Wikipedistka:Jrnka ka/Pískoviště: Porovnání verzí

altézskáMaltézská knihovna, knihovna obnoveného konventu maltézských rytířů u [[Kostel Panny Marie pod řetězem|Panny Marie pod řetězem]] v Praze na [[Malá Strana|Malé Straně]], je majetkem Českého velkopřevorství [[Maltézský řád|maltézského řádu]] a je spravována a uložena v [[Knihovna Národního archivu|Knihovně Národního archivu]] v Praze.

}}Dějiny knihovny začínají ve [[Středověk|středověku]], o nejstarším období se mnoho neví. Předpokládá se, že pražská komenda současně při svém založení ve druhé polovině 12. století současně začala budovat knihovnu především liturgických rukopisů, knihy měla i komenda ve [[Strakonice|Strakonicích]]. Z předhusitské doby se z obou knihoven dochoval jediný [[breviář]], který byl zhotoven roku 1398 pro pražský konvent. Málo se ví i o osudu knihovny v době husitské. Nejpravděpodobněji knihovna byla zničena husity v roce 1420 a zachránil se pouze breviář, který se ze Strakonic do Prahy zpět dostal až koncem 15. století při návratu johanitů, kteří si pravděpodobně s sebou přinesli i nějaké další knihy.

Knihovna strakonické komendy byla v 16. století mnohem bohatší, vlastnila v roce 1605 celkem 100 svazků. Za [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] v roce 1641 Švédy byla zničena a začala se obnovovat až po roce 1648, do roku 1658 se rozrostla na 221 svazků.

Zprávy o pražské knihovně jsou až ze začátku 17. století., základem byla sbírka rady apelačního soudu a kancléře maltézského řádu Melchiora Gniesena z Koblachu získaná po jeho smrti v roce 1627 V roce 1690 byly sloučeny oba konventy a sloučeny byly i obě knihovny. a knihyKnihy byly pravděpodobně umístěny ve věži kostela MarkyPanny BožíMarie pod řetězem.<ref>{{Citace periodika

Nové prostory získala knihovna v roce 1730 za [[Převor|převora]] Františka Adama Tauffera z Rovin v nové budově konventu, zabezpečena byla železnými dveřmi se zámky, zamykatelné byly i některé skříně s [[Maltézský kříž (znak)|maltézským křížem]]. Knihovna se postupně rozšiřovala především dary a odkazy, čítala asi 1000 svazků, několik desítek knih mělo jednotnou vazbu.<ref>{{Citace periodika

Z roku 1788 se zachovala o knihovně zpráva Friedricha Karla Gottloba Hirschinga; měla asi 800 svazků, byla relativně nezajímavá, knihovnu spravoval knihovník společně s kuchyní a úřadem sklepmistra.

Fond knihovny byl rozšířen cennou pozůstalostí po řádovém členovi Fra Franzi Paulovi von Smitner, který podle jím zpracovaného tištěného katalogu vlastnil 889 spisů včetně sbírky melitensií, tj. díla vztahující se k maltézskému řádu), která neměla v Evropě obdoby. <ref>{{Citace periodika

V 19. století se knihovna rozšiřovala knihami z pozůstalostí členů konventu, v pozůstalosti některých byly vzácné [[staré tisky]]. Je doloženo, že v roce 1870 byly nakoupeny knihy za 40 zlatých. Informace o správci Fra Antonínu Sichrovském je datována lety 1854 a 1855, v letech 1870-1871 je zmiňován jako pravděpodobný správce knihovny Fra Ferdinand Walter. Fond knihovny byl sepsán v abecedním katalogu, čítal fond 4578 svazků, 119 rukopisů a 58 prvotisků.

V letech 1901-1935 byla spojena funkce podpřevora a knihovníka. Za působení Fra Josefa Hamršmída dosáhla konventní knihovna v roce 1927 celkem 6000 svazků, ale jen 20 rukopisů. Také on shromažďoval melitensia. V roce 1931 byly nakoupeny knihy za 1000 Kč, do roku 1932 byla knihovna obohacena o dalších 2000 svazků. Knihovna sloužila především členům konventu, přístup byl umožněn i veřejnosti se zvláštní žádostí.

Ztráty v letech 1939 - 1945 byly značné. Převor Fra Franz Werner dal v roce 1941 do sběru starého papíru mnoho českých knih a časopisů, vyřazena byla knihovna Fra Josefa Hamršmída včetně jeho rukopisné pozůstalosti,. početPočet zlikvidovaných svazků se odhadoval přinejmenším na 2500. Další knihovník, poslední konventní knihovník, Fra Heindrich Sacher, prodával v téže době knihy do antikvariátů. Jím končí etapa, kdy o knihovnu pečovali knihovníci-řeholníci.

