Wikipedistka:Jrnka ka/Pískoviště: Porovnání verzí

}}Dějiny knihovny začínají ve [[Středověk|středověku]], o nejstarším období se mnoho neví. Předpokládá se, že pražská [[komenda]] při svém založení ve druhé polovině 12. století současně začala také budovat knihovnu především liturgických rukopisů, knihy měla i komenda ve [[Strakonice|Strakonicích]]. Z předhusitské doby se z obou knihoven dochoval jediný [[breviář]], který byl zhotoven roku 1398 pro pražský konvent. Málo se ví i o osudu knihovny v době husitské, pravděpodobně byla zničena [[Husitství|husity]] v roce 1420 a zachránil se pouze [[breviář]], který se ze Strakonic do Prahy vrátil zpět až koncem 15. století při návratu johanitů.

Knihovna strakonické komendy byla v 16. století mnohem bohatší, vlastnila v roce 1605 celkem 100 svazků. Za [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] v roce 1641 byla Švédy byla zničena a obnova začala se obnovovat až po roce 1648, do roku 1658 se rozrostla na 221 svazků.

Zprávy o pražské knihovně jsou také až ze začátku 17. století,. základemZákladem byla sbírka rady apelačního soudu a kancléře maltézského řádu Melchiora Gniesena z Koblachu získaná po jeho smrti v roce 1627. V roce 1690 byly oba konventy i obě knihovny sloučeny. Knihy byly pravděpodobně umístěny ve věži kostela Panny Marie pod řetězem.<ref>{{Citace periodika

Nové prostory získala knihovna v nové budově konventu až v roce 1730 za [[Převor|převora]] Františka Adama Tauffera z Rovin v nové budově konventu, místnost byla zabezpečena železnými dveřmi se zámky, zamykatelné byly i některé skříně ozdobenézdobené [[Maltézský kříž (znak)|maltézským křížem]]. Knihovna se postupně rozšiřovala především dary a odkazy a čítala asi 1000 svazků. Několik desítek knih mělo jednotnou vazbu.<ref>{{Citace periodika

Z roku 1788 se zachovala zpráva Friedricha Karla Gottloba Hirschinga; knihovna měla asi 800 svazků, dle jeho zprávy byla relativně nezajímavá. Knihovnu spravoval knihovník společně s kuchyní a úřadem sklepmistra.

Fond knihovny byl rozšířen cennou pozůstalostí po řádovém členovi Fra Franzi Paulovi von Smitner,. kterýTen podle svého zpracovaného tištěného katalogu vlastnil 889 spisů včetně sbírky melitensií, tj. děl vztahujících se k maltézskému řádu. Jehoa podobná knihovna neměla v Evropě obdobyneexistovala.<ref>{{Citace periodika

V 19. století se knihovna rozšiřovala knihami z pozůstalostí členů konventu, vse nichž byly vzácnévzácnými [[staré tisky|starými tisky]]. Je doloženo, že v roce 1870 byly nakoupeny knihy za 40 zlatých. Informace o správci Fra Antonínu Sichrovském je datována lety 1854 a 1855, v letech 1870-1871 je zmiňován jako pravděpodobný správce knihovny Fra Ferdinand Walter. Fond knihovny měl tehdy abecední katalog a obsahoval 4578 svazků, 119 rukopisů a 58 prvotisků.

V letech 1901-1935 byla spojena funkce podpřevora a knihovníka. Za působení Fra Josefa Hamršmída měla konventní knihovna 6000 svazků v roce 1927, z toho jen 20 rukopisů a melitensiamelitensií. V roce 1931 byly nakoupeny knihy za 1000 Kč a, do roku 1932 se knihovna rozrostla o dalších 2000 svazků. Sloužila především členům konventu, ale přístup byl umožněn i veřejnosti zvláštní žádostí.

