Mezi prvními podepsala [[Charta 77|Chartu 77]] a byla propuštěna, ve svých 29. letech, ze zaměstnání. Dalších 12 let pracovala jako pomocná síla, často jako uklízečka. V dubnu 1978 spoluzakládala [[Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných|VONS]] (Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných), společně s [[Václav Malý|Václavem Malým]] nebo [[Petruška Šustrová|Petruškou Šustrovou]] a dalšími osobnostmi.
Po podepsání Charty 77, se o níni intenzivně začala zajímat [[Státní bezpečnost]]. Vedla o ní spis „nepřátelská osoba“ a v březnu 1978 přibyl další spis „prověřovaná osoba“, s krycím názvem „Ela“. Zájem a sledování Státní bezpečností se v tomto období stupňoval. Přítelem Jarmily byl [[Jiří Dienstbier starší|Jiří Dienstbier]] a ona se zúčastňovala schůzek souvisejících se vznikem a organizací Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V rámci práce ve VONS se zabývala případem [[Vladimíra Říhy,]] [[Podpis|signatáře]] Charty 77, který byl odsouzen za napsání a šíření zprávy o svém [[Výslech|výslechu]] Státní bezpečností. Zajímala se také o kauzu Josefa Valy, který byl v roce 1978 odsouzen k třinácti letům [[Trest odnětí svobody|odnětí svobody]] za svůj neúspěšný pokus o přelet [[Rakousko|Rakouska]].<ref name=":2" /> Aktivně se podílela na rozšiřování informací, posílala zprávy do [[zahraničí]] např. o průběhu procesů i pro [[Rozhlas|rádio]] [[Hlas Ameriky]].<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika
| titul = Disparition de Jarmila Bělíková, ancienne dissidente et fondatrice du VONS
