Experimentální hudba: Porovnání verzí

[[ImageSoubor:Leon Theremin Playing Theremin.jpg|thumb|Leon Theremin se svým vynálezem - jedním z prvních plnohodnotných elektronických nástrojů]]První, svým dosahem ale nepříliš významné, experimenty v oblasti hudby, které si kladly za cíl ovlivnit její vývoj, se dají datovat až na počátek 19. století. Skutečný začátek vývoje této oblasti však přišel až zhruba s počátkem 20. století a je spojen s lidmi, kteří nebyli přímo hudebníci. První futuristé byli malíři a básníci, na experimentech se dodnes podílejí zvukoví inženýři, kulturní teoretikové a další. Zásadní vliv na historii experimentální hudby měly např. technické vynálezy, velká obliba rozhlasových her po druhé světové válce, prázdninové hudební kurzy v Darmstadtu.

[[ImageSoubor:Intonarumori-veduta.jpg|thumb|Luigi Russolo (vlevo) a Ugo Piatti se svými intonarumori]]Skupina italských [[futurismus|futuristů]] kolem [[Filippo Tommaso Marinetti|F. T. Marinettiho]] reagovala na jeho Manifest futurismu, uveřejněný v pařížském Figaru [[20. únor]]a [[1909]], poprvé v roce [[1911]]. Tato reakce (manifest F. B. Pratelly publikovaný r. 1913 v klavírním výtahu skladby Musica futuristica per orchestra, op. 30) byla však pouze podnětem k zásadnější formulaci futuristické hudební estetiky. Tou byl Russolův otevřený dopis [[Umění hluku]]. [[Luigi Russolo]], jinak malíř, začal svou vizi ihned realizovat. Spolu s Uggem Piatim vyrobili 19 nových hlukových nástrojů a nazvali je '''intonarumori'''.[[ImageSoubor:Intonarumori-schema.gif|thumb|Schéma intonarumori]] Pro tyto nástroje vymyslel Russolo první skladby, první koncert se konal 2. června 1913 v Teatro Storchi v Modeně. [[21. duben|21. dubna]] [[1914]] uspořádali Marinetti a Russolo koncert futuristické hudby v Teatro dal Verme v Miláně, kde bylo poprvé využito všech 19 intonarumori. Koncert měl 4 části: Procitnutí města, Setkání automobilů a letadel, Jídlo na hotelové terase, Šarvátka v oáze. V červnu 1921 v Théâtre des Champs-Elysées v Paříži proběhly důležité 3 koncerty, které měly významný vliv na vývoj [[Pařížská šestka|pařížské Šestky]]. Uměleckou úroveň Russolových skladeb nelze z dnešního pohledu posoudit, neboť se nezachovaly. Po roce [[1921]] se jejich autor stáhl do ústraní, vrátil se k malování. K myšlence futuristického orchestru se již nikdo důsledně nevrátil. Russolovo Umění hluku však bylo bezprostřední inspirací pro vznik [[musique concrète]].

Po živé posluchačské odezvě následovalo několik dalších rozhlasových koncertů, z nichž zlomovým bylo předvedení kompozice [[Pierre Henry|Pierra Henryho]], žáka [[Olivier Messiaen|Oliviera Messiaena]] '''Symphonie pour un Homme Seul''' (Symfonie pro osamělého člověka, [[1950]]), která přesvědčila posluchače jako plnohodnotné silné umělecké dílo, byla posléze provedena mnohokrát, stala se téměř populární a v roce [[1955]] byla dokonce zpracována jako balet. Materiálově čerpá z elementů lidského hlasu (fragmenty mluvy, křik, hvízdání, vzrušený dech, šepot...šepot…), lidského konání (kroky, klepání, šustot...šustot…) a zvuků hudebních nástrojů, především připraveného klavíru.

[[ImageSoubor:moodswingerMoodswinger.jpg|thumb|[[Moodswinger]], Yuri Landman]]