR dne 9. listopadu 1988 pod č. 14.200/88.<ref name="Chráněná území">{{Citace monografie