Fides et ratio: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Sladovnik (diskuse | příspěvky)
doplnění teologie
Sladovnik (diskuse | příspěvky)
mBez shrnutí editace
Řádek 1:
[[Encyklika]] '''Fides et Ratio''' (česky '''[[Víra]] a [[rozum]]''') je třináctá [[encyklika]] [[papež]]e [[Jan Pavel II.|Jana Pavla II.]] vydaná dne [[15. září]] [[1998]]. [[Encyklika]] se zabývá vztahy mezi rozumem a vírou v době, kdy západní společnost rezignuje na poznání pravdy ve světle [[moderna|modernismu]] a přechází do prožívání, tj. do období [[postmoderna|postmoderny]]. [[Encyklika]] opětovně spojuje [[teologie|teologii]] s [[filosofie|filosofii]], popisuje jejich historické spojenípropojení a rozluky a nabádá k opětovnému propojeníspojení obou věd.
 
Hlavními hesly encykliky jsou '''Poznej sám sebe''', '''Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí''' a '''Snažím se pochopit, abych věřil''' a je psána tak, aby byla srozumitelná nejširší veřejnosti. Papež v této encyklice popsal vývoj vztahu [[teologie]] a [[filosfie]] a odsoudil moderní filozofické směry jako např. [[nihilismus]], [[agnosticismus]] a [[relativismus]] s poukazem na to, že člověk nemá rezignovat na poznání [[pravda|pravdy]] pro filosoficky deklarované meze a podmíněnost lidských schopností nebo pro předpokládnou rovnocennost filosofických názorů. Nemá cenu vléci svůj život na okraj propasti bez toho, že bychom věděli kam vlastně jdeme.
 
Hlavním motivem této [[encykliky]] je obhajoba sepětí mezi rozumem a vírou. Papeř[[Papež]] píše v úvodu: ''„VÍRA A ROZUM jsou jako dvě křídla, jimiž se lidský duch pozvedá k nazírání pravdy. Touhu poznat pravdu a nakonec poznat Boha samého vložil totiž do lidského srdce sám [[Bůh]]. Tím, že člověk pozná a miluje Boha, dosáhne také plné pravdy o sobě samém.“''
 
 
Řádek 9:
Encyklika vyjádřila možnost poznání pravdy o podstatě člověka a smyslu života (zjednodušeně) takto:
 
# Každodenní zkušennost člověka s utrpením (vlastním i cizím) a setkání s neznámým nevyhnutelně vede člověka k hledání [[pravda|pravdy]]. Absolutně jisté je nejprve naše [[existence]] a nevyhnutelnost [[smrt|smrti]].
# [[Bůh]] prostřednictvím zjeveného [[Kristus|Krista]] vede lidstvo k názoru, že se chce dát poznat.
# Bůh člověka neklame a klamat nechce. Bůh je poznáván ve svém božství, transcendenci a svrchované svobodě.
# Bez [[Zjevení]] jako nezaslouženého daru Boha by bylo možné poznat část pravdy pouze přirozeným rozumem a druhá část by nebyla člověka přístupná, tzv. plnost milosti a pravdy.
# Skrze toto [[Zjevení]] [[Kristus|Krista]], který seslan Ducha pravdy, poznáváme i [[Bůh Otec|Boha Otce]].
# Dějiny jsou tedy cestou člověka, kterou se zjevená [[pravda]] naplní působením [[Duch svatý|Ducha svatého]].
# Bez [[víra|víry]], která "tříbí vnitřní pohled a otevírá mysl", nelze pochopit Boží tajemství. Rozum a vůle tedy vedou člověka ke svobodnému aktu víry (přijetí víry).
# [[racionalismus|Racionalistická]] teze popírající jakékoli poznání, jež by nebylo výsledkem přirozené schopnosti [[rozum|rozumu]] jsou tedy překonané. Bez víry nelze tedy ani poznat smysl Písma. Platí teze: ''Věřím, abych pochopil''.