Mys Touhy: Porovnání verzí

}}</ref> ({{Vjazyce2|ru|''Мыс Желания''}}) je mysstrmý naútes poblíž nejsevernějšího cípu [[Severní ostrov (Nová země)|SevernímSeverního ostrověostrova]], [[Rusko|ruského]] souostroví [[Nová země]] poblíž jeho nejsevernějšího cípu. Mys pojmenoval nizozemský mořeplavec [[Willem Barents]] v roce 1596. Na mysu se vV letech 1931 - 1997 se zde nacházela stejnojmenná [[polární stanice]]., která byla Běhemběhem [[Druhá světová válka|druhé světové války]] byla polární stanice ostřelována německými ponorkami.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> MysDnes jepatří jednouk zchráněným ochraňovaných oblastíoblastem [[Národní park Ruská Arktida|Národního parku Ruská Arktida]].

Mys Touhy je strmýaž útes,28 metrů vysoký ažstrmý 28 mútes, který jespojený s břehem spojen nízkou šíjí. Ze severozápaduseverozápadní a jihovýchodujihovýchodní vypadástrany zse dálkyjeví mysjako Touhyostrov, jakove ostrov.skutečnosti se Tvoříjedná hoo jednajednu velkávelkou náhorní plošinaplošinu.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> SkládáÚtes seje tvořen ze světle šedého pískovce, který je vystaven silnému zvětrávání. Šíji pak tvoří pískovec smíchanýsmíšený s jílem, hrubým pískem a štěrkem. V blízkosti mysu jsou v moři velké, osamělé kamenykamenné abloky, které tvoří několik skalnatých ostrůvků. HloubkyHloubka moře vje okolínerovnoměrná. jsouMys je zároveň hranici mezi [[Barentsovo moře|Barentsovým]] a [[Karské moře|Karským nerovnoměrnémořem]].

Na mapě nizozemské expedice Willema Barentse vz roceroku 1596 seje mys jmenujepojmenován jako ''Den Hoeck der Begeerte'', cožvolně se překládápřeloženo jako ''Vytoužený mys'',. cožChybným sepřekladem přido chybnémruštiny překladubyl doútes ruštinypojmenován změnilojako v mysMys Touhy.<ref name=":3">{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Původní [[Pomorové|pomorský]] název útesu byl ''mys Dochody,'', což tedybylo místo, kam se pomorští lovci dostali podél západního pobřeží Nové země. Za tím mysem začalobylo již Karské moře, které pro svou ledovou pokrývku bylo nepříznivé pro rybolov.<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika

MysPrvními byl znám pomorským lovcůmlidmi, kteří semísto kobjevili němubyli plavili.[[Pomorové|pomorští Nazývalilovci]], kteří ho nazvali ''MysMysem Dochody'', což by se dalo přeložitoznačovalo jako místo, kam se dá dojít, kam se dáči doplout. Za mysem bylose nacházelo Karské moře, většinukteré bylo velkou část roku pokryté ledem a tedyPomory nevhodnénebylo vhodné pro rybolov.<ref name=":1" /> Předpokládá se, že Pomorové navštěvovali Novou zemi minimálnějiž odve 12. století. NaI když na mnoha místech souostrovíNové země byly nalezeny pomorskétorza rybářsképomorských chatyobydlí, kde lovci trávili letní loveckou sezónu. Nana mysu Touhy alepro žádnéjeho zbytkyodlehlost pomorskýchse stavebtaková nebylyobydlí nalezeny,nevyskytují. protože dostat se tam byloPatrně pro pomorské lovce přílišbylo obtížnémísto avelmi zdlouhavé,vzdálené sa velkou pravděpodobnostípobytem by tamriskovali, Pomorovéže uvízliby nazde celoumuseli zimupřezimovat. Lovci obeplouvali Novou zemi raději obepluli z jihu neboči se plavili přes úžinu [[Matočkin Šar]]. K samotnému mysu Touhy nepotřebovali plout.<ref name=":3">{{Citace elektronické monografie

