Kvitance: Porovnání verzí

Podle českého práva (§ 1949–1951 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanského zákoníku]]) je věřitel, sám nebo i prostřednictvím třetí osoby, povinen vydat kvitanci na požádání dlužníka. V ní musí být uvedeno jméno dlužníka i věřitele, předmět plnění a čas, kdy byl dluh splněn. Dlužník má právo odepřít plnění, nevydá-li mu věřitel potvrzení, přitom se nedostává do [[prodlení]]. Platí také vyvratitelná [[právní domněnka]], že byla-li vydána kvitance jen na [[jistina|jistinu]], bylo splněno i její [[příslušenství]]. Rovněž při opakovaných plněních z téhož právního důvodu platí vyvratitelná právní domněnka, že kdo předloží kvitanci na plnění splatné později, splnil také to, co bylo splatno dříve. Kvitance je důležitou [[důkaz (právo)|důkazní listinou]], prokazuje, že věřitel prohlásil, že dlužník dluh v ní uvedený splnil. Jestli ke splnění skutečně došlo, je případně otázkou skutkového zjištění v rámci volného hodnocení důkazů soudem.