Anton Webern: Porovnání verzí

Anton Webern se narodil 3. prosince v roce [[1883]] ve Vídni jako '''Anton Friedrich Wilhelm von Webern'''. Jak '''''von''''' v jeho jméně ukazuje (ačkoliv ho později nepoužíval), pocházel tento skladatel z [[Aristokracie|aristokratické]] rodiny. Jeho otec, Karl von Webern, pracoval jako důlní [[inženýr]] a rodina měla majetek v [[Korutany|Korutanech]]. V roce [[1894]] se rodina Webernových odstěhovala do [[Klagenfurt]]u, kde Anton mimojiné začal navštěvovat [[gymnázium]] a dobrou [[střední škola|střední školu]]. Naučil se zde hrát na [[housle]] a [[violoncello]] a projevil se u něj silný celoživotní zájem o [[Gustav Mahler|Mahlerovu]] hudbu, kterou studoval s klavírních přepisů.

První jeho písně začaly vznikat v jeho sedmnácti letech a o rok později, u příležitosti svého ukončení školy dostal od svého otce darem cestu do Bayreuthu, kde právě probíhal [[Richard Wagner|Wagnerův]] festival. Přibližně v této době byl Karl von Webern jmenován do vládní funkce ve Vídni a s určitým váháním nakonec dovolil, aby jeho syn Anton začal studovat hudbu na vídeňské univerzitě a získal doktorát. Zde od roku [[1902]] až do té doby, než získal tytil doktor [[Filosofie|filozofie]], což bylo v roce [[1906]], budoucí skladatel zpíval v univerzitním sboru, studoval běžné akademické obory hudbních věd, konkrétně [[harmonie|harmonii]] a [[kontrapunkt]] a napsal doktorskou práci o hudbě vlámského renesančního skladatele [[Heinrich Isaac|Heinricha Isaaca]] (* asi [[1450]] - † [[1517]]).

Od tohoto okamžiku po nějaké čtyři roky vznikalo několik skladeb včetně sonátové věty pro [[klavír]], [[smyčcové kvarteto|smyčcového kvartetu]] a pěti písní na [[verš]]e Richarda Dehmela. Skladba, kterou sám považoval za svou závěrečnou práci, završující v roce [[1908]] jeho učednická léta, byla ''pascaglia pro [[orchestr]]'', kterou označil jako svůj Op. 1.

V roce [[1921]] začal ''Universal Edition'' uveřejňovat jeho skladby a dirigování vídeňských symfonických koncertů a to mu později umožnilo uveřejňovat svá vlastní díla. V roce [[1927]] přijal místo dirigenta orchestru rakouského rozhlasu, které si udržel až do roku [[1938]], kdy došlo k anektování Rakouska [[Německo|Německem]]. Během války zůstal s rodinou v Mödlingu, až na cestu do [[Švýcarsko|Švýcarska]] v roce [[1943]] na premiéru svých ''Variací pro orchestr op. 30'', která se konala ve [[Winterthur]]u.

Stejně jako Schoenberg byl i Webern často svědkem toho, jak je jeho hudba zesměšňována, jako například když kritik časopisu ''New York Times'', píše, že Webernová v té době právě dokončená symfonie op. 21 je „jednou z těch sípavých maličkostí, které Webern složil, když odřezával drobné a nicitné myšlenky, dokud nedosáhl dokonalé nicotnosti a nenapsal zhola nic...nic… Výbuch smíchu, který se ozval celým sálem, téměř přerušil zvuky Webernova ukňouraného orchestru.“<ref>Časopis ''New York Times'', str. 25 z roku 1929. Autor úryvku: Olin Downes</ref>

Pravého úspěchu dosáhl Webern až deset let po své smrti, kdy ho začali mladí skladatelé oslavovat jako významného rakouského skladatele. Skutečností však zůstává, že se Webernová hudba ani po více než půl století, ač velice vážená, nestala populární způsobem, kterým se to podařilo ostatní podnětné hudbě jeho doby - jako například dílům [[Igor Fjodorovič Stravinskij|Stravinského]] nebo [[Béla Bartók|Bartóka]]. Zamilovat si Weberna a především ocenit jeho umění, pomáhá chápat celý typ hudby, který se pokoušel vytvářet. Ačkoli byl celoživotním propagátorem Schönbergových metod seriální hudby a zřejmě jim byl i věrnější než sám Schönberg, byl dalek k tomu být pouhým intelektuálním teoretikem nebo spekulantem.

* [http://www.antonwebern.com/ O Antonu Webernovi velice podrobně (biografie, dílo, fotografie...fotografie…)]