Wikipedistka:Jrnka ka/Pískoviště: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m doplňování hesla značka: editace z Vizuálního editoru |
m doplnění hesla, literatura a reference značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 64:
=== Po roce 1945 do roku 1959 ===
Po skončení války pro maltézský řád a konvent se řád se ocitl v obtížné situaci, do budovy konventu se nevrátil, konvent se stal sídlem [[Orientální ústav Akademie věd České republiky|Orientálního ústavu]]. V době války někteří členové řádu prošli [[Koncentrační tábor|koncentračními tábory]], po roce 1945 byli uvězněni [[Kolaborace|kolaborant]]<nowiki/>i z jejich řad. Po roce 1945 měl řád jen deset členů, většina působila mimo Prahu. Od roku 1935 byl uzavřen noviciát a ačkoliv se zvažovalo o jeho znovuotevření, nedošlo k tomu a kněžská větev byla odsouzena k postupnému zániku.
Jeden z úkolů řádu po skončení války bylo zpětné získání majetku, mj. knihovny a archiválií, což měl zajistit Bohumír Lifka (stal se jeho členem jako řádový donát I. třídy). Do roku 1961 v knihovně působil a současně vedl Knihovnu [[Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur|Náprstkova muzea v Praze]] a své situace využil k tomu, aby Náprstkovo muzeum převzalo knihovnu jako depozitum. Provizorním řešením mělo být stěhování do budovy fary Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici. Dříve než došlo k definitivnímu přestěhování, došlo k [[Akce K|akci K]], správu řeholních domů přebíral [[Státní úřad pro věci církevní]]. Bohumír Lifka i za této situace se snažil knihovnu zachránit a přestěhovat ji do Náprstkova muzea nebo Velkopřevorského paláce, vyzdvihoval i spolupráci s Orientálním ústavem. Knihovna byla díky jeho úsilí svěřena do správy Náprstkova muzea a převzala ji jako trvalé depozitum 25. října 1950. Úkolem Náprstkova muzea bylo její uložení na vhodném místě a vědecký provoz. Přestěhování do Velkopřevorského paláce se Lifkovi nezdařilo, přesto se podařilo knihovnu uchovat téměř celou jako celek. Stěhování se Velkopřevorského paláce se řešilo opakovaně, s knihami nebyly ale získány regály na jejich uložení. Snaha zajistit náhradní regály od Národní a universitní knihovny se nepodařila, nedostatek regálů byl vyřešen regály ze sběrného střediska v zámku Sychrov.
Řádek 90:
V roce 1964 došlo ke změně vedoucího oddělení zámeckých knihoven a začal se řešit problém nedostatečného uložení fondů. Dvě místností ve Velkopřevorském paláci nestačily na uložení 6000 knih v regálech, navíc ve Velkopřevorském paláci knihy trpěly vlhkostí a byly napadeny plísní. Teprve v roce 1971 byl do místnosti instalován radiátor a v roce 1972 byly vyměněny dva nevhodné regály. Do vhodnějšího podzemního depozitáře poblíž Národního muzea byly knihy převezeny až v polovině 70. let.
Přesto toto období pro knihovnu znamenalo i některá pozitiva: část knih byla restaurována a konzervována. Část knih byla převezena do bývalého Muzea knihy ve Žďáru nad Sázavou a byla umístěna v expozici "[[Liber catenatus|libri catenati"]].
V roce 1985 se podařilo Bohumíru Lifkovi získat knihy z pozůstalostí zemřelých členů řádu, většinou melitensia z 16. a 17. století.
Oddělení zámeckých knihoven nemohlo však zabránit
V roce 1991 byla provedena revize, v místnostech bylo 17 721 svazků. Po revizi byly knihy zabalené v balících převezeny do [[Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy|Středočeského muzea v Roztokách]] k rentgenovému ozáření a ošetřené vráceny do depozitáře.
Řádek 112:
V roce 1992 došlo k jednání zástupce Maltézského řádu Františka Lobkowicze s ředitelem Národního muzea o další úschově Maltézské knihovny v depozitáři Národního muzea do doby opravy Velkopřevorského paláce. K fyzickému navrácení Maltézské knihovny Suverénnímu řádu maltézských rytířů došlo v roce 1994. Knihy byly svezeny po padesáti letech jako celek z [[Jindřichův Hradec|Jindřichova Hradce]] i muzejního depozitáře do nových regálů do Velkopřevorského paláce. Řád měl i svého pracovníka v knihovně, badatelské využití nadále zajišťovala Knihovna Národního muzea.
Archiválie Českého velkopřevorství byly od roku 2012 smluvně uloženy v [[Národní archiv|Národním archivu]]. Současně bylo zahájeno jednání také o předání Maltézské knihovny jako
| příjmení = Trnka
| jméno = Pavel
Řádek 128:
Nejstarší soupis majetku v pražském konventu je z roku 1752 a jsou v něm uvedeny i knihy podle názvů německých, českých, nejčastěji však latinských.
Další zpráva o uspořádání knihovny toho konventu je z roku 1788, knihy byly uloženy ve třech regálech podle formátů, žádný [[katalog]] nebyl k
Teprve počátkem 19. století bylo pořízeno několik různých soupisů, nejdůkladnější latinský soupis měl 60 stran, knihy byly rozděleny do dvaceti věcných tříd. U každé knihy bylo uvedeno pořadové číslo, autor, název, počet svazků a formát.
Koncem 60. let 19. století Fra Ferdinand Walter a Fra Antonín Götz začali
Německý katalog zpracovaný na volných dvoulistech (46 stran) za podpřevora Fra Ludwika Wachka ze začátku 20. století se zachoval a je uložen v archivním fondu,
V době okupace byl fond převezen do Zemské a univerzitní knihovny, Maltézské knihovně se věnovala [[Emma Urbánková]]
| příjmení = Ropková
| jméno = Ira
Řádek 144:
| rok vydání = 1982
| strany = 92
}}</ref> zmiňuje se o něm také
| příjmení = Trnka
| jméno = Pavel
Řádek 153:
| číslo = 1
| strany = 30-38
}}</ref>
== Současný stav ==
Od roku 2014 je Maltézská knihovna deponována v knihovně Národního archivu v Praze na Chodovci. Je rozčleněna do čtyř částí podle signatur, celkem zabírá necelých 240 běžných [[Metr|metrů]]. Nejmenší část v časovém rozpětí 13.-20. století jsou rukopisy zabírající necelý jeden regál. Obsahově jsou to především melitensia, ale také literatura náboženská, filozofická a právnická. Nejstarší je rituál z druhé poloviny 13. století. Tři liturgické rukopisy mají bohemikální původ, jedním je breviář z roku 1398 pro pražský johanitský konvent. Český původ má i ilustrovaná bible z let 1469-1470. Mezi rukopisy je řada úředních knih. Tato část byla nejvíce badatelsky probádána a je o ní nejvíce studií.
Prvotisků a starých risků z let 1501-1800 je 3937 svazků a 5 fragmentů, do tohoto fondu byly včleněny i novodobější melitensia. Nejcennější část jsou prvotisky, kterých je 129, ve dvou případech jen fragmenty. Mezi inkunábulemi je šest světových unikátů - německé tisky z let 1490-1500. Paleotypů z první poloviny 16. století je přes 140. V tomto oddíle jsou melitensia, náboženská literatura, historie, antická literatura, učebnice, filozofie a právnická literatura, především právo církevní.
Největší část tvoří tisky novodobé, celkem 18 986 svazků vydaných od roku 1801. I v této části je především literatura náboženská, ale také historie, muzeologická literatura, filozofie, sociologie, geografie, přírodní vědy i beletrie kvalitních autorů. Výjimečností jsou judaika. K této části fondu je zpracován místní seznam.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Trnka
| jméno = Pevel
| titul = Osudy Maltézské knihovny v Praze a její současný stav
| periodikum = Paginae historiae
| datum vydání = 2016
| ročník = 24
| číslo = 1
| url = 38-40
}}</ref>
== Zhodnocení ==
Fond je studijní pomůckou pro badatele zabývající se maltézským řádem. Zajímavé jsou knihy i svými vazbami.
== Reference ==
Řádek 162 ⟶ 181:
* HNULÍKOVÁ, Blanka, Eva HODÍKOVÁ a Rudolf KAĎOREK. ''Aby na nic a na nikoho nebylo zapomenuto: k jubileu ústředního archivu českého státu 1954 - 2004''. Praha: Státní ústřední archiv v Praze, 2004. <nowiki>ISBN 80-86712-11-7</nowiki>.
*MAŠEK, Petr. Maltézská knihovna. ''Čtenář,'' 1994, č. 3, s. 154-155.
*TRNKA, Pavel. Budování knihovny obnoveného konventu Panny Marie pod řetězem v Praze. ''Bibliotheca Antiqua 2019 : sborník z 28. konference 13.-14.listopadu 2919.'' Olomouc : Vědecká knihovna, 2019, s. 16-27.
*TRNKA, Pavel. Tištěné direktáře konventu Panny Marie pod řetězem: příspěvek k bohemikálním melitensiím 18. století. ''Bibliotheca Antiqua 2018 : sborník z 27. konference 2018 Olomouc.'' Olomouc: Vědecká knihovna, 2018, s. 35-47.
*TRNKA, Pavel. Život, dílo a knihovna pražského kazatele Jana Raymunda. ''Knihy a dějiny,'' 2019, roč. 26, č. 1-2, s. 107-130.
== Externí odkazy ==
| |||