Relikvie: Porovnání verzí

Přidáno 402 bajtů ,  před 4 měsíci
úprava, wikiodkazy
(úprava úvodu)
(úprava, wikiodkazy)
{{různé významy|redirect=Ostatky|druhý=lidovém svátku|stránka=Masopust}}
[[Soubor:Relikvie sv. Vita, Morice a Stepana (chram sv. Morice v Kromerizi).jpg|náhled|Relikvie sv. Víta, Mořice a Štěpána z chrámového pokladu kostela sv. Mořice v Kroměříži]]
'''Relikvie''' jsou [[věřícíVíra|věřícími]]mi [[Úcta|uctívané]] materiální pozůstatky upomínající na život [[Světec|světců]], osob [[Blahoslavený|blahoslavených]], ctihodných[[ctihodný|ctihodný]]ch nebo svatých proroků[[prorok]]ů. Pojem zahrnuje [[MrtvolaLidská kostra|kosterní]] či jiné [[vnitřnosti|tělesné]] '''ostatky''' dané osoby a předměty jinak úzce spojené s jejím životem.
 
== Pojem ==
Za nejméně hodnotné a účinné jsou považovány ostatky třetího stupně důležitosti ''Terciární''.
Mezi věřícími jsou uchovávány v úctě a někdy je jim přičítána zázračná moc.
Kult ostatků existuje v [[Katolická církev|katolické]] a [[Pravoslaví|pravoslavné]] církvi,<ref>{{Citace monografie | příjmení = Lemaître | jméno = Nicole | odkaz na autora = | spoluautoři = a kol. | titul = Slovník křesťanské kultury | vydavatel = Garamond | místo = Praha | rok = 2002 | isbn = 80-86379-41-8 | kapitola = | strany = 311–312 | jazyk = }}</ref> [[Protestantismus|protestantské církve]], [[Adventisté sedmého dne|adventisté]] a [[Svědkové Jehovovi]] jej považují za modloslužbu. Kult ostatků existuje i v [[buddhismus|buddhismu]], [[islám]]u a dalších náboženstvích.<ref name="rfr1" />
 
== Katolicismus ==
[[Soubor:Catedral de Gniezno, Polonia, 2012-04-05, DD 32.JPG|náhled|[[Relikviář]] [[svatý Vojtěch|sv. Vojtěcha]] v [[Hnězdno|Hnězdně]]]]
=== Vznik tradice ===
Nad hroby mučedníků bylo zvykem stavět oltáře[[oltář]]e. Nezbytnou součástí rituálu vedoucího ke [[Kanonizace|svatořečení]], bylo vyzdvihnout jejich ostatky na oltář a předložit je věřícím k uctívání. Zázraky, které se pod vlivem uctívání relikvií staly, byly zapsány do kanonizačního spisu a podány [[Papežská konzistoř|papežské konzistoři]] k procesu svatořečení. Toto uctívání (tzv. devoce) vedlo ve vrcholném středověku k masovému kultu světců.
 
''„Jsou nám dražší než drahokamy a milejší než zlato. Pohřbili jsme je na vhodném místě; tam se budeme v radostném jásotu shromažďovat a slavit výročí jeho umučení.“'' – Z dopisu křesťanů ze Smyrny o pozůstatcích jejich biskupa-mučedníka.
 
