Rozdíly mezi češtinou a slovenštinou: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
I3ubo (diskuse | příspěvky)
mBez shrnutí editace
Jinzi9 (diskuse | příspěvky)
Bez shrnutí editace
Řádek 26:
Hlavní rozdíly jsou tyto:
* V rámci [[skloňování]] je ve slovenštině větší tendence k analogii mezi vzory – [[koncovka (mluvnice)|koncovky]] -ám a -ách v [[dativ]]u a [[lokál]]u plurálu ve středním rodě podle ženského rodu (sl. ''mestám, mestách'', č. ''městům, městech''), jednotné zakončení -och v lokálu plurálu v mužském rodě (v češtině -ech, -ách, -ích), společná koncovka -(a)mi v [[instrumentál]]u plurálu všech rodů (v češtině jen ženském rodě; sl. ''pánmi, ženami, mestami'', č. ''pány, ženami, městy''), mužské zakončení instrumentálu maskulin typu ''hrdina'' (sl. ''hrdinom'', č. ''hrdinou'' podle ''předsedou'') a vyrovnání [[genitiv]]u s [[akuzativ]]em u tohoto typu (sl. ''hrdinu'', č. ''hrdiny'' podle ''předsedy'').
* Ve slovenštině se u životných maskulin akuzativ shoduje s genitivem v singuláru i v plurálu, kdežto v češtině pouze v singuláru (sl. ''bez žiakov'' - ''vidím žiakov'', č. ''bez žáků'' - ''vidím žáky'').
* Ve slovenštině jsou menší rozdíly mezi tzv. měkkými a tvrdými vzory podstatných jmen. V češtině je větší oddálení měkkých a tvrdých vzorů dáno historickými změnami měkkých [[samohláska|samohlásek]] ’a > ě, ’u > i, ’ú > í, které ve slovenštině neproběhly.
* Čeština zachovává [[vokativ]] (5. pád), který ve slovenštině (až na nečetné výjimky) zanikl. K oslovení používá slovenština [[nominativ]] (1. pád; sl. ''pán profesor!'', č. ''pane profesore!'').
* Slovenština má tendenci zachovávat při skloňování zakončení kmene, odstraňuje výsledky II. [[praslovanština|praslovanské]] [[palatalizace]], kdežto v češtině často dochází ke změnám (alternacím) kmenové [[souhláska|souhlásky]] (''ruka'' – slovensky ''v ruke'', česky ''v ruce'', ''kniha'' - sl. ''v knihe'', č. ''v knize'', ''tajga'' - sl. ''tajge'', č. ''tajze'' ).
* V genitivu plurálu ve slovenštině obvykle dochází ke dloužení nebo [[dvojhláska|diftongizaci]] kmenové samohlásky (''vrana – vrán, žena – žien, ruka – rúk, hora – hôr, kino – kín, jablko – jabĺk''). V češtině naopak často (nikoliv však systematicky) dochází ke krácení (''rána – ran, kráva – krav, žába - žab, síla - sil, moucha - much, smlouva - smluv, míra - měr, víra - věr, trouba - trub, díra - děr, chvíle - chvil'').
* Ve slovenštině má 1. os. singuláru všech [[sloveso|slovesných]] tříd jednotné zakončení -m, v češtině se v jednotlivých třídách liší (sl. ''chcem, píšem, viem'', č. ''chci, píšu, vím'').
* [[Příčestí]] minulé má ve slovenštině jednotné zakončení plurálu -li ve všech rodech, v češtině se rozlišuje podle rodu podmětu (-li, -ly, -la).