Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 19 bajtů ,  před 11 lety
m
robot: typografické a kódové korekce a náhrady přesměrování podle specifikace
'''Oleg Vladimirovič Peňkovskij''' ([[ruština|rusky]] ''Олег Владимирович Пеньковский'' [[23. duben|23. dubna]] [[1919]], [[Vladikavkaz]] – [[16. květen|16. května]] [[1963]] [[Moskva]]) byl [[plukovník]] vojenské zpravodajské služby [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] ([[GRU]]), který od roku 1960 pracoval jako [[dvojitý agent]] také pro západní [[demokracie|demokratické]] země ([[Spojené státy americké]] a [[Spojené království|Velkou Británii]]). Postupně se tak stal nejcennějším a nejvýznamnějším [[špion]]em, který poskytoval velmi hodnotné a klíčové informace o nejpřísněji střežených vojenských tajemstvích [[komunismus|komunistického]] bloku. Díky němu např. nepřerostla tzv. [[karibská krize]] v roce [[1962]] v otevřený jaderný konflikt. S odstupem času se zpravodajské služby USA a Velké Británie shodly na tom, že Peňkovskij (s [[krycí jméno|krycím jménem]] Hero) byl tím nejaktivnějším a nejlepším [[agent]]em, kterého se jim podařilo získat pro spolupráci za [[železná opona|železnou oponou]].
 
{{Upravit - biografie}}
 
12. srpna [[1960]] pozdě večer kontaktoval dva mladé americké turisty, vracející se z představení ve [[Velké moskevské divadlo|Velkém moskevském divadle]] neznámý [[Rusové|Rus]], který je plynnou [[angličtina|angličtinou]] požádal o připálení cigarety a posléze poprosil o doručení dopisu na americké [[velvyslanectví]]. V něm stálo, že pisatel je odhodlán bojovat za skutečné [[ideál]]y svobody a [[demokracie]] pro celé lidstvo. V případě zájmu mají použít k navázání kontaktu [[mrtvou schránku]], jejíž popis je přiložen. Američané však váhali, báli se, že se jedná o provokaci KGB. Nakonec se ke spolupráci s ruským agentem odhodlali Britové, a to přes obchodníka Wynna, agenta [[MI 6]], který do [[Moskva|Moskvy]] často jezdil. Wynne a Peňkovskij se poprvé setkali na moskevském letišti v prosinci 1960, při čekání na zpožděný přílet britské obchodní [[delegace]].
Když pak za dva týdny přiletěl Peňkovskij se sovětskou obchodní delegací do [[Londýn]]a, měli důstojníci [[CIA]] a [[MI 6]] zamluvené [[apartmán]]y ve stejném [[hotel]]y, aby za nimi mohl v noci bez obav chodit. V dlouhých rozhovorech jim poskytoval informace o nejchoulostivějších tajemstvích SSSR, mj. o zkouškách [[jaderná zbraň|jaderných zbraní]], o množství strategických objektů umístěných v Moskvě, včetně velitelství [[protivzdušné obrany]]. Všechny rozhovory byly pečlivě nahrávány. Nejdůležitější informace se týkaly stavu sovětského raketového programu a strategických sil, které nebyly zdaleka v tak ideálním stavu, jak sovětští lídři veřejně prohlašovali. Na této první schůzce Peňkovskij také podepsal závazek spolupráce. Nakonec předal