Pařížská smlouva (1951): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎top: -š po přesunu
překlepy
Řádek 1:
'''Pařížská smlouva''' byla zakládající smlouvou [[Evropské společenství uhlí a oceli|Evropského společenství uhlí a oceli]] (ESUO). Smlouva byla podepsána 18. dubna 1951 šesti státy ([[Francie|Francií]], [[Západní Německo|Spolkovou republikou Německo]], [[Itálie|Itálií]], [[Belgie|Belgií]], [[Nizozemsko|Nizozemím]] a [[Lucembursko|Lucemburskem]]) a vstoupila v platnost 23. července 1952. Její platnost vypršela po 50 letech, tedy 23. července 2002 a celá agenda ESUO byla následně na základě [[Smlouva z Nice|Smlouvy z Nice]] převedena na [[Evropské společenství]].
 
Smlouva navazuje na sbližování Francie a Německa po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]]. Vychází z myšlenky francouzského ekonoma [[Jean Monnet|Jeana Monneta]] na zabráněnézabránění vzniku nového válečného konfliktu v Evropě získáním kolektivní kontroly nanad produkcí [[uhlí]] a [[ocel]]i, strategických surovin pro vedení války. Konkrétní postup byl formulován v [[Schumanův plán|Schumanově plánu]], deklaraci francouzského ministra zahraničí [[Robert Schuman|Roberta Schumana]] vydané den po pátém výročí konce války v Evropě, dne 9. května 1950. K deklaraci se připojil německý kancléř [[Konrad Adenauer]] a poté další země – Itálie a státy [[Benelux]]u.
 
Těchto [[Vnitřní šestka|šest zakládajících států]], signatářů pařížské smlouvy, rozšířilo hospodářskou spolupráci o další oblasti podepsáním dvou [[Římské smlouvy|římských smluv]] roku [[1957]]. Tři politicko-hospodářské aliance vzniklé podepsáním smluv roku 1951 a 1957 a (později) zvané [[Evropská společenství]] se staly základem [[Evropská unie|Evropské unie]].