[[ImageSoubor:JLGuezdeBalzac.jpg|thumb|right|Jean-Louis Guez de Balzac]]
'''Jean-Louis Guez de Balzac''' (* [[31. květen|31. května]] asi [[1597]] [[Angoulême]] - † [[8. únor]]a [[1654]] Angoulême) byl [[Francie|francouzský]] [[spisovatel]].
Řádek 5:
Guez de Balzac, přezdívaný ''restaurátor francouzského jazyka'' , patřil ke spisovatelům, kteří velmi přispěli k reformě [[francouzština|francouzštiny]]. Byl synem starosty v Angoulême, Jeana Louise Gueze, který povýšil do šlechtického stavu a k jménu přidal přídomek de Balzac podle léna na břehu řeky [[Charente]], kde postavil svůj zámek.
Po studiích u [[JezuitéTovaryšstvo Ježíšovo|jezuitů]], Guez de Balzac , roku [[1612]], navštěvoval univerzitu v [[Leiden]]u kde se spolu se svým spolužákem a pravděpodobně milencem [[Théophile de Viau|Teofilem de Viau]] , namočil do řady problémů. Poté pracoval jako tajemník u [[Jean Louis de Nogaret de la Valette|knížete d'Épernon]] v Métách. Po dvou letech v [[Řím]]ě roku [[1621]] až [[1623]] jako zástupce [[Louis de Nogaret d'Épernon|kardinála de La Valette]], odešel do [[Paříž]]e, kde si vytvořil dobrou pověst. [[Armand-Jean du Plessis de Richelieu|Richelieu]] ho ustanovil historiografem a královským poradcem s penzí 2 000 livrů.
První svazek ''Dopisů'', vydaných roku [[1624]], mu přinesl velkou proslulost.Navštěvoval literární salon v [[hôtelu de Rambouillet|hôtelu de Rambouillet]], spolu s ostatními autory [[Jean Chapelain|Chapelainem]], [[François de Malherbe|Malherbem]] nebo [[François Le Métel de Boisrobert|Boisrobertem]]. Nicméně pýcha, která byla znamením prostopášnosti charakterizující jeho ''Dopisy'' způsobila, že stal objektem útoků ze strany jezuity [[François Garasse|Françoise Garasse]].Byl to týž, který se pokusil odsoudit Teofila de Viau k upálení na hranici. V násladujících letech byl obviňován z vykrádání děl minulých i současných autorů, byl napaden [[Jean Goulu|Jeanem Goulu]], představeným řádu Feuillantů v pamfletu ''Lettres de Phyllarque à Ariste'' roku [[1627]].
Jeho domýšlivá povaha se špatně vyrovnávala s těmito neustálými útoky a tak odešel do ústraní na svůj zámek u Angoulême. Zde pokračoval v korenspodenci se svými pařížskými přáteli.
