Ústavní listina Československé republiky: Porovnání verzí

Chráněny byly menšiny národní, náboženské a rasové (dle [[Saint-GermainskáSaintgermainská smlouva|St. GermainskéSaintgermainské smlouvy]]). Byla zaručena rovnost před zákonem, zákaz diskriminace občanů v přístupu k veřejným funkcím nebo ve vykonávání povolání či živnosti. Další podrobnosti stanovil jazykový zákon, zmíněný jako součást ústavy.

[[Zákon podle § 129 ústavní listiny, jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé|Jazykový zákon]] (č. 122/1920, přijatý ve stejnýstej|ný den jako ústava) stanovil za státní a oficiální jazyk československý. Zvláštní práva náležela menšinovým jazykům v případě, kdy obyvatelé mluvící jazykem tvořili alespoň 20% v daném soudním okrese. Pak jim byla zaručena možnost podávat podání na soudy a úřady v menšinovém jazyce, v tom jim také náležela příslušná odpověď. Měly také nárok na vzdělání v tomto jazyce, souběžné vyučování „jazyka československého“ však zůstalo povinné.