Afekt: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Afekt zde byl vyjádřen jako prudký výboj emocí, což podle mnoha českých autorů a anglosaské literatury je zavádějící značky: první editace editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 1:
'''Afekt''' (z [[latina|latiny]] ''affectus'') je základní jednotkou a zároveň stavebním kamenem všech afektivních jevů - emocí, nálad, afektů. Afekt je považován především za jeden bod v rámci kontinua afektivního prožívání jedince <ref>{{Citace periodika
| titul = Core affect and the psychological construction of emotion.
| periodikum = Psychological Review
| ročník = 110
| číslo = 1
| issn = 1939-1471
| doi = 10.1037/0033-295x.110.1.145
| url = http://dx.doi.org/10.1037/0033-295x.110.1.145
}}</ref>, jenž je přístupný vědomí jako pocit nebo sled pocitů. Afekt může být prožíván libě nebo nelibě. "Afektivní jevy prostupují psychologickými, fyziologickými, behaviorálními, sociálními i kulturními systémy a jsou tak významným tématem nejenom v psychologických oborech, ale i v dalších vědách."
Afekt tak souvisí s emocemi i náladami, je proto možné konstatovat že „vztah jednotlivých afektivních procesů (afektů, emocí a nálad) je vzájemně interagující, přičemž lze u každého jedince usuzovat na tendenci k synchronizaci jednotlivých afektivních jevů v rámci afektivního proudu.“<ref name=":0">
'''Jádrový afekt'''
▲| datum přístupu = 2019-09-19
Russell s Barretovou <ref>R u s sell, J. A., Ba r rett, L. F. (1999): Core affect, prototypical emotional episodes, and other things called „emotion“: Dissecting the elephant. Journal of Personality and Social Psychology 76, 5, 805-819.</ref> zavedli pojem jádrového afektu (core affect), který definují jako neurofyziologický stav, který je kdykoliv přístupný vědomí jako jednoduchý (ne nutně reflektovaný, ale reflektovatelný) pocit, jenž se nejsilněji projevuje v náladách a emocích: afekt považují za základní ingredienci a komponentu emocí a nálad a dalších afektivních jevů. Jádrový afekt není sám o sobě zakoušen ve vztahu k něčemu: není reakcí na nějakou konkrétní událost, je jedním bodem v kontinuu prožívání. Jádrový afekt se projevuje nejen ve všech afektivních jevech, v náladách, v emocích a emočních epizodách, ale i v postojích či afektivních osobnostních rysech či v temperamentu. <ref name=":0" />
▲| příjmení = Šolcová
▲| jméno = Iva
▲| datum vydání = 2015
▲| strany = 298–314
== Historie ==
[[Platón]] rozlišuje čtyři kategorie afektů, „hnutí mysli“ či „vášní“: rozkoš, bolest, žádost a strach. Podle [[Aristotelés|Aristotela]] je jich sedm: žádost, hněv, strach, odvaha, radost, láska, nenávist, stesk, žárlivost a soucit.<ref>Kirchner, ''Wörterbuch der philosophischen Grundbegriffe''. 1907 - heslo Pathos </ref> Podle [[René Descartes|Descarta]], ''Les passions de l´ame'' ([[1649]]) lze rozlišovat radost, nenávist, lásku, smutek, touhu a obdiv.
== Historie pojmu ==
Před čtvrt stoletím Batson, Shaw a Oleson <ref>Bat s o n, C. D., S haw, L. L., Ole s o n, K. C. (1992): Differentiating affect, mood, and emotion: Toward functionally based conceptual distinctions. In: Clark, M. S. (Ed.), Emotion (294-326). Newbury Park, CA, Sage.</ref> poznamenali, že v psychologii jsou pojmy afekt, emoce a nálada používány proměnlivě a bez úspěchu konsensuálně konceptualizovat rozdíly mezi nimi.
"Afekt patří k pojmům, jejichž definiční rámec se v různých přístupech diametrálně liší. Zajímavé definiční vychýlení pojmu afekt nalézáme v českém (československém) pojetí. Afekt má v našem prostředí často úzký význam prudkého výboje emočního procesu." <ref name=":1">POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a Radek TRNKA. PŘÍSPĚVEK K TEORII AFEKTIVNÍCH PROCESŮ. Ceskoslovenska Psychologie [online]. 2015, (59) [cit. 2021-12-13], str. 299. Dostupné z: <nowiki>https://web.p.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=1&sid=1453f049-79c0-4fe3-b92c-e65636843b2a%40redis</nowiki></ref>
V kontextu české odborné literatury bývá afekt pojmem podřazeným k emocím, kdy všechny afektivní jevy nazýváme emoce a afekt je (spolu s náladou a vášněmi) jen jedním z typů emocí, které jsou takto klasifikovány s ohledem na délku trvání (krátká a prudká emoce je považována za afekt a dlouhá emoce za náladu).<ref name=":1" /> Na tento zavádějící překlad v české literatuře upozorňují např. Stuchlíková <ref>Stuchlíková, I. (2002): Základy psychologie emocí. Praha, Portál.</ref>, Czekóová s Urbánkem <ref>Cze k ó o vá, K., U r bá ne k, T. (2010): Mezinárodní systém fotografií pro výzkum emocí: jeden ze současných přístupů ke zkoumání emočních stavů. Československá psychologie 54, 277-289</ref>, Poláčková Šolcová, Lukavský, Slaměník <ref>Poláčková Šolcová, I., Lukavský, J., Slamění k, I. (2008): Emoční frekvence, regulace a celková hédonická bilance u dospívajících a dospělých. Československá psychologie 52, 537-554.</ref> či Slaměník <ref>Slamě ní k, I. (2011): Emoce a interpersonální vztahy. Praha, Grada Publishing a.s.</ref>, kteří prohlašují, že afekt, zvláště v anglosaské literatuře, bývá považován za synonymum k emocím a dokonce za kategorii obecnější, než jsou emoce.
"Nakonečný definuje afekt jako „výbuch silných emocí, které mohou mít dezorganizující vliv na jednání, myšlení a další kognitivní funkce“ (Nakonečný, 2000, s. 112), přičemž takováto definice je zcela zavádějící. Afekt chápeme šířeji, jako nutnou součást všech afektivních jevů a považujeme jej za pojem stejného významu, jako je (subjektivní) prožitek či pocit, a afektivní prožívání za významově totožné s cítěním. Afekt je synonymem k pocitu, subjektivnímu prožitku, který tvoří jednu z komponent emocí." <ref name=":1" />
== Odvozená slova ==
| |||