Mezi pozdější druhy úcty patří například líbání ostatků, nebo jejich vystavování k veřejné úctě ve stabilních prosklených relikviářích, zvaných [[ostensorium|ostensoria]]. Při uctívání ostatků ve středověku platilo pravidlo, že každá sebemenší částečka má zázračnou moc a sílu jako celé tělo světce, což vedlo k obchodu s relikviemi. Za ostatky se platily horentní sumy. Například [[trnová koruna|Kristova Trnová koruna]] v královské kapli [[Sainte-Chapelle]] v Paříži, kterou dovezl král [[Ludvík IX. Francouzský|Ludvík IX.]], se cenila více, než samotná kaple Sainte-Chapelle, která pro ni byla postavena jako veliký relikviář. Relikvie byly střeženy a byly ukládány v drahocenných [[relikviář]]ích, aby mohly být uctívány a používány při náboženských obřadech. Množily se pochopitelně i falzifikáty ostatků, takže existují například tři lebky: [[Svatý Vojtěch|svatého Vojtěcha]] v pražské katedrále, v katedrále v polském [[Hnězdno|Hnězdně]] a v kostele sv. Vojtěcha v [[Cáchy|Cáchách Burtcheidu]]. Sběratelská touha zplodila i mnohé kuriózní ostatky, jako [[Předkožka|předkožku]] Páně, mléko [[Maria (matka Ježíšova)|Panny Marie]], příčku z [[Jákobův žebřík|Jákobova žebříku]] nebo například pírko [[archanděl]]a [[Michael (archanděl)|Michaela]]. K velkému rozšíření obchodu s ostatky přispívali sami církevní hodnostáři, hlavně biskupové a arcibiskupové. Opatřovali ostatek listinou „certifikátem pravosti“ (tzv. [[autentika|autentikou]]) s vlastní pečetí.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Lemaître | jméno = Nicole | odkaz na autora = | spoluautoři = a kol. | titul = Slovník křesťanské kultury | vydavatel = Garamond | místo = Praha | rok = 2002 | isbn = 80-86379-41-8 | kapitola = | strany = 48| jazyk =}}</ref>
Relikvie byly střeženy a byly ukládány v drahocenných [[relikviář]]ích, aby mohly být uctívány a používány při náboženských obřadech. Množily se pochopitelně i falzifikáty ostatků, takže existují například tři lebky: [[Svatý Vojtěch|svatého Vojtěcha]] v pražské katedrále, v katedrále v polském [[Hnězdno|Hnězdně]] a v kostele sv. Vojtěcha v [[Cáchy|Cáchách Burtcheidu]]. Dále je v oltářních křížích v celé Evropě tolik částí svatého kříže, že by patrně daly dohromady celý les. Sběratelská touha zplodila i mnohé kuriózní ostatky, jako předkožku Páně, mléko Panny Marie, příčku z Jákobova žebříku nebo například pírko [[archanděl]]a [[Michael (archanděl)|Michaela]]. K velkému rozšíření obchodu s ostatky přispívali sami církevní hodnostáři, hlavně biskupové a arcibiskupové. Opatřovali ostatek listinou „certifikátem pravosti“ (tzv. [[autentika|autentikou]]) s vlastní pečetí.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Lemaître | jméno = Nicole | odkaz na autora = | spoluautoři = a kol. | titul = Slovník křesťanské kultury | vydavatel = Garamond | místo = Praha | rok = 2002 | isbn = 80-86379-41-8 | kapitola = | strany = 48| jazyk =}}</ref>
 
=== Nejslavnější poutní místa ===
Dnešní přístup k ostatkům v křesťanství je mnohem civilnější. Ostatky se distribuují velmi málo, výhradně s [[autentika|autentikou]]), nebo vůbec ne. Hysterické projevy víry související s ostatky jsou dnes ojedinělé.
 
Roku [[1844]] protest proti vystavování Kristovy ''[[svatáKristova suknice|svatébezešvého suknice]]roucha'' (sukněróby), kterákteré je uchovávánauchováváno v dómu[[Katedrála v německémTrevíru|katedrále [[Trevírv Trevíru]]u, byl dokonce impulzem pro vznik reformního hnutí nazývaného doslova „[[Německý katolicismus]]“ („Deutschkatholizismus“).<ref>K tomu srov. http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=16239</ref>
 
== Hroby a relikvie českých patronů ==
Za nejvýznamnější objekty úcty v českých zemích jsou považována těla českých národních patronů. Celá nebo jejich části jsou uchovávány v katedrálách v Praze, Brně, Olomouci a Ostravě. V novogotickém hlavním oltáři [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha]] jsou nejstarší hroby s relikviemi svatých [[Svatý Vojtěch|Vojtěcha]], [[Svatý Vít|Víta]] a [[Svatý Václav|Václava]], jež jsou patrony katedrály, dále částečky z těla [[Svatý Zikmund|svatého Zikmunda]], [[Svatá Ludmila|Ludmily]], která má hrob v [[Bazilika svatého Jiří|bazilice svatého Jiří]] na Pražském hradě, [[Svatý Prokop|Prokopa]], jehož tělo je uloženo v bočním oltáři v [[Kostel Všech svatých (Pražský hrad)|kostele Všech svatých]] na Pražském hradě, a malé částečky údajných ostatků [[Svatý Cyril|Cyrila]] a [[Svatý Metoděj|Metoděje]].
V novogotickém hlavním oltáři [[Katedrála svatého Víta|katedrály sv. Víta]] na [[Pražský hrad|Pražském hradě]] jsou nejstarší hroby s relikviemi svatých [[Svatý Vojtěch|Vojtěcha]], [[Svatý Vít|Víta]] a [[Svatý Václav|Václava]], jež jsou patrony katedrály, dále částečky z těla [[Svatý Zikmund|svatého Zikmunda]], [[Svatá Ludmila|Ludmily]] (která má hrob v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě, [[Svatý Prokop|Prokopa]] (jehož tělo je uloženo v bočním oltáři v [[Kostel Všech svatých (Pražský hrad)|kostele Všech svatých]] na Pražském hradě), a malé částečky údajných ostatků [[Svatý Cyril|Cyrila]] a [[Svatý Metoděj|Metoděje]].
 
