|
=== Nauka o entiích ===
Paracelsus rozdělil nemoci do pěti entií -– možných důvodů nemoci:
* '''Ens astrale''' (příčina kosmická) -– nemoci vyvolané zcela vnějšími vlivy jakou jsou hvězdy, [[Podnebí|klima]], [[geologie]]
* '''Ens veneni''' (příčina v jedu) -– nemoci vlivem [[endogenní]]ch a [[exogenní]]ch [[Toxiny|toxinů]]
* '''Ens naturale''' (příčina v přirozené konstituci) -– nemoci ovlivněné vrozenými dispozicemi nemocného -– [[Genetika|genetická]] konstrukce, ale i interakce lidské přirozenosti a hvězd, síly elementů, analogie s makrokosmem
* '''Ens spirituale''' (příčina duchovní) – [[psychosociální]] a [[Psychosomatika|psychosomatické]] vlivy, mezi něž patřila i magie, která rámovala Paracelsovu realitu.
* '''Ens dei''' (příčina božská) – tato příčina má [[Metafyzika|metafyzickou]] povahu, je očištěním sesílaným prostřednictvím [[Bůh|Boha]] nebo je jeho znamením.
=== Mikrokosmos v těle ===
Pro Paracelsa každá část těla náležela k nějakým nebeským regionům, „astrum in corpore“. Člověka pojímá jako mikrokosmos, v lidském těle je vnitřní nebe (corpus firmamentum), které označuje za sydus nebo astrum. Stejně jako člověk poznává a dělí kosmický svět, lze i na lidské tělo analogicky aplikovat kosmickou terminologii (např. východ, západ, v lidském těle jsou [[pól]]y; [[mléčná dráha]] -– galaxa -– prochází břichem). V lidském těle jsou [[ascendent]]y a [[konjunkce]]. Praktické použití léků je také řízeno hvězdami. „Co tedy náleží [[Mozek|mozku]], přivádí k mozku [[Luna]]; co patří slezině, přivádí ke slezině [[Saturn (planeta)|Saturn]]…“ Stejně tak názvy nemocí se musí uvádět do vztahu k astrologii. Vnější nebe a vnitřní nebe jsou na sebe navzájem převoditelné, stačí poznat jedno z nich a dá se usoudit na to druhé. Složky mikrokosmu a makrokosmu musí být v zájmu zachování [[zdraví]] v [[Harmonie|harmonii]]. Tento pohled umožňuje porozumění člověku a jeho zdraví. Zde je evidentní vliv hermetické myšlenky. Hledal [[talisman]]y proti nemocem pro lidi narozené v různých znameních [[zvěrokruh]]u, přičemž kladl velký důraz na [[minerál]]y, a po alchymii chtěl, aby se místo tvorby drahého kamení raději zabývala jeho využitím k léčení. Astrologii zavrhoval jedině tehdy, pokud byla spojená s pověrou.
=== Princip imaginace při léčbě ===
„Nestačí rozřezat tělo jako když sedlák zkoumá žaltář.“ V díle Labyrinthus medicorum označuje slovem „anatomea“ cosi jako analýzu. Říká: „Magica je anatomia medicinae … a tak magica rozkládá všechna corpora medicíny.“ Anatomie je však pro něj také cosi jako vzpomínka na původní, vrozené vědění člověka, jež se mu zjevuje skrze lumen naturae. Toto světlo přírody (přirozenosti) také představuje soulad lidského mikrokosmu s makrokosmem či přírodou a je ovlivňován neviditelnými kosmickými silami – [[arkány]]. Paracelsus jim dává svérázná pojmenování mnohdy odvozená z kombinace lidové mluvy a alchymie.
Jako Iliaster (též Eliaster nebo Iliadum, pravděpodobně HÝLÉ -– [[látka]], ASTRUM -– hvězda) označuje princip života ve spojitosti s nesmrtelností. Jako léčivý prostředek ([[balzám]]) oddalující [[dekompozice|rozklad]] a hnití má analogii v alchymistickém duchu Merkuriovi. Tento princip je vlastní každému tělesnému orgánu a nazývaný jako duch Archeus udržuje jejich funkci a smysl. Vedle tohoto duchovně dynamického principu organické konzistence bytosti a potažmo veškerého bytí se objevuje tzv. Aquaster. Svou vlhkou přirozeností je principem [[duše]] látkové povahy tak, že uvádí věci do pohybu. Tvůrčí formující sílu, která uvádí do života individuální [[stvoření]] označuje Paracelsus jménem Ares. V krvi jako sídle duše bytuje [[Meluzína (mytologie)|meluzína]]. Kouzelná bytost pocházející z lidového folklóru byla původně vodní bytostí a její varianta v pozdní renesanci označovala ducha Merkuria (rtuti), klíčový fenomén pro poznávání podstaty života. Vysvobození této bytosti znázorňované jako hadí panna nazývali alchymisté [[nanebevzetí]]m a korunováním [[Maria (matka Ježíšova)|Panny Marie]] jako výsledek touhy vodní víly po oduševnění a spáse. Jménem Filius regius označuje královského syna zajatého v mořské hlubině. Není však v materii uvězněn nějakým hříšným pádem, jak fenomén pojímá křesťanská [[Patristika|patristická]] tradice, ale je králem, který si žádá vysvobození, aby byl korunován diadémem (rex coronatus). [[Carl Gustav Jung|C.G.Jung]] spatřuje v arkánech [[archetyp]]álně popsaný psychický proces [[individuace]].
Pro Paracelsa měly všechny arkány konkrétní význam v léčebném procesu. Jako součásti alchymické procedury měly za cíl proměnu, uvolnění většího člověka, a na tomto principu koncipuje [[Panacea|panaceu]] (všelék). Pojem proměny iliasteru například souvisí s detoxikací organismu.
| 