Válka v Mali: Porovnání verzí

* 11. leden – Francie vyslyšela volání prozatímního prezidenta Mali a poslala do země v rámci [[operace Serval]] své vojáky a letectvo s cílem porazit teroristy a zachránit existenci Mali.<ref name="iDNES14"></ref> Akce francouzských vojáků byla v souladu s rezolucí OSN z přechozího dne.<ref name="iDNES14"></ref> Operace byla koordinována i několika západoafrickými státy.<ref name="iDNES14"></ref> Francouzský prezident [[Francois Hollande]] řekl, že peraceoperace potrvá tak dlouho, jak bude třeba.<ref name="iDNES14"></ref> Chtěl tak podpořit nejen ochranu maliského státu, ale také obyvatelstva včetně šesti tisíc francouzských občanů žijících v Mali, jelikož už v tu dobu bylo v Mali sedm francouzských rukojmích.<ref name="iDNES14"></ref> Francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius uvedl, že teroristé chtěli ovládnout celé Mali a „ustavit teroristický stát“.<ref name="iDNES14"></ref> Dodal, že kdyby Mali padlo do jejich rukou, znamenalo by to ohrožení i pro Evropu.<ref name="iDNES14"></ref> Jejich intervenci podpořila [[Velká Británie]] a [[Spojené státy americké]].<ref name="iDNES14"></ref> Německo a Francie vyzvaly své občany v Mali, jejichž přítomnost zde nebyla nezbytně nutná, aby ze země odjeli.<ref name="iDNES14"></ref> Mezi obyvatelstvem Mali se prý začala po dobytí Konny šířit panika.<ref name="iDNES14"></ref> Maliský prezident Dioncounda Traoré kvůli postupu rebelů vyhlásil výjimečný stav a na následující týden si domluvil schůzku v Paříži s francouzským kolegou Hollandem.<ref name="iDNES14"></ref> Spojené státy a Spojené království zvažovaly poskytnutí logistické a zpravodajské pomoci francouzským silám.<ref name="iDNES15">{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Alžírská vláda zprvu s únosci vyjednávala.<ref name="iDNES21"></ref> Alžírská vláda však odmítla vyjednávat, protože se požadavky islamistů měnily<ref name="iDNES22"></ref> Islamisté chtěli hlavně zajistit bezpečný odchod z místa spolu s rukojmími.<ref name="iDNES22"></ref> Mezi rukojmími byli desítky zahraničních pracovníků z mnoha států světa.<ref name="iDNES22"></ref> Alžírské rukojmí propustila na svobodu.<ref name="iDNES21"></ref> Americké zajatce chtěli militanti vyměnit za vězněné teroristy Áfíu Siddikíovou z Pákistánu a Egypťana Omara Abdel-Rahmána, kteří se podíleli na teroristikýchteroristických útocích proti Spojeným státům.<ref name="iDNES23"></ref> Podle irského svědka, kterému se podařilo uniknout, ale alžírské bezpečnostní síly vyhodily do vzduchu čtyři džípy s rukojmími, aby zabránily únoscům odvézt je mimo plynárenský komplex a následně za hranice Alžírska.<ref name="iDNES23"></ref> Při zásahu Alžírské speciální jednotky zajaly teroristu, který prozradil, že skupina únosců čítá 32 lidí a že ji vede [[Mochtár Belmochtár]].<ref name="iDNES23"></ref> Belmochtár, velitel této elitní jednotky, která si říká Ti, již se podepisují krví či Brigáda maskovaných, se ve stejný den k útoku sám přihlásil.<ref name="iDNES24"></ref><ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Skupinu tam pouze poslal, akce se osobně nezúčastnil.<ref name="iDNES24"></ref> 19. ledna osvobozovací operace rukojmích v plynárenském podniku na východě Alžírska skončila.<ref name="iDNES24"></ref> Ze zhruba 800 zajatců zahynulo nejméně asi 30 zahraničních pracovníků a zhruba stejný počet teroristů.<ref name="iDNES24"></ref> Teroristé rukojmí povraždili, když údajně ztratili naději, že z místa uniknou, a pokusili se podnik zapálit.<ref name="iDNES24"></ref> Mezi zabitými teroristy byl údajně i Abdar Rahmán zvaný podle země svého původu Nigerí, který se v roce 2005 připojil k alžírské Salafistické skupině pro kázání a boj (GSPC), která bojovala o ustavení islámského státu v Alžírsku a roku 2007 se přejmenovala na Organizaci al-Káidy v muslimském Maghribu.<ref name="iDNES24"></ref> K této organizaci se hlásí islamisté, kteří o rok dříve ovládli maliský sever a proti nimž se nyní vede vojenská operace v Mali.<ref name="iDNES24"></ref> Francouzský soudce Marc Trévidic, který se zabýval terorismem, operaci v Alžírsku považoval za Belmochtárův pokus zmocnit se velení radikálních skupin v severní Africe.<ref name="iDNES24"></ref> Mezi jednotlivými veliteli podle něj panovala rivalita.<ref name="iDNES24"></ref> Útok na alžírský podnik byl prý dlouho plánován a Belmochtár k němu dal rozkaz v době, kterou považoval za příznivou.<ref name="iDNES24"></ref> Jeho cílem bylo internacionalizovat konflikt s nemuslimy a stát se hlavou celosvětové svaté války.<ref name="iDNES24"></ref> Vlády Spojených států, Spojeného králosvtvíkrálovství a Japonska, jejichž občané byli mezi rukojmími, už dříve Alžír zkritizovala za to, že je nikdo o zásahu armády předem neinformoval.<ref name="iDNES24"></ref> Podobně se vyjádřila nejprve i Paříž, po skončení akce ale francouzský prezident François Hollande prohlásil, že Alžírsko při řešení situace zvolilo správný postup.<ref name="iDNES24"></ref> S teroristy podle něj nebylo možné vyjednávat.<ref name="iDNES24"></ref> Libye a Egypt v souvislosti s tímto incidentem zpřísnily bezpečnostní opatření kolem energetických zařízení.<ref name="iDNES24"></ref>