=== Další relikvie ze Svatovítského pokladu ===
Relikvie českých i cizích světců jsou hlavní součástí [[Svatovítský poklad|Svatovítského pokladu]] [[Metropolitní kapitulykapitula u sv. Víta v Praze|Metropolitní kapituly svatého Víta v Praze]], již od jeho založení v 10. století. Jsou uloženy jednak v Hilbertově klenotnici v 1. patře katedrály sv.svatého Víta, vkde Praze (tam napříkladjsou lebky sv. Václava, Vojtěcha i Víta), dále v expozici ''Příběh Pražského hradu'' ve Starém paláci Pražského hradu, kde je z druhotných ostatků vystavena například přilba a [[Kroužkové brnění|drátěná košile]] sv. Václava nebo pohřební šaty svaté Ludmily. A konečně největší část pokladu relikvií je stále vystavena v [[Kaple svatého Kříže (Pražský hrad)|Kapli sv.svatého Kříže]] na 2. nádvoří Pražského hradu.
Značnou část z nich shromáždil [[Karel IV.]]. Zejména to jsou hřeb z Kristova kříže zasazený do zlata, [[Korunovační kříž|Zlatý ostatkový kříž]] (zvaný korunovační), křišťálový kříž, okovy [[Petr (apoštol)|svatého Petra]], křišťálovou konvici s Ubrusem Páně, jaspisovou misku pro zaopatřování nemocných, gotické textilie jako rukavice a [[Infule|mitra]] sv.svatého Vojtěcha, slaměné roucho sv. Vojtěcha nebo [[Ornát|kasule]] sv. Václava. <ref>{{Citace monografie| jméno2=Eduard| příjmení2=Šittler| jméno=Antonín| příjmení=Podlaha| odkaz na autora=Antonín Podlaha| odkaz na autora2=Eduard Šittler| titul=Chrámový poklad u sv. Víta v Praze : Jeho dějiny a popis| vydavatel=Dědictví sv. Prokopa| místo=Praha| rok=1903| url=http://www.digitalniknihovna.cz/mlp/view/uuid:98900f40-6f8e-11dd-9c92-000d606f5dc6?page=uuid:520956d0-75bf-11dd-8c94-000d606f5dc6 }}, s. 181. Poznámka: Dostupné jen jako stáhnutelné pdf – vždy maximálně 20 stran stáhnutených najednou.</ref> částečka z Mojžíšovy hole, šaty Panny Marie, zub [[Markéta Antiochijská|sv. Markéty]], brada sv. Eobana a žebro sv. Žofie; ve Vídni je část betlémských jesliček a taška [[Svatý Štěpán|sv. Štěpána]].<ref>Umberto Eco: ''Bludiště seznamů''. Praha: Argo, 2009. S. 173.</ref><ref>Srov. {{Citace monografie| jméno2=Eduard| příjmení2=Šittler| jméno=Antonín| příjmení=Podlaha| odkaz na autora=Antonín Podlaha| odkaz na autora2=Eduard Šittler| titul=Chrámový poklad u sv. Víta v Praze : Jeho dějiny a popis| vydavatel=Dědictví sv. Prokopa| místo=Praha| rok=1903| url=http://www.digitalniknihovna.cz/mlp/view/uuid:98900f40-6f8e-11dd-9c92-000d606f5dc6?page=uuid:aaf20bf0-7517-11dd-b78e-000d606f5dc6}}</ref>
 
== Další české a moravské klenotnice ==