V roce 1931 byla na mysu postavena [[Sovětský svaz|sovětská]] [[polární stanice]] s meteorologickou stanicí a majákem. V roce 1932 byla stanice převedena do Hlavního ředitelství Severní mořské cesty, které stanici přiřadilo velkou důležitost a prioritu. Na mysu se prováděla jedinečná meteorologická, hydrometeorologická, povětrnostní a aktinometrická měření. PracovalaCeloročně zde celoročněpracovalo přibližně třicet výzkumníků.<ref name=":2">{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Krátce popřed vypuknutízahájením [[Druhá světová válka|druhé světové války]] si sovětské velení uvědomovalo důležitost uchránění [[Severní mořská cesta|Severní mořské cesty]] před Němci. K zabránění přesunu německých lodí a letadel přes Novou zemi a dále na vchod, bylbylo na poloostrově [[Kanin nos|Kanin Nos]], v průlivu [[Jugorskij Šar]] a na mysu Touhy vytvořenavybudováno vojenskávojenské opevnění, jako ochrana [[Severní mořská cesta|Severní mořské cesty]] před [[Nacistické Německo|nacistickým Německem]]. V roce 1941, spolu se zásobami pro stanici, dodal ledoborec ''G. Sedov'' na mys Touhy jedno 45 mm dělo, munici a jednoho dělostřelce, pod jehož velením byla zbraň umístěna. Jediný vojákkterý vyškolil civilní personál stanice a provedl cvičnou střelbu., Polární vědcičímž se polárníci stali zároveň obránci vlasti.<ref name=":2" />

VDne 525. hodinsrpna ráno1942 dnev 255. srpnahodin 1942ráno byla polární stanice napadena německou ponorkou U-255. NěmciNacisté z moře zničili většinu základny, ale nepodařilo se jim vylodit a základnu obsadit, nepočítali s tím, že se sovětští polárníci budou bránit.<ref name=":2" /> V srpnu 1943 u mysu Touhyzde sovětská ponorka S-101 potopila německou ponorku U-639, která se vracela z [[Obský záliv|Obského zálivu]]. TytoDnes bitvytyto události připomíná pamětnína deskamysu umístěná napamětní mysudeska.<ref>{{Citace elektronického periodika

PolárníPo staniceválce byla obnovenapolární astanice svouobnovena, důležitou roli hrála iale po válce. Po [[Rozpad Sovětského svazu|rozpadu SSSRSovětského svazu]] chybělibyl alev penízeroce na1997 dalšíz provozfinančních stanice,důvodů protojejí bylaprovoz vukončen rocea 1997stanice byla zakonzervována a opuštěna. V roce 2005 zde byla s pomocí [[Nizozemci|Nizozemců]] instalována bezobslužná automatická meteostanice, která samanaměřená odesílaladata satelitemsatelitně naměřená datapřenášela. Za financovánífinanční výstavbypomoc této meteostanice bylobyla Nizozemcům dovoleno umístit na mysu Touhyumožněna pomníkvýstavba pomníku připomínající objevitelskou cestu Willema Barentse. O rok později všakstanici zničil lední medvěd zničila meteorologickýjejí systém a stanicečinnost nebyla obnovena.

Od roku 2013 využívá budovy bývalé polární stanice správa [[Národní park Ruská Arktida|Národního parku Ruská Arktida]].<ref name=":1" /> V tomtéž roce 2013 byl mys Touhyzbaven vyčištěn od kovového šrotu, stavebního a průmyslovéhoveškerého odpadu, ropnýchz produktůminulé a dalšího nepořádkučinnosti. V současnosti je mysmísto Touhyvyhledavaným baštoucílem ruského arktickéhoNárodního parku, aleRuská zaměstnanciarktida zdevyužívaného žijíturisty jenpředevším v letní sezóně. OrganizujíCestovní sekanceláře semdo turistickémíst organizují výlety na ledoborcích., Prona zábavumysu turistůbyly jsou na mysuvybudovány turistické stezky a, vyhlídkové plošiny. Bývaláa bývalá polární stanice byla proměněna v muzeum, kde sekteré turistům vysvětlujeukazuje historii sovětskésovětského dobývání [[Arktida|Arktidy]].<ref name=":3" />

Klima mysu je ovlivněno Barentsovým a Karským mořem, na jejichž rozvodí se nachází. Průměrná dlouhodobá teplota vzduchu je zde -9,6 °C. Průměrná teplota v srpnu (nejteplejším měsíci) je +2,3 °C, v březnu (nejchladnějším měsíci) je průměrná teplota -20,4 °C. Maximální naměřená teplota byla +21,0 °C a minimální byla -49,0 °C.<ref name=":0" /><ref name=":1" />

V oblasti mysu Touhy spadne během roku 321 mm atmosférických srážek. Vítr vane převážně z jihovýchodního a severozápadního směru. Průměrná rychlost větru dosahuje 7,8 m/s. Od konce září se tvoří stabilní sněhová pokrývka, která definitivně roztávámizí koncem června. Léta jsou zde chladná a, doprovázená častými mlhami.<ref name=":0" />