Měšťanské drama: Porovnání verzí

'''Měšťanské drama''' nebo '''občanskéměšťanská dramatragédie''' (často také označované jako měšťanská či občanská tragédie) je [[drama|literárně-dramatický]] [[žánr]], typ [[Činohra|činohry]] vyjadřující názory a ideály vznikajícího měšťanstva a vyznačující se tím že jejími hrdiny jsou obyčejní občané, kteří se se nezabývají státními záležitostmi, ale zaměřují se na svůj soukromý život a život své rodiny, do kterého co možná nejvícenejméně nezasahujizasahuji sociální protiklady.<ref name="REF1">SPURNÁ, Helena. ''Dějiny světového divadla 2. - Od baroka po realismus a naturalismus''. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2013. ISBN 978-80-244-3550-3. S.26. [dále jen Spurná].</ref>

Do vzniku měšťanského dramatu byli obyčejní lidé vždy předmětem komedií a klasičtí teoretici tvrdili, že tragickými hrdiny by vždy měli být muži vznešeného postavení, protože pouze příslušníci vyšších tříd jsou schopni utrpět újmu natolik závažnou, že si zaslouží dramatické zpracování. Toto pravidlo již formuloval Aristoteles[[Aristotelés]] ve své ''[[Poetika (Aristotelés)|Poetice]]'' a bylo v Evropě dodržováno po celá staletí. S nástupem měšťanstva vznikla potřeba zobrazovat nejzávažnější problémy doby, se kterými se měšťanstvo střetávástřetávalo a propagovat jeho hodnoty.. Měšťanská společnost se považovala za vědomou alternativu reprezentativní dvorské společnosti a divadlo se mělo stát významným nástrojem její sebeprezentace.<ref name="REF1"/>

Ve Francii razila cestu měšťanskému drmatu tzv. '''slzavá komedie''' (''comédie larmoyance''), která již vyjadřovala morální zásady [[Třetí stav|třetího stavu]]. Nebyla určena k smíchu, ale k tomu aby vyvolávala slzy. Ctnostné postavy v ní byly vystavovány úzkostnýmprotivenstvím, domácímjimiž krizím,mají čímžvzbudit sympatie a soucit a nakonec jsou vysvobozeni a odměněni za vytrvalost. Stírají se stíralyv ní ostré rozdíly mezi komedií a tragédií (veršovaným dialogem se hry podobají tragédii, svým šťastným koncem komedii). Za jejího zakladatele je považován [[Pierre-Claude Nivelle de La Chaussée]], autor více než dvaceti her, jako je např. ''Módní předsudek (1735, ''Le Préjugé à la mode'') nebo ''Mélanida'' (1741, ''Mélanide''), která je považována za typické dílo tohoto žánru.<ref>Spurná, S. 23</ref>

Na slzavou komedii navázalo '''měšťanská drama''' (''drame bourgeois''), zobrazující obyčejné lidi a jejich každodenní probémy. Za první hru tohoto žánru je považována [[jednoaktovka]] ''Sylvie'' od [[Paul Landois|Paula Landoise]] z roku 1741.<ref>LANCASTER, Henry Carrington. ''The First French ‘tragédie bourgeoise’ Silvie, attributed to Paul Landois''. Baltimore: Johns Hopkins Press 1954.</ref> K dalším představitelům žánru patří [[Denis Diderot]] s hrami ''Nemanželský syn'' (1757, ''Le Fils naturel'') nebo ''Otec rodiny'' (1761, ''Le Père de famille''),<ref>FRYČER, Jaroslav a kol. ''Slovník francouzsky píšícíh spisovatelů''. Praha: Libri 2002. S. 235. [dále jen Fryčer].</ref> [[Pierre Carlet de Chamblain de Marivaux|Marivaux]], autor jednoaktovky ''Věrná žena'' (1755, ''La Femme fidèle'') či [[Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais|Beaumarchais]] svou trilogií o Figarovi, především třetí částí ''Provinilá matka'' (1792, ''La Mère coupable'').