Koncem roku 1941 ztratil řád kontrolu nad svým majetkem a byl přenesen na říšský zahraniční úřad Třetí říše. Zvláštní pověřenec zahraničního úřadu měl právo rozprodávat řádový majetek Říši nebo Protektorátu. Tak bylByla prodána konventní budova i Velkopřevorský palác, zástupce Zemské a universitní knihovny v Praze Karl Wehmer konventní knihovnu charakterizoval jako "malou a nevýznamnou sbírku knih".<ref>{{Citace periodika

}}</ref> Další léta (1942-1947/48) byla maltézská knihovna spojena se Zemskou a universitní knihovnou a; německá Karlova univerzita ve snaze zabránit ztrátám a poškození iniciovala její uložení v budově Zemské a universitní knihovny, tj, v Klementinu, aby se zabránilo event. rozprodeji na knižním trhu.

UjalPéče o knihovnu se tohoujal pravděpodobně dr. [[Bohumír Lifka]], dlouholetý správce této knihovny. Knihovna, která se stala depozitem říšského zahraničního úřadu, byla přestěhována do Klementina i s regály a i s archiváliemi byla svěřena do péče rukopisného oddělení. K 1.prosinci 1942 měla knihovna asi 10 000 svazků, z toho 11496 prvotisků. V roce 1943 Zemská a universitní knihovna přestěhovala část fondu tohoto oddělení mimo Prahu, pravděpodobně knihovna zůstala v Klementinu v nevyhovujících sklepních prostorách a proto utrpěla další ztráty (asi 3000 svazků).

Po skončení války pro maltézský řád a konvent se poměry nezlepšily, řád se ocitl v obtížné situaci, do budovy konventu se nevrátil, protože tamkonvent se usídlilstal sídlem [[Orientální ústav Akademie věd České republiky|Orientálního ústavu]]. V době války někteří členové řádu prošli [[Koncentrační tábor|koncentračními tábory]], po roce 1945 byli uvězněni [[Kolaborace|kolaborant]]<nowiki/>i z jejich řad. Po roce 1945 měl řád jen deset členů, většina působila mimo Prahu. Od roku 1935 byl uzavřen noviciát a ačkoliv se zvažovalo o jeho znovuotevření, nedošlo k němu.tomu Kněžskáa kněžská větev byla odsouzena k postupnému vymřenízániku.

Jeden z úkolů řádu po skončení války bylo zpětné získání majetku, mj. knihovny a archiválií, což měl zajistit Bohumír Lifka (stal se jeho členem jako řádový donát I. třídy),. doDo roku 1961 v knihovně působil a současně vedl Knihovnu [[Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur|Náprstkova muzea v Praze]] a této své situace využil k tomu, žeaby Náprstkovo muzeum mělopřevzalo knihovnu převzít jako depozitum. ProvizorníProvizorním řešením mělo být stěhování do budovy fary Panny Marie VízěsnéVítězné v Karmelitské ulici. Dříve než došlo k definitivnímu přestěhování, došlo k [[Akce K|akci K]], správu řeholních domů přebíral [[Státní úřad pro věci církevní]]. Bohumír Lifka i za této situace se snažil knihovnu zachránit a přestěhovat ji do Náprstkova muzea nebo Velkopřevorského paláce, vyzdvihoval i spolupráci s Orientálním ústavem. Knihovna byla díky jeho úsilí svěřena do správy Náprstkova muzea a převzala ji jako trvalé depozitum 25. října 1950. Úkolem Náprstkova muzea bylo její uložení na vhodném místě a vědecký provoz. Přestěhování do Velkopřevorského paláce se Lifkovi nezdařilo., přesto se podařilo knihovnu uchovat téměř celou jako celek. a opakovaněStěhování se řešiloVelkopřevorského stěhovánípaláce dose Velkopřevorskéhořešilo paláceopakovaně, ovšem s knihami nebyly ale získány regály na jejich uložení. Snaha zajistit náhradní regály od Národní a universitní knihovny se nepodařila, nedostatek regálů byl řešenvyřešen zajištěním regálůregály ze sběrného střediska v zámku Sychrov.

Knihovna stále nebyla zpracována a odhad Bohumila Lifky, že vzhledem ke ztrátám za okupace, v roce 1952 knihovna čítala asi 5000 svazků, byl značně podhodnocený. Konečně na jaře roku 1952 byly knihy z provizorních prostor přestěhovány do upravených a opravených místností s dřevěnými regály do přízemí Velkopřevorského paláce a bylo zahájeno její odborné zpracování (katalogizace) a knihovna byla současně zpřístupněna badatelům.

