Litevské království (1251–1263): Porovnání verzí

 

== 1251–1263 ==

Aby velkokníže Mindaugas předešel dobytí Litvy křižáckými rytířskými řády a zvítězil v boji proti svým litevským protivníkům, přijal v roce [[1251]] [[křesťanství]] a získal tak [[papež]]ovu podporu. O dva roky později, v létě [[1253]], byl Mindaugas korunován za litevského krále. Zároveň odstoupil [[Řád německých rytířů|německým rytířům]] [[Žmuďské knížectví|Žemaitsko]], kde měli hlavní slovo novému králi oponující velmoži. Křižácká vláda zde však netrvala dlouho – v [[Bitva u Durbeského jezera|bitvě u jezera Durbe]] byla řádová vojska [[Žmuď|Žemajci]] poražena. Po této bitvě v roce [[1260]] začal litevský velmož [[Treniota]] nutit Mindaugase, aby se zřekl křesťanství a útočil proti oslabenému Řádu německých rytířů. Vzhledem k sílícím protikřesťanským tendencím Mindaugas zavrhl v roce [[1261]] křesťanství, přerušil mírové vztahy s křižáky a za spojenectví s [[Alexandr Něvský|Alexandrem Něvským]] a obnovení dohody s Žemaity pokračoval v boji proti nim. Ani to však již nedokázalo uklidnit nepřátelsky naladěné litevské velmože a ani útoky na řád i přes jejich oslabení nebyly dostatečně účinné. Mindaugas si začal zpochybňovat výhody aliance s Treniotou a začal jej posílat do výbojů na opačnou stranu: směrem na jih – jihovýchod. Takovýto zvrat událostí a plánů se Treniotovi nelíbil, proto zosnoval s pomocí [[Daumantas Pskovský|Daumanta]] svržení a zavraždění Mindaugase, aby se poté sám ujal vlády,<ref name="DPZ52">Dějiny Pobaltských zemí, s. 52</ref> stejně jako jeho dvou synů Ruklyse a Rupeikise (třetí syn [[Vaišelga]] vyvázl, protože byl tou dobou v Řecku) v [[Aglona|Agloně]] (dnešní [[Lotyšsko]]). Panoval však po Mindaugovi jen krátce (necelý rok), neboť nového panovníka po půlročním vládnutí sesadil a zavraždil za pomoci ruských vojáků Mindaugasův syn Vaišvilkas. Na prázdný trůn tak usedl Mindaugasův syn [[Vaišelga]], který původně nastoupil dráhu pravoslavného mnicha, ale již ne jako král.