Svatý grál: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Etymologie: úpravy a rozšíření
→‎Legendy o Svatém grálu: vyčleněna konkrétní díla 12./13. stol.
Řádek 17:
Nejznámější středověké nádoby uctívané jako svatý grál se dochovaly ve Španělsku a v Itálii. S duchovní podporou románského grálu, uschovaného ve 12. století v [[Klášter San Juan de la Peña|klášteře San Juan de la Peña]] v Pyrenejích a v letech 1437–1439 přeneseného do pokladu katedrály ve Valencii, údajně zvítězili aragonští králové nad Maury. Druhý svatý grál v téže době pomáhal v [[reconquista|reconquistě]] králům Léonu a Kastilie. Třetí exemplář svatého grálu s označením ''Sacro catino graal'' je mělkou mísou, vybroušenou z průsvitného zeleného smaragdu a je vystaven v pokladnici katedrály v [[Janov]]ě. Méně úspěšné bylo prohlašování dalších nádob za svatý grál, například byzantských kalichů a konvic ze sardonyxu v pokladu dómu svatého Marka v Benátkách.<ref>David Buckton (ed.): ''Il tesoro di San Marco''. Olivetti Milano 1984, s. 86-94</ref> Hliněná či vosková ''pečeť svatého grálu'' byla v raném středověku pro ochranu vkládána do základů novostavby kostela.<ref>Lexikon der christlichen Ikonographie, díl 2, Allgemeine Ikonographie. Ed. Wolfgang Braunfels. Freiburg-Rom-Basel-Wien 1992, s. 40</ref>
 
== Nejstarší zpracování tématu ==
== Legendy o Svatém grálu ==
* Nejpočetnější skupina příběhů a hmotných památek, označovaných jako svatý grál, souvisí s křížovými výpravami do Svaté země a s osvobozováním Pyrenejského poloostrova od Maurů ([[reconquista|reconquistou)]]. Podle veršovaných či prozaických příběhů keltských autorů z Británie a Bretaně vznikaly ve 12. a 13. století rozsáhlé veršované romány francouzských básníků, které dějiště přenesly do prostředí rytířských dvorů a na bojiště. Pověst o Grálu a hrdinovi [[Parsifal]]ovi (také ''Perceval'', keltsky ''Peredur'') byla přenesena na dvůr krále Artuše, na němž žilo mnoho vynikajících rytířů a grál se stal nástrojem jejich obřadů u kulatého stolu. [[Chrétien de Troyes]] sepsal tento epos koncem 12. století, kdy se rytíři již vrátili či vraceli s kořistí drahocenných nádob z Byzance i ze zámoří,. a vydal jej pod titulem ''Perceval le Galois ou les Contes du Graal,'' (česky: ''Gal Parsifal aneb Příběhy grálu'').
 
*[[Chrétien de Troyes]] napsal na konci 12. století nedokončené ''Perceval le Galois ou les Contes du Graal'' (česky: ''Gal Parsifal aneb Příběhy grálu'')
* Okolo roku 1200 složil jiný Francouz, [[Robert de Boron]] působící na dvoře hraběte Gautiera de Montbéliard, svoji ''Grand estoire dou Graal,'' (česky ''Velká historie grálu'') formou epické básně o 3514 verších, ta bývá považována za nejdůležitější starofrancouzské literární dílo o Grálu. Robert de Boron již zhmotnil Grál do číše, jež byla užita u Poslední večeře a do níž později [[Josef z Arimatie]] zachytil Kristovu vytékající krev. Inspirací se Boronovi stal patrně apokryf [[Nikodémovo evangelium|Nikodémova evangelia]] ze 2.–3. století, později známý jako „Pilátovy spisy“. Přináší zprávu o odsouzení a smrti Ježíše Krista, kterou římský místodržitel Pilát údajně poslal císaři [[Tiberius|Tiberiovi]] do Říma.
* Německý dvorský básník [[Wolfram von Eschenbach]] napsal mezi lety 1197 a 1210 svého ''Parsifala,'' jeden z největších eposů německého středověku. Jako předloha mu posloužilo básnické dílo Chrétiena de Troyes. Ideální postava Wolframova díla, Parsifal se přes všechny pochybnosti, bolesti a zkoušky postupně z reálného pozemského rytíře stane neohroženým hrdinou ideálním a je po zásluze korunován králem Grálu. Wolfram von Eschenbach popisuje Grál jako kouzelný, zářící drahokam s magickými vlastnostmi, seslaný na zem anděly. Člověku, který na něj pohlédne, přinese nesmrtelnost. Grál je kámen, který dává rytíři životadárnou sílu, nazývá se ''„Lapis exillis“ ''', mezi jinými převládá význam „z nebe spadlý“. Jednou za rok, na Velký pátek, slétne z nebe holubice Ducha svatého a položí na tento kámen hostii, tím jej posvětí a obnoví jeho síly. Kromě toho rytíř potřebuje také bojové štěstí, které mu zajišťuje kouzelný meč.
 
== Pozdější legendy ==
[[Soubor:Holy-grail-round-table-ms-fr-112-3-f5r-1470-detail.jpg|left|260px|thumb|Král Artuš a rytíři kulatého stolu při oslavě Svatodušních svátků. Svatý grál se zjevuje jako zářící mísa s víkem, ilustrace francouzského rukopisu legendy z r. 1470]]
[[Soubor:Agnus Dei Ghent.jpg|thumb|[[Jan van Eyck]]:Beránek Boží, obětovaný na Gentském oltáři, 1432]]
Řádek 25 ⟶ 32:
* Ve [[Wales|velšské]] básni z 6. století se objevila patrně nejstarší verze příběhu o svatém Grálu {{Fakt/dne|20100928075318}} a výpravě družiny válečníků pod vedením anglického krále [[Král Artuš|Artuše]] (kolem roku 500 našeho letopočtu) do Annwnu, na keltský [[Smrt#Posmrtný život|onen svět]], respektive zásvětí. Muži se plavili po moři a zaplétali se do nebezpečných dobrodružství. Jejich cílem bylo nalézt blíže nepopsanou kouzelnou nádobu, kterou střeží devět panen.
* Podle jiné verze legendy Svatý grál s rodinou Josefa Arimatijského dorazil do Glastonbury ve Velké Británii, kde byla založena první britská křesťanská obec. Odtud se odvozuje znalost a přítomnost grálu na [[Král Artuš|Artušově]] kulatém stole.
* Nejpočetnější skupina příběhů a hmotných památek, označovaných jako svatý grál, souvisí s křížovými výpravami do Svaté země a s osvobozováním Pyrenejského poloostrova od Maurů ([[reconquista|reconquistou)]]. Podle veršovaných či prozaických příběhů keltských autorů z Británie a Bretaně vznikaly ve 12. a 13. století rozsáhlé veršované romány francouzských básníků, které dějiště přenesly do prostředí rytířských dvorů a na bojiště. Pověst o Grálu a hrdinovi [[Parsifal]]ovi (také ''Perceval'', keltsky ''Peredur'') byla přenesena na dvůr krále Artuše, na němž žilo mnoho vynikajících rytířů a grál se stal nástrojem jejich obřadů u kulatého stolu. [[Chrétien de Troyes]] sepsal tento epos koncem 12. století, kdy se rytíři již vrátili či vraceli s kořistí drahocenných nádob z Byzance i ze zámoří, a vydal jej pod titulem ''Perceval le Galois ou les Contes du Graal,'' (česky: ''Gal Parsifal aneb Příběhy grálu'').
* Okolo roku 1200 složil jiný Francouz, [[Robert de Boron]] působící na dvoře hraběte Gautiera de Montbéliard, svoji ''Grand estoire dou Graal,'' (česky ''Velká historie grálu'') formou epické básně o 3514 verších, ta bývá považována za nejdůležitější starofrancouzské literární dílo o Grálu. Robert de Boron již zhmotnil Grál do číše, jež byla užita u Poslední večeře a do níž později [[Josef z Arimatie]] zachytil Kristovu vytékající krev. Inspirací se Boronovi stal patrně apokryf [[Nikodémovo evangelium|Nikodémova evangelia]] ze 2.–3. století, později známý jako „Pilátovy spisy“. Přináší zprávu o odsouzení a smrti Ježíše Krista, kterou římský místodržitel Pilát údajně poslal císaři [[Tiberius|Tiberiovi]] do Říma.
* Německý dvorský básník [[Wolfram von Eschenbach]] napsal mezi lety 1197 a 1210 svého ''Parsifala,'' jeden z největších eposů německého středověku. Jako předloha mu posloužilo básnické dílo Chrétiena de Troyes. Ideální postava Wolframova díla, Parsifal se přes všechny pochybnosti, bolesti a zkoušky postupně z reálného pozemského rytíře stane neohroženým hrdinou ideálním a je po zásluze korunován králem Grálu. Wolfram von Eschenbach popisuje Grál jako kouzelný, zářící drahokam s magickými vlastnostmi, seslaný na zem anděly. Člověku, který na něj pohlédne, přinese nesmrtelnost. Grál je kámen, který dává rytíři životadárnou sílu, nazývá se ''„Lapis exillis“ ''', mezi jinými převládá význam „z nebe spadlý“. Jednou za rok, na Velký pátek, slétne z nebe holubice Ducha svatého a položí na tento kámen hostii, tím jej posvětí a obnoví jeho síly. Kromě toho rytíř potřebuje také bojové štěstí, které mu zajišťuje kouzelný meč.
 
== Přenesený význam ==