'''Kathareusa''', novořecky '''katharevusa''', byla forma spisovné řečtiny založenézaložená na [[Starořečtina|starořečtině]],. kterouPokusily se pokusilyji prosadit někteří řečtí obrozenci na konci 18. století. Tvůrcem byl [[Adamantios Korais]]. Původně šlo o kompromis mezi zastánci úplného návratu ke starořečtině a těmi, kdo žádali vystavět moderní spisovný jazyk na řeči současníků. Oponenti kathareusy ji však přesto označovali za puristickou, archaizující a příliš vzdálenou lidové verzi řečtiny ([[démotiké]]). Tento jazykový spor (novořecky ''glossiko zítima'') byl značně vyhrocený a vedl k [[Diglosie|diglosii]], souběžnému užívání dvou spisovných jazyků. Kathareusa, zpočátku dosti užívaná zvláště v literárních kruzích, byla však v logické nevýhodě, neboť byla vzdálená většině běžných uživatelů a čtenářů. Roku 1976, z popudu ministra školství Georgiose Rallise, byla spisovná řečtina nově kodifikována. Je nazývána [[novořečtina]] (nebo novořecká koiné) a je založena především na démotiké, s jistými příměsemi kathareusy. Klasická kathareusa tak ve 21. století prakticky vymizela. Řada církví [[Řecká pravoslavná církev|Řecké pravoslavné církve]] nicméně dodnes užívá kathareusu v oficiální komunikaci.