* 28. leden – Vrchní velení armády a starosta Timbuktu oznámili, že maliská a francouzská armáda má město zcela pod kontrolou.<ref name="iDNES32"></ref> Podle timbuktského starosty ustupující islamisté upálili jistého muže, který na ulici výkřiky „Vive la France“ hlasitě provolával slávu postupujícím francouzským jednotkám.<ref name="iDNES32"></ref> Osvobození města bylo výsledkem koordinované pozemní a letecké operace, do níž se zapojili i výsadkáři.<ref name="iDNES32"></ref> Francouzský prezident François Hollande na postup spojeneckých vojsk v Mali reagoval prohlášením, že Francie nehodlá v Mali zůstat.<ref name="iDNES32"></ref> Po osvobození největších měst v zemi je nyní obnova svrchovanosti v severní části Mali záležitostí afrických sil, řekl prezident.<ref name="iDNES32"></ref> Radikální islamisté podle starosty spálili knihovnu s cennými starověkými rukopisy.<ref name="iDNES32"></ref> Timbuktu bylo v 15. a 16. století africkým duchovním i intelektuálním střediskem islámu a dochovala se v něm vzácná skripta z období před vznikem samotného náboženství.<ref name="iDNES32"></ref> Rebelové se teď z obydlených oblastí stěhovali směrem do rozsáhlé pouště u hranic s Alžírskem.<ref name="iDNES32"></ref> Právě tam také leželo poslední významné místo ovládané militanty napojenými na al-Káídu – město Kidal.<ref name="iDNES32"></ref> Francouzi ho už ostřelovali a brzy plánovaly pozemní invazi.<ref name="iDNES32"></ref> Po očekávaném dobytí Kidalu měla být první fáze operace Serval u konce.<ref name="iDNES32"></ref> Druhou o poznání složitější fází mělo být nálezenínalezení a zničení většiny pouštních úkrytů rebelů, což se na území o rozloze větší než samotná Francie jevilo jako nesnadný úkol.<ref name="iDNES32"></ref> Francouzi poslali do své bývalé kolonie celkem 3700 vojáků, z nichž asi 2500 se nachází na území Mali a zbytek slouží v Čadu.<ref name="iDNES32"></ref> Podporovaly ji v tom i Nigérie nebo Burkina Faso.<ref name="iDNES32"></ref>