Koncem roku 1941 ztratil řád kontrolu nad svým majetkem, kterýten byl přenesen nazajišťoval říšský zahraniční úřad Třetí říše. ZvláštníJeho zvláštní pověřenec zahraničního úřadu měl právo rozprodávatprodávat řádový majetek [[Nacistické Německo|Říši]] nebo Protektorátu[[Protektorát Čechy a Morava|Protektorát]]<nowiki/>u. Byla prodána konventní budova i Velkopřevorský palác,. zástupceZástupce Zemské a universitní knihovny v Praze Karl Wehmer, se kterou byla v letech 1942-1947/48 konventní knihovnuknihovna spojena, ji charakterizoval jako "malou a nevýznamnou sbírku knih". Německá Karlova univerzita ve snaze zabránit ztrátám, poškození a event. rozprodeji iniciovala její uložení v budově v Klementina .<ref>{{Citace periodika

Péče o knihovnu se v té době ujal pravděpodobně dr. [[Bohumír Lifka]], dlouholetý správce této knihovny. Knihovna, kterájako se stala depozitemdepozitum říšského zahraničního úřadu, byla přestěhovánav do Klementina iKlementinu s regály a i s archiváliemi a byla svěřena do péče rukopisného oddělení. K 1.prosinci 1942 měla knihovna asi 10 000 svazků, z toho 96 prvotisků. Ačkoliv vV roce 1943 Zemská a universitní knihovna přestěhovala část fondu tohoto oddělení mimo Prahu, pravděpodobněknihovna konventu ale Maltézská knihovnapravděpodobně zůstala v Klementinu v nevyhovujících sklepních prostorách, a proto utrpěla další ztráty (asi 3000 svazků).

Po skončení války se maltézský řád se ocitl v obtížné situaci. Do budovy konventu se nevrátil, protože konvent se stal sídlem [[Orientální ústav Akademie věd České republiky|Orientálního ústavu]]. V době války někteří členové řádu prošli [[Koncentrační tábor|koncentračními tábory,]] a po roce 1945 byli uvězněni [[Kolaborace|kolaborant]]<nowiki/>i z jejich řad. Po roce 1945 měl řád jen deset členů, a většina z nich působila mimo Prahu. Od roku 1935 byl také uzavřen noviciát, kek jeho zvažovanému znovuotevření nedošlo, a kněžská větev byla odsouzena k postupnému zániku.

Jedním z úkolů po skončení války bylo zpětné získání majetku řádu, mj. knihovny a archiválií To měl zajistit Bohumír Lifka, který se stal jeho členem řádu jako řádový donát I. třídy. VKromě tétopůsobení knihovněv působiltéto aknihovně současně vedl Knihovnu [[Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur|Náprstkova muzea v Praze]]. Svého postavení využil k tomu, že Náprstkovo muzeum převzalo knihovnu jako depozitum. Provizorním řešením mělo být stěhování knih do budovy [[Fara|fary]] [[Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského|kostela Panny Marie Vítězné]] v [[Karmelitská|Karmelitské ulici]]. Před definitivním přestěhovánípřestěhováním došlo k [[Akce K|akci K]], a správu řeholních domů přebral [[Státní úřad pro věci církevní]]. Bohumír Lifka se i za této situace se snažil knihovnu zachránit a přestěhovat ji do Náprstkova muzea nebo Velkopřevorského paláce,. vyzdvihovalVyzdvihoval i spolupráci s Orientálním ústavem. Knihovna byla díky jehoLifkovu úsilí svěřena do správy Náprstkova muzea a převzala ji jako trvalé depozitum 25. října 1950. Úkolem Náprstkova muzea bylo její uložení na vhodném místě a umožnění vědeckého bádání. Přestěhování do Velkopřevorského paláce se Lifkovi. Stěhovánínezdařilo, se Velkopřevorského paláceřešilo se řešilo opakovaně neúspěšně (nebyly získány regály), přestopodařilo bylase knihovnauchovat uchovánaknihovnu téměř jako celek. Získal náhradníNáhradní regály od Národní a universitní knihovny se takéknihovna nepodařiloneposkytla, nedostatekregály regálůbyly byl vyřešen regályzískány ze sběrného střediska v zámku Sychrov.

OdhadBohumil Bohumila LifkyLifka v roce 1952 vzhledem ke ztrátám knihovny za okupace čítalpředpokládal rozsah knihovny asi 5000 svazků, knihyale nebyly zpracovány ajeho odhad byl silně podhodnocený. Teprve na jaře roku 1952 byly knihy z provizorních prostor přestěhovány do upravených a opravených místností vybavených dřevěnými regály do přízemí Velkopřevorského paláce a bylo zahájeno její odborné zpracování (katalogizace) a knihovna byla současně zpřístupněna badatelům.

