Fext: Porovnání verzí

| příjmení = Dvořák

| jméno = Stanislav

| odkaz na autora = Stanislav Dvořák

| ilustrátoři = Vlastimil Beneš

| vydavatel = Okresní osvětový výbor

| místo = Rychnov nad Kněžnou

| rokpočet stran = 1939185

| stranyrok = 1591939

| příjmení = Dvořák

| jméno = Stanislav

| ilustrátoři = Vlastimil Beneš

}}</ref> je lidové označení pro člověka, jehož [[ostatky]] se po [[smrt]]ismrti nerozložily, jen seschly a setrvávaly v neporušené podobě. [[Lidová slovesnost]] často fextům připisovala nadpřirozené schopnosti, kterými měli disponovat již za svého života, zpravidla to byla nezranitelnost. Pověsti o fextech pocházely obvykle z Rychnovska a okolí. Na [[Vamberk|Vambersku]] se označení používá i v přeneseném smyslu pro osoby, kterým se rychle hojí rány, snadno překonávají [[nemoc]]inemoci, dožívají se vysokého věku, tedy jako [[synonymum]] pro běžnější označení ''nezmar''.<ref name="dvorak1"/>

[[Pověst]]iPověsti vysvětlují vznik fexta různě. Podle výpovědí paní Luňáčkové a Fr. Malátka z Velké Skrovnice přišel fext na svět ve dvojím obalu. Jeden byl po narození spálen, druhý sbalen do klubíčka a zašit [[novorozeně]]tinovorozeněti pod paži. Z [[dítě]]tedítěte vyrostl nezranitelný silák nadliské postavy, který se dožil dvojnásobného věku a ani po [[smrt]]ismrti se jeho [[Lidská kostra|kostra]] nerozpadla.<ref name="dvorak2"/> Také se ale říkalo, že nezranitelnosti bylo dosaženo nějakým [[kouzlo|kouzlem]] nebo upsáním [[duše]] [[ďábel|ďáblovi]].<ref name="wenig"/>

Zajímavé je, že pověsti o fextech znají v Evropě jen [[Češi]] (+ [[Slováci]]), [[Němci]] a [[Švédové]]. Může to souviset se vznikem tohoto mýtu v dobách třicetileté války (kdy se Švédové v centrální Evropě potulovali). Pověsti z té doby hovoří o velice důležitém atributu fextů – obracejí vystřelené kule, buď stranou (viz [[Ivan Olbracht]] -– [[Nikola Šuhaj loupežník]], kde šlo údajně o přeměnu působením čarodějnice), nebo naopak proti tomu, kdo kuli na fexta vystřelí. Jedna z pověstí tvrdí, že fext tímto způsobem trpí za nějakou hroznou vinu, nejčastěji za zabití dosud [[Křest|nepokřtěného]] dítěte. Proto nemůže zemřít i kdyby chtěl a je odsouzen potulovat se mezi lidmi, dokud se nevykoupí dobrým [[Skutek|skutkem]] s využitím své nezranitelnosti - např. záchranou nevinných lidí před tlupou zdivočelých vojáků, kteří zahynou právě díky střelbě na fexta. Proto má fext v dobách [[mír]]umíru jen malou naději na vysvobození. Takto vykoupený fext ještě potřebuje zemřít, a to zastřelením, přičemž nesmí být použita [[kulka]], ale něco, čím se obvykle nestřílí ([[knoflík]], pecka, střípek [[Sklo|skla]] apod.). Pak se údajně změní v [[prach]], který [[vítr]] okamžitě rozfouká.

Absence rozkladu ostatků byla v první polovině [[20. století]] vysvětlována několika způsoby. Jednak vysycháním nebo zmýdlovatěním, kdy se tuk chemicky mění na hmotu podobnou mýdlu<ref name="dvorak2"/>, nebo obsahem půdních látek, které brání zetlívání, případně vlivem [[lék]]ůléků, které zemřelý užíval.<ref name="wenig"/>

Podle pověstí byli fextové díky své pevné kůži nezranitelní a poznali se podle toho, že kůže ani po smrti [[Tlení|nezetlela]].<ref name="dvorak1"/> V některých pověstech byli schopni pohybu i po smrti, zpravidla pokud někdo odcizil část jejich ostatků, které chránili.<ref name="dvorak2"/>

Hrobka ve [[Kostel svatého Prokopa (Vamberk)|farním chrámu]] byla označována jako podzemní město mrtvých. Většina rakví byla otevřena, mnoho mrtvol zůstalo zachováno a stejně tak zůstal patrný i výraz v jejich tvářích. Pozornost přitahoval fekst, který byl po léta opřen o jeden z pilířů hrobky. Nakonec ho uložili do dubové rakve, aby došel pokoje.<ref name="dvorak1"/>

V [[Dobré (okres Rychnov nad Kněžnou)|Dobrém]] v Orlických horách vykopali na hřbitově feksta a po léta ho měli vystaveného v chrámu, dokud na místo nenastoupil nový [[farář]], který nařídil opětovné pohřbení. Jednalo se prý o bývalého [[rychtář]]e vsi [[Osečnice]], o kterém se vyprávěl příběh časově spadající do doby [[třicetiletá válka|třicetileté války]]. Byl tehdy pracovně mimo ves, když ji přepadli Švédové a odvlekli veškerý [[dobytek]] pryč. Když se rychtář po návratu dozvěděl, co se stalo, vypravil se Švédy pronásledovat. Přiblížil se k nim, z dálky vystřelil a lidem, kteří ho doprovázeli, nakázal, aby běželi a křičeli. Švédové se ulekli, že stojí proti přesile, utekli a vesničané si odvedli svůj dobytek. Rychtáři ale bylo jasné, že akce nezůstane bez odezvy, a tak vesničany poslal do bezpečí a prázdnou osadu hlídal sám. Když do Osečnice dorazil švédský důstojník a po rychtáři vystřelil, ten pouze vyndal kulku z prsou, hodil zpět po Švédovi a poté ho sám zastřelil. Osečnický rychtář žil ještě dlouhá léta, nakonec byl pochován na místním [[hřbitov]]ěhřbitově. Když po řadě let chtěli pochovat jeho syna, našli v zetlelé rakvi zachovalé tělo se seschlou kůží, feksta.<ref name="wenig"/>

V těžkých dobách si jistý hrnčíř přivydělával prodejem kostí z odkryté krypty [[Sudslava|sudslavského]] hřbitova. Nevědomky jednou uložil do rance i [[žebro]] z feksta. Vyšel ze hřbitova a když se ohlédl, spatřil, že se za ním šine postava obra kostlivce, který šel za lupičem svého žebra. Útěk nepomohl, fekst lupiče stále pronásledoval a zřejmě by mu nepomohlo, ani že odhodil vak s kostmi, kdyby v tu chvíli v [[Malá Skrovnice|Malé Skrovnici]] nezakokrhal [[kohout]]. Vtom pronásledovatel zmizel.<ref name="dvorak2"/>