Verze z 14. 5. 2021, 19:50 editovat AndrsoN1 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 2 219 editací m - šablona Wikifikovat, vnitřních odkazů je dostatek značky: editace z Vizuálního editoru Editační tipy ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 20. 1. 2022, 14:23 editovat zrušit editaci KPX8 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři, Správci 21 479 editací m překlepy značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 5: V mládí chtěl být námořníkem, vystudoval i známou námořní akademii v [[Brest\|Brestu]], avšak námořnickou kariéru mu zhatila [[krátkozrakost]]. Odjel tedy do [[Paříž\|Paříže]], kde začal studovat politické vědy. Brzy se však začal živit jako novinář a na začátku 30. let začal spolupracovat i s filmem, když napsal několik námětů a scénářů. Přičichl prvně také k režii, když natočil tři krátké filmy (prvním byl ''La Terreur des Batignolles'' z roku 1931). Po roce 1933 odešel do [[Berlín]]a, když vyslyšel nabídku židovského producenta Adolpha Ossa. Ten mu dohodil práci pro [[Studio Babelsberg]] (jež produkovalo např. i Langův slavný film ''Metropolis'' -– dílo Langa, Murnaua a jiných expresionistů Clouzota ostatně velmi ovlivnilo). Zkoušel však pracovat i pro společnost [[UFA]]. Roku 1935 onemocněl [[Tuberkulóza\|tuberkulózou]] a léčil se nějaký čas ve [[Švýcarsko\|Švýcarsku]]. V roce 1938 se vrátil do [[Francie]] a za války začal točit celovečerní filmy pro [[Německo\|německou]] společnost [[Continental Films]], zejména v žánru krimi. Nacisté potřebovali v kinech nahradit hollywoodské trháky a rozvoj žánrového filmu velmi podporovali. Prvním jeho snímkem byl ''Vrah bydlí v čísle 21'' s [[Pierrem Fresnayem]] v hlavní roli. Ještě za války vytvořil další detektivku ''Havran''. Clouzotův odchod do [[Německo\|Německa]] v roce, kdy zde uchopili moc [[Nacismus\|nacisté]], a jeho úspěšná spolupráce s německou filmovou společností za války, vedly po válce k diskusím, zda nebyl [[Kolaborace\|kolaborantem]]. Hájil se tím, že byl z [[UFA]] vyhozen kvůli přátelství s židovskými producenty (Ossou na prvním místě), a že i z [[Continental Films]] ho nakonec vyhodili. Přesto na krátkou dobu, do roku 1947, skutečně distanc dostal. Vrátil se na filmová plátna znovu v žánru, který si osvojil za války -– natočil další slavnou kriminálku ''Nábřeží zlatníků''. Clouzot za ni získal cenu za režii na [[Benátský filmový festival\|filmovém festivalu v Benátkách]]. Další snímek ''Manon'' již v Benátkách získal Zlatého lva. Drama ''Mzda strachu'', v němž zahájil velkou kariéru [[Yves Montand]], dostalo hlavní cenu na festivalu v [[Berlínský mezinárodní filmový festival\|Berlíně]] i v [[Filmový festival v Cannes\|Cannes]], krom toho na festivalech v [[Tokio\|Tokiu]], [[Londýn\|Londýně]] aj. Snímek byl i kasovním trhákem, jen do francouzských kin na něj přišlo sedm miliónů diváků. Následovaly komerčně neméně úspěšné, lehce hororové ''Ďábelské ženy'' z roku 1955. Rok poté Clouzot natočil dokument o Pablu Picassovi ''Le mystère Picasso'', který získal jednu z cen v Cannes. Tento snímek byl později [[Politický systém Francie\|francouzskou vládou]] zařazen na seznam "národních pokladů". Pak už přišel další kinohit: drama ''Pravda'' z roku [[1960]]. Film nejen odstartoval kariéru [[Brigitte Bardotová\|Brigitte Bardotové]] a přilákal šest milionů diváků do kin, ale získal i [[Zlatý glóbus\|Zlatý globus]] v USA a byl nominován na [[Oscar\|Oscara]]. Jeho posledním snímkem je ''La Prisonnière'' z roku 1968, kdy se nové společenské atmosféře pokusil vyjít vstříc silně sexuální tematikou. ▼ ▲Vrátil se na filmová plátna znovu v žánru, který si osvojil za války - natočil další slavnou kriminálku ''Nábřeží zlatníků''. Clouzot za ni získal cenu za režii na [[Benátský filmový festival\|filmovém festivalu v Benátkách]]. Další snímek ''Manon'' již v Benátkách získal Zlatého lva. Drama ''Mzda strachu'', v němž zahájil velkou kariéru [[Yves Montand]], dostalo hlavní cenu na festivalu v [[Berlínský mezinárodní filmový festival\|Berlíně]] i v [[Filmový festival v Cannes\|Cannes]], krom toho na festivalech v [[Tokio\|Tokiu]], [[Londýn\|Londýně]] aj. Snímek byl i kasovním trhákem, jen do francouzských kin na něj přišlo sedm miliónů diváků. Následovaly komerčně neméně úspěšné, lehce hororové ''Ďábelské ženy'' z roku 1955. Rok poté Clouzot natočil dokument o Pablu Picassovi ''Le mystère Picasso'', který získal jednu z cen v Cannes. Tento snímek byl později [[Politický systém Francie\|francouzskou vládou]] zařazen na seznam "národních pokladů". Pak už přišel další kinohit: drama ''Pravda'' z roku [[1960]]. Film nejen odstartoval kariéru [[Brigitte Bardotová\|Brigitte Bardotové]] a přilákal šest milionů diváků do kin, ale získal i [[Zlatý glóbus\|Zlatý globus]] v USA a byl nominován na [[Oscar\|Oscara]]. Jeho posledním snímkem je ''La Prisonnière'' z roku 1968, kdy se nové společenské atmosféře pokusil vyjít vstříc silně sexuální tematikou. Jeho manželkou byla [[Brazílie\|brazilská]] herečka [[Véra Gibson-Amado]], která hrála ve třech jeho filmech.

Henri-Georges Clouzot: Porovnání verzí