Po Ťü-i: Porovnání verzí

Po Ťü-i byl již za svého života oslavován jako velký básník, vydáván byl v [[Japonsko|Japonsku]] a v [[Korea|Koreji]] a část jeho díla již za jeho života v Číně zlidověla.<ref name="slovnik"/> Vědomě navazoval na básníky [[Li Po]]a a [[Tu Fu]]a,<ref name="trojzvuk"/> ale svým předchůdcům vytýkal, že ''„utíkají do hor a řek“'' a nevěnují pozornost kritice společnosti. Ve svých básních z doby, kdy byl vysokým úředníkem, projevoval soucit s utrpením prostého lidu. Mnoho jeho básní z té doby je silně satirických, posměšnou báseň napsal například i o [[Tao teTe ťing]]u (''Nad četbou starého mistra''), neměl proto zrovna mnoho přátel. Po svém sesazení začal psát osobní [[Lyrická poezie|lyriku]] a svými slavnými epickými básněmi na milostné náměty ''Píseň o loutně'' (Pchi pcha sing) a ''Píseň o věčném žalu'' (Čchang che ke, 長恨歌) o krásné dívce Jang Kuej-fej, která svou krásou zmámila císaře [[Süan-cung]]a a nenáviděná na císařském dvoře zemřela žalem, uvedl do čínského básnictví dlouhou [[Epika|epickou]] báseň. Obě básně patří mezi nejslavnější čínské básně vůbec, byly zpívány a předváděny lidovými vypravěči a později dokonce zdramatizovány.<ref name="slovnik"/>