Univerzita: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Nejstarší univerzity: upřesnění a oprava roku u al-Azhar |
Upřesnění informací o etymologii slova bakalář, přidání Etymologického slovníku češtiny doc. Rejzka mezi citované zdroje. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 47:
Univerzity se dělily na ''národy'', což mělo ale význam jen teritoriálního dělení studentů, protože národnostní či společenský původ tu nehrál roli, a na ''[[fakulta|fakulty]]'', v jejichž čele stál [[děkan]]. Národy bývaly většinou čtyři, např. v Paříži národ gallský, picardský, normandský a anglický, v Praze národ český, bavorský, saský a polský, ve Vídni národ rakouský, rýnský, uherský a saský. Fakulty byly po vzoru pařížské univerzity také zřizovány čtyři. Nižší byla fakulta [[Sedm svobodných umění|svobodných umění]], také [[artistická fakulta]], předchůdkyně pozdější [[filozofická fakulta|fakulty filozofické]], která měla za úkol podat všeobecné vzdělání a být tak přípravou pro studium na vyšších, odborných fakultách: nejvýznamnější [[teologická fakulta|teologické]], [[právnická fakulta|právnické]] a [[lékařská fakulta|lékařské]]. Nejvíce studentů a učitelů bývalo na fakultě artistické - na největších univerzitách zde stále přednášelo 20 až 30 mistrů, zatímco na vyšších fakultách 1 až 6.<ref name="otto">[[Ottův slovník naučný]], heslo ''Universita''</ref>
Každý student vstupoval na univerzitu na fakultě artistické a po jejím dokončení (závěrečné zkoušce) mu byl udělen [[akademický titul|titul]] [[bakalář]]e (možná z latinského ''baccalaureatus'', ověnčený vavřínem
| příjmení = REJZEK
| jméno = Jiří
| titul = Český etymologický slovník
| vydání = 3
| vydavatel = LEDA, spol. s r. o.
| místo = Voznice
| rok vydání = 2015
| počet stran = 824
| strany = 71
| isbn = 978-80-7335-393-3
}}</ref>). Pokud ve studiu na artistické fakultě pokračoval dále a po několika letech složil mistrovskou zkoušku včetně [[disputace]], dostal od kancléře ''licentiam docendi'', tedy právo samostatně přednášet. Nejvyšší stupeň, který mohl student artistické fakulty získat, byl titul [[magistr]]a (= mistr) svobodných umění (''magister artium liberalium''), [[promoce]] však znamenala značné náklady na dary a hostinu a navíc přinášela také povinnost alespoň dva další roky na univerzitě přednášet, takže větší množství studentů se spokojilo s licenciátstvím.<ref name="otto" /> Mistři a často už i bakaláři se pak mohli nechat zapsat na některé z vyšších odborných fakult a po studiu zde získat titul [[doktor]]a (''doctor'').
Studenti žili společně v jednotlivých domech (kolejích), často společně s učiteli. Vyučování probíhalo v latině, a to ve formě přednášek, kde se vykládaly předepsané texty (na teologické fakultě zejména ''Sentence'' pařížského biskupa [[Petr Lombardský|Petra Lombardského]] a [[Bible]], na právnické fakultě různé církevní kánony a později i [[Corpus iuris civilis|Codex Justinianus]], na lékařské [[Hippokratés]] a [[Galén|Galénus]], na fakultě artistické především scholastické spisy a později [[Aristotelés]]). K výkladu starých textů se používaly i psané komentáře významných mistrů, mezi něž se už ve 13. století počítali i učenci arabští ([[Avicenna]], [[Averroes]]) a židovští ([[Maimonides]]). Vedle toho se konaly společné diskuse, na které se scházeli studenti z různých kolejí, a kde mistři předkládali k diskusi své názory na různé odborné otázky čili kvestie. Ty se často zapisovaly a mnoho se jich zachovalo.
| |||