}}</ref> Její součástí je základna pro bezpilotní letouny, které jim mají pomoci v boji s islámskými radikály.<ref name="iDNES53"></ref> Niger skýtá jednu zásadní výhodu: svou centrální polohou totiž tvoří strategické místo, odkud lze letouny vysílat do velké části západní Afriky.<ref name="iDNES53"></ref> Bezpilotní stroje zatím působí hlavně v Mali a právě Nigeru.<ref name="iDNES53"></ref> Americká armáda do Nigeru vyslala kromě letounů Predator více než sto vojáků na „shromážďování„shromažďování informací“.<ref name="iDNES53"></ref> Jejich úkolem je sledovat extremistické skupiny v regionu, ale i pomáhat francouzským jednotkám v Mali.<ref name="iDNES53"></ref> Američané záznamy z přeletů sdílí s francouzskými a africkými spojenci v Mali.<ref name="iDNES53"></ref> Letouny v tuto chvíli nebyli vybaveny zbraněmi, avšak nešlo vyloučit, že v budoucnu by s raketami Hellfire nelétaly.<ref name="iDNES53"></ref> Americká základna se nachází konkrétně ve městě [[Niamey]] na západě Nigeru.<ref name="iDNES53"></ref> Právě tento nehostinný terén na severozápadě Afriky si vybírají různé radikální islamistické skupiny často napojené na al-Káidu.<ref name="iDNES53"></ref> Proto se na toto území zaměřila i pozornost Spojených států.<ref name="iDNES53"></ref> Stejně jako další americké základny pro bezpilotní letouny v Africe, i ta nejnovější byla obestřena tajemstvím.<ref name="iDNES53"></ref> Pentagon „tiše“ připustil její existenci, ale neprozradil žádné další detaily.<ref name="iDNES53"></ref> Nigerský prezident Mahamadou Issoufou byl sdílnější.<ref name="iDNES53"></ref> Prohlásil, že vojenskou přítomnost Spojených států vítá, bez ní by totiž Niger nemusel být schopen ubránit své hranice před islamistickými ozbrojenci z Mali, Libye či Nigérie.<ref name="iDNES53"></ref> Bezpilotní stoje Američané už použili například v Afghánistánu, Iráku, Pákistánu, Jemenu, Libyi a Somálsku.<ref name="iDNES53"></ref> V Africe už měly Spojené státy několik základen, například v [[Džibuti]], [[Etiopie|Etiopii]] a na [[Seychely|Seychelách]].<ref name="iDNES53"></ref>

}}</ref> Náklady mise pro rok 2013 se odhadovaly na 135 milionů korun a zhruba stejně na rok 2014.<ref name="iDNES49"></ref> Pro vyslání vojáků hlasovalo 61 senátorů ze 69 přítomných.<ref name="iDNES49"></ref> Potřeba bylo přitom nejméně 41 hlasů.<ref name="iDNES49"></ref> Tři senátoři byli proti a pět se zdrželo.<ref name="iDNES49"></ref> Skeptický k misi ohledně finančních nákladů byl například senátor [[Jaroslav Doubrava (senátor)|Jaroslav Doubrava]], který před hlasováním mluvil o matkách telesnětělesně postižených dětí, které by uvítaly příspěvěkpříspěvek na zdravotnické pomůcky, které by umožnily pohyb jejich dětí.<ref name="iDNES49"></ref>

* 4. duben – Velitel české jednotky Marek Štěpánek hlasilprohlásil, že reakce na naši přítomnost jsou ze strany místních obyvatel prakticky jen kladné.<ref name="iDNES57">{{Citace elektronického periodika