Maltézská knihovna i nadále byla spravována knihovnou Náprstkova muzea, ale brzy bylo rozhodnuto, že knihovna "neodpovídá svým zaměřením jeho sběrnému programu Knihy Náprstkova muzea". Po dohodě knihovnuKnihovnu převzalo oddělení zámeckých knihoven [[Národní muzeum|Národního muzea]] a spravovalo ji v letech 1961 až -1994. Uložení knih ve Velkopřevorském paláci ale nebylo stále uspokojivé, protože jen část knih byla uložena v regálech, část byla na hromadách na zemi. V 60. letech Národní muzeum ale věnovalo pozornost především zpracování rukopisůrukopisné ačásti ksbírky, očistěknihovna byla knihovnyočištěna od artefaktů neknihovních (kultovní předměty, archiválie, obrazy).

V roce 1964 nová vedoucí oddělení zámeckých knihoven začalazačalo řešit problém nedostatečného uložení fondů. Dvě místností ve Velkopřevorském paláci nestačily na uložení 6000 knih v regálech, navíc ve Velkopřevorském paláci knihy trpěly vlhkostí a byly napadeny také plísní,. radiátorNevhodné naregály vytápěníbyly bylvyměněny instalována ažtaké vbyl rocenainstalován 1971radiátor ana vyměněny nevhodné regályvytápění. Oddělení zámeckých knihoven nemohlo však zabránit krokům zvenčí. Z: z oken Maltézskés knihovnymaltézskou knihovnou ve Velkopřevorském paláci byl dobrý výhled na francouzské vyslanectví;. [[Státní bezpečnost]] instalovala do oken monitorovací kameru (zařízení bylobyla odstraněnoodstraněna až v roce 1990). Okna nebylo možno otevírat, místnost větrat a do místnosti měl vstup pouze ředitel [[Knihovna Národního muzea|Knihovny Národního muzea]] [[Jaroslav Vrchotka]] a vedoucí oddělení zámeckých sbírek [[Petr Mašek (spisovatel)|Petr Mašek]]. Vzhledem k nevětranosti místnosti byly kožené vazby knih napadeny parazity, následně část knih seproto podařilobyla přestěhovatpřestěhována do [[Jindřichův Hradec (zámek)|Jindřichova Hradce.]] Do vhodnějšího podzemního depozitáře poblíž Národního muzea byly knihy převezeny až v polovině 70. let. Přesto toto období pro knihovnu znamenalo i některá pozitiva: část knih byla restaurována a konzervována, několik desítek knih bylo převezenoumístěno dov bývaléhobývalém Muzea knihy ve [[Žďár nad Sázavou (klášter)|Žďáru nad Sázavou]] do expozice "[[Liber catenatus|libri catenati"]].

V roce 1991 bylapo provedenarevizi revize,bylo v místnostech bylo 17 721 svazků. Poa reviziknihy byly knihy v balících převezeny do [[Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy|Středočeského muzea v Roztokách]] k rentgenovému ozáření, apo ošetřenéošetření vráceny do depozitáře.

V roce 1992 došlo k jednání zástupce Maltézského řádu [[František Lobkowicz|Františka Lobkowicze]] s ředitelem Národního muzea o další úschově Maltézské knihovny v depozitáři Národního muzea do doby opravy Velkopřevorského paláce. K fyzickému navrácení Maltézské knihovny Suverénnímu řádu maltézských rytířů došlo v roce 1994. Knihy byly svezeny po padesáti letech svezeny jako celek z [[Jindřichův Hradec|Jindřichova Hradce]] i muzejního depozitáře do nových regálů do Velkopřevorského paláce. Řád měl i svého pracovníka v knihovně, badatelské využití nadále zajišťovala Knihovna Národního muzea.

Archiválie Českého velkopřevorství byly od roku 2012 smluvně uloženy v [[Národní archiv|Národním archivu]]. Současně bylo zahájeno jednání takéi o předání Maltézské knihovny jako depozita Národnímu archivu a smluvně uzavřeno 11. listopadu 2014. Stěhování knihovního fondu proběhlo v letech 2013 a 2014.

Knihovna je majetkem maltézského řádu, je uložena jako celek v moderním [[Depozitář|depozitáři]], pečuje o ni odborný pracovník Národního archivu, je přístupna badatelům v badatelně Národního archivu v Praze na Chodovci. Ke soustředěna a uložena jako celek v moderním [[Depozitář|depozitáři]].<ref>{{Citace periodika

První doklady o zpracování fondu knihovny jsou z roku 1605, akdy týkajíbyl sefond revize fonduzrevidován podle inventáře.

Nejstarší soupis majetku pražského konventu je z roku 1752, knihy jsou v něm uvedeny i knihy podle názvů německých, českých, nejčastěji však latinských.

Další zpráva o uspořádání knihovny toho konventu je z roku 1788: knihy byly uloženy ve třech regálech podle formátů, žádný [[katalog]] k nim ale nebyl.

Koncem 60. let 19. století Fra Ferdinand Walter a Fra Antonín Götz začali zpracovávat nový německý katalog, poslední záznamy jsou z roku 1877. Kniha má 196 stran, stránky měly předkreslené tabulky, takže záznamy o knihách byly jednotné. Knihy byly opařoványopatřeny signaturami a papírový pásek se signaturou, nalepený pásek přes část hřbetu je na mnoha knihách dosud viditelný. Ve stejné době získala katalog také knihovna archivu velkopřevorství v knize velkého formátu s 90 stránkovanými listy s předtištěnými linkami. První záznamy byly z roku 1877, nejmladší z roku 1885. Pravděpodobně i zpracování tohoto katalogu zahájil Fra Ferdinand Walter.

Zachoval se německý katalog ze začátku 20. století na volných dvoulistech (46 stran) zhotovený za podpřevora Fra Ludwika Wachka a je uložen v archivním fondu; nejmladší záznamy jsou z roku 1913. Pravděpodobně ve stejné době byly založeny ještě dva další sešity (83 a 41 stran) a, tento katalog byl doplňován až do roku 1936. S ním pracoval Bohumír Lifka, dle něho zmapoval bohemikální melitensia 18. století.

V době okupace v Zemské a univerzitní knihovně se Maltézské knihovně badatelsky věnovala [[Emma Urbánková]], prozkoumala unikátní prvotisky této knihovny (91 prvotisků), jí pořízený soupis se nedochoval. V roce 1952 pořídil seznam [[Rukopis|rukopisů]] a [[Inkunábule|prvotisků]] Bohumír Lifka a došel ke stejnému počtu. Byl si byl vědom nedostatečného zpracování vzácného historického fondu, proto zahájil zpracování lístkového katalogu,. doDo svého zatčení v roce 1959 ho ale nestihl dokončit a, dnes je nezvěstný. Jedna krabice s lístky byla v roce 1961 předána z Náprstkova muzea do Národního muzea a o její existenci se dozvídáme z diplomové práce Iry Ropkové,<ref>{{Citace monografie

}}</ref> zmiňuje se o němní také [[Petr Mašek (spisovatel)|Petr Mašek]] v roce 1998.<ref>{{Citace periodika

Od roku 2014 je Maltézská knihovna deponována v knihovně Národního archivu v Praze na Chodovci. Je rozčleněna do čtyř částí podle signatur, celkem zabírá necelých 240 běžných [[Metr|metrů]]. Nejmenší část jsou rukopisy ze 13.-20. století a zabírají necelý jeden regál. Obsahově jsou to především melitensia, ale také literatura náboženská, filozofická a právnická. Nejstarší je rituál z druhé poloviny 13. století. Tři liturgické rukopisy mají bohemikální původ: breviář z roku 1398 pro pražský johanitský konvent a dvoudílná ilustrovaná bible z let 1469-1470. Mezi rukopisy je řada úředních knih. Tato část byla nejvíce badatelsky probádána a je o ní nejvíce studií.

Prvotisků a starých riskůtisků z let 1501-1800 je 3937 svazků a 5 fragmentů, do tohoto fondu byly včleněny i novodobější melitensia. Nejcennější část jsou prvotisky, kterých je 129 včetně dvou fragmentů. Mezi [[Inkunábule|inkunábulemi]] je šest světových unikátů - německé tisky z let 1490-1500. [[Paleotyp|Paleotypů]] z první poloviny 16. století je přes 140. V tomto oddíle jsou melitensia, náboženská literatura, [[Dějiny|historie]], antická literatura, [[učebnice]], filozofie a právnická literatura, především právo církevní.

Maltézská knihovna je cennou historickou knihovnou, její fond je studijníjednou pomůckouze základních studijních pomůcek pro badatele zabývající se maltézským řádem. Zajímavé jsou knihy i svými vazbami.