Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna ,  před 11 lety
m
robot: typografické a kódové korekce a náhrady přesměrování podle specifikace
{{Infobox konec}}
 
Karvonen se narodil v malém městečku Sakkola v [[Karélie|Karélii]] v tehdejším severním Finsku v oblasti, která byla později připojena k [[Sovětský svaz|SSSR]]. Většinu života strávil Veikko Karvonen v západofinském Turku. Pracoval jako poštovní úředník a závodil za tamější klub ''Turun Urheiluliitto''.
 
Během své sportovní kariéry se Karvonen postavil na start 34 maratonských běhů a ve čtrnácti z nich zvítězil. Na mezinárodní scéně se uvedl na Mistrovství Evropy v lehké atletice v [[Brusel]]u roku [[1950]] druhým místem za Jackem Holdenem z [[Velká Británie|Velké Británie]] a před Feodosijem Vaninem z SSSR. O čtyři roky později vybojoval v Bernu z téhož šampionátu mistrovský titul (za ním skončili sovětští maratonci Boris Grišajev a Ivan Filin) a v roce [[1956]] doběhl na olympiádě v Melbourne pro bronzovou medaili. Kromě těchto mistrovských závodů Karvonen zvítězil na několika významných maratonských podnicích, např. v [[Boston]]u (1954) a ve [[Fukuoka|Fukuoce]] (1955).
 
Po zakončení aktivní kariéry byl Karvonen v letech [[1961]] - [[1964]] hlavním reprezentačním trenérem maratonců. V době, kdy závodil, byl znám mezi soupeři svým optimismem a vystupováním, které se stalo pro finskou mládež vzorem. V roce [[1951]] byl nominován ve Finsku za atleta roku. V roce [[2002]] byl finským ministrem školství vyznamenán nejvyšším finským sportovním vyznamenáním.
 
==Veikko Karvonen na olympijských hrách 1952, Helsinky==
Veikko Karvonen se zúčastnil již [[Letní olympijské hry 1952|15. letních olympijských her]] [[1952]] v [[Helsinky|Helsinkách]]. Závodu v maratonu se účastnilo 66 závodníků ze 32 zemí. Běželo se v neděli [[27. červenec|27. července]], start byl v 15:30 h. Zpočátku udávali tempo britští vytrvalci, hlavně Jim Peters, který běžel v čele před dalším Britem Coxem, [[Emil Zátopek|Emilem Zátopkem]] a [[Švédsko|Švédem]] Janssonem. Na 15. km se na Peterse dotáhl Jansson, za Zátopkem měl minutovou ztrátu [[Argentina|Argentinec]] Reinaldo Gorno. Když Peters nevydržel se silami a vzdal, držel se Zátopka krátce Jansson, který se ale v závěru propadl na třetí pozici. Zvítězil [[Emil Zátopek]] ([[Československo)]]) v olympijském rekordu 2:23:03,2 h, druhý byl [[Reinaldo Gorno]] (Argentina - 2:25:35,0 h), třetí [[Gustaf Jansson]] (Švédsko - 2:26:07,0 h), za čtvrtým [[Jižní Korea|Jihokorejcem]] Yoon Chil Choiem byl na 5. místě '''Veikko Karvonen'''.
==Veikko Karvonen na olympijských hrách 1956, Melbourne==
Maratonský běh byl na pořadu 16. letních olympijských her [[1. prosinec|1. prosince]] 1956 od 15.15 hodin. Teplota vzduchu byla pro maratonce dost nepříjemná, 27°C. Na start se postavilo 46 vytrvalců z 26 zemí. Poprvé v historii maratonu na olympiádách se přihodilo, že se tento start musel opakovat pro předčasné vyběhnutí jednoho z atletů. Trať byla mírně zvlněná, po osmi kilometrech po rovině následovala k obrátce dvě převýšení (36 a 49 m), druhá půle již se více běžela "z„z kopce"kopce“.
 
Favorité si zprvu hlídalo čelo startovního pole, které sestávalo z méně známých atletů. Kolem 15. kilometru byla s minimálním náskokem trojice [[Alain Mimoun]] ([[Francie]]), Ivan Filin (SSSR) a John Kelley (USA), posléze se k nim připojil další Sovět Ivanov, [[Jugoslávie|Jugoslávec]] [[Franjo Mihalić]] a '''Veikko Karvonen'''. Zakrátko nasadil Mimoun k trháku, který další závodníci nezachytili. Po 25 km byl v čele o 50 sekond před dvojicí Karvonen - Mihalić, na něž se později dotáhl Japonec Kawašima. V té době na 30. km je na 5. místě [[Emil Zátopek]]. Nakonec Alain Mimoun vítězí časem 2:25:00,0 h, druhý je Franjo Mihalić (2:26:32,0 h), který byl ve svých 36 letech najstarším v poli maratónců, třetí '''Veikko Karvonen''' (2:27:47,0 h) doběhl svůj jubilejní 30. maratón s velkým sebezapřením, v cíli se zhroutil a lékaři mu dávali 5 minut kyslík; o závodě pak prohlásil, že šlo o nejtěžší běh v jeho kariéře. Emil Zátopek obsadil šestou příčku.
42 548

editací