Rok 1959 by rokem přelomovým,: byl zatčen a uvězněn Bohumil Lifka, jím skončil poslední knihovník, který byl členem řádu.

Maltézská knihovna i nadále byla spravována knihovnou Náprstkova muzea, ale brzy sebylo ukázalorozhodnuto, že knihovna "neodpovídá svým zaměřením sběrnému programu Knihy Náprstkova muzea". ByloPo dohodnuto,dohodě že Maltézskou knihovnu převezme převzalo Národní muzeum, resp. jeho oddělení zámeckých knihoven.

Národní muzeum tuto knihovnu spravovalo v letech 1961 až 1994, k předání došlo 8. prosince 1961. Uložení knih ale nebylo pro knihystále uspokojivé, část knih byla uložena v regálech, část na hromadách na zemi. V 60. letech byla pozornost věnována především zpracování rukopisů a současně došlo k očistě knihovny od artefaktů neknihovních (kultovní předměty, archiválie, obrazy).

Ještě vV roce 1964 podošlo ke změně vedoucího oddělení zámeckých knihoven začaloa řešenízačal problémuse sřešit nedostatečnýmproblém uloženímnedostatečného uložení fondů. Dvě místností ve Velkopřevorském paláci nestačily na to, abyuložení 6000 knih bylo uloženo v regálech, navíc ve Velkopřevorském paláci knihy trpěly vlhkostí a byly napadeny plísní,. teprveTeprve v roce 1971 byl do místnosti instalován radiátor a v roce 1972 byly vyměněny dva nevhodné regály. Do vhodnějšího podzemního depozitáře poblíž Národního muzea byly knihy převezeny až v polovině 70. let.

Oddělení zámeckých knihoven nemohlo však zabránit ničivým krokům zvenčí. Z oken Maltézské knihovny ve Velkopřevorském paláci byl dobrý výhled na francouzské vyslanectví; [[Státní bezpečnost]] instalovala do oken monitorovací kameru (zařízení bylo odstraněno až v roce 1990),. oknaOkna nebylo možno otevírat a, místnost větrat a do místnosti měl vstup pouze ředitel Knihovny Národního muzea a vedoucí oddělení zámeckých sbírek. Vzhledem k nevětranosti místnostímístnosti byly kožené vazby knih napadeny parazity, následně část knih se podařilo přestěhovat do Jindřichova Hradce.

V roce 1991 byla provedena revize, v místnostech bylo 17 721 svazků. a poPo nírevizi byly knihy zabalené v balících převezeny do [[Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy|Středočeského muzea v Roztokách]] k rentgenovému ozáření a ošetřené vráceny do depozitáře.

23. května 1991 byla Maltézská knihovna prohlášena [[Ministerstvo kultury České republiky|Ministerstvem kultury ČR]] za [[Kulturní památka (Česko)|kulturní památku, která]] obsahujeobsahující 23 721 svazků. Tímto prohlášením a rozhodnutím je garantována cennost fondu a jeho celistvost.<ref>{{Citace periodika

V roce 1992 došlo k jednání zástupce Maltézského řádu Františka Lobkowicze s ředitelem Národního muzea o další úschově Maltézské knihovny v depozitáři Národního muzea do doby opravy Velkopřevorského paláce,. kK fyzickému navrácení Maltézské knihovny Suverénnímu řádu maltézských rytířů došlo v roce 1994. Knihy byly svezeny po padesáti letech jako celek z [[Jindřichův Hradec|Jindřichova Hradce]] i muzejního depozitáře po 50 letech jako celek do nových regálů do Velkopřevorského paláce. Řád měl i svého pracovníka v knihovně, badatelské využití stálenadále zajišťovala Knihovna Národního muzea.

Archiválie Českého velkopřevorství byly od roku 2012 smluvně uloženy v [[Národní archiv|Národním archivu]]. Současně bylo zahájeno jednání také o předání Maltézské knihovny jako depozitadepozitum Národnímu archivu a dodatkem ke smlouvě bylo toto zajištěnouizavřeno 11. listopadu 2014. Stěhování knihovního fondu proběhlo v letech 2013 a 2014. Knihovna zůstalazůstává majetkem maltézského řádu, pečuje o ni odborný pracovník Národního archivu, je přístupna badatelům v badatelně Národního archivu v Praze na Chodovci. Knihovna je po 40 letech soustředěna jako celek v moderním depozitáři.<ref>{{Citace periodika