Angren (město): Porovnání verzí

| etnické složení = [[UzbekovéUzbeci]], ostatní

}}</ref>) je město v Taškentské oblasti v [[Uzbekistán|Uzbekistánuuzbekistánské]]. Vměsto rocev 2014Taškentské tam žilo 175 400 obyvatel.oblasti, Nacházínacházející se 78 km jihovýchodně od hlavního města [[Taškent|Taškentu]]. V roce 2014 ve městě žilo 175 400 obyvatel.

V Angrenském údolí v povodí řeky Angren byly v roce 1936 provedeny první geologické průzkumy, které odhalily zdroje uhlí a [[Kaolin|kaolinukaolin]]u. V roce 1940 byl otevřen první uhelný důl a, na jehojehož podporu došlo ke spojení vesnic Džhartepe, Turk, Tešik-Taš, Choichoa Džigiristan do osady Džigiristan, která byla 29. září 1940 přeměněna v [[sídlo městského typu]] '''Angrenšachtstroj''.''''' V roce 1941 vzniklabyla v osadě založena železniční stanice, která jise stala spojilaspojnicí s Taškentem.

Během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] bylyse v okolí osady nacházely zajatecké tábory, kdev nichž byli internováni japonští váleční zajatci., Prokteří výstavbubyly pracovníaž osadydo aroku rozvoj1951 uhelnýchvyužíváni dolůpředevším bylyk využívánivýstavbě předevšímpracovní japonští zajatciosady a tok ažrozvoji douhelných roku 1951dolů.<ref>{{Citace elektronického periodika

Začátkem [[1950–1959|50. let 20. století]] sebylo ukázalozjištěno, že většinavelká městačást bylaměsta postavenastojí nad uhelnými slojemiložisky, proto v roce 1956 došlo k přesunu Angrenuměsta o cca 7-8 km na jihozápad od původníhojihozápadním umístěnísměrem. Původní budovy Angrenu ustoupily [[Těžba uhlí|těžbě uhlí]].

}}</ref> Do konce 60. let zažilo město fázi rychlého růstu, vznikaly nové ulice, náměstí a zcela nové čtvrti plné vícepodlažních budov. Na každou [[Komsomol|komsomolskou stavbu]] se do Angrenu sjížděli stavitelé, dělníci a kvalifikovaní odborníci z celého SSSRSovětského svazu. Mnoho lidí zde muselo pracovat proti své vůli. Spisovatel [[Alexandr Solženicyn]] ve své knize [[Souostroví Gulag]] zmiňuje Angren jako jedno z měst, které vyrostlo „na kostech trestanců“.<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika

Po [[Rozpad Sovětského svazu|rozpadu SSSR]] většina etnických [[Rusové|Rusů]] a [[Tataři|Tatarů]] opustila město. Ti, kdo odešli, byli většinou nejzkušenější pracovníci a odborníci, což takév [[1990–1999|90. letech]] ve městě přispělo k zavřeníuzavření většiny továren ve městě v 90. letech. Dalšími faktory pro kolaps městské ekonomiky byly přerušené sovětské obchodní vazby, stárnoucí stroje a špatné postsovětské hospodářství. Angren bylo označováno jako město duchů.<ref name=":0" /> Na konci 90. let nefungovalonefungovala městskévětšina inženýrských potrubísítí, lidé byli bez elektřiny, plynu a tepla. Obyvatelé výškových budov si rozdělávali ohně u vchodů do budov, aby si uvařili nějaké jídlo a teplouči vařícíohřáli vodu.

Kolem roku 2010 ve městězde již nebyliprakticky praktickynežili žádní obyvatelé evropského původu. Do Angrenu se stěhovali nevzdělaní přistěhovali ze sousedních uzbeckých vesnic a z [[Ferganská kotlina|Ferganského údolí]]. V roce 2012 se město stalo součástí ''speciální průmyslové zóny Angren'', kterou vyhlásil prezident [[Islam Karimov]].

V březnu 2015 byl ve městě zbořen 10 metrů vysoký pomník sovětského vojáka, který byl vztyčen v roce 1967. Na pomníku byl nápis „Věčná sláva vojákům Angrenu, kteří padli v bojích za nezávislost naší vlasti“. Podle úřadů byl pomník demontován kvůli žalostnému stavu a v souladu s plány na rekonstrukci města. Demolice pomníku vyvolala v Rusku nespokojenost, protože pomník byl demontován jen krátce před oslavami 70. výročí Vítězstvívítězství ve 2.druhé světové válce.<ref>{{Citace elektronického periodika

Na počátku 20. let 21. století je Angren chudým a depresivním městem, které se vzpamatovává z katastrofyúpadku zv 90. letletech. Město je plné kosterZ výškových budov, kterézůstaly vypadají jak rozestavěné novostavby, ale jsou to rozebranájen torza kdysi obývaných budovdomů. I když ve městězde žije jen asipouhých 5 500 Rusů, Angrenpřesto město zůstává rusky mluvícím městem.<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika

Angren je centrem uzbeckého uhelného průmyslu, těží se zde hnědé uhlí (povrchové doly) a také další cenné nerosty: [[kaolin]], [[vápenec]] a [[Sklářský písek|křemenný písek]]. Je zde tepelná elektrárna, výroba cementucementárna, prefabrikátůvýrobějí ase výrobazde prefabrikáty a pneumatikpneumatiky.

Před rozpadem SSSRSovětského svazu měl Angren významnou ruskou menšinu, která po roce 1991 změsto města odešlaopustila. VeKromě Rusů ve městě žila v sovětských časech také významná německá a tatarská menšina. V roce 2021 ve městězde žilo cca 180 tis.tisic obyvatel, většinou [[Uzbeci|Uzbeků]]. ExistujeŽije zde také [[Tádžikové|tádžická]] menšina.