Kryštof II. Dánský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
zs
m typo
Řádek 9:
Již v roce [[1315]] musel Kryštof prchnout ze země, neboť vyšly najevo jeho snahy o získání trůnu. Přesto po smrti svého staršího bratra, krále Erika Menveda ([[13. listopad]]u [[1319]]), který ještě na smrtelné loži varoval před tím, aby mu byla předána vláda, se v roce [[1320]] stal – jako jediný právoplatný následník – panovníkem zadlužené a vnitřními rozpory zmítané země. Aby toho dosáhl, musel podepsat závazek, kterým většinu reálné vlády předal do rukou bohaté šlechty a biskupů a zavázal se splatit dluhy vzniklé za Erika Menveda.
 
Svými značnými aktivitami v severním Německu si Kryštof zajistil silný politický vliv. Získání pozice lenníkaleníka bylo však tak nákladné, že král musel (nelegálně) stanovit v zemi nové [[daň|daně]]. Vedlo to ke vzpouře a povstání v [[Jutsko|Jutsku]] a [[Fyn|na ostrově Fyn]]. V té situaci roku [[1326]] se musel Kryštof opět zachránit útěkem z Dánska. Přes obrovskou půjčku a ozbrojený pokus navrátit se král odpor nepřekonal a musel se vrátit do Německa; jeho vláda byla přerušena na tři roky. Na trůn dočasně nastoupil jedenáctiletý [[Valdemar III. Dánský|Valdemar III.]]
 
V roce [[1329]] využiv neshod mezi jinými uchazeči o vládu se Kryštof vrátil na trůn. Byl však králem pouze podle jména, reálnou vládu nikdy nezískal – ta zůstala v rukou věřitelů (především holštýnských hrabat Gerharda a Johanna) – a nezbavil se ani svého obrovského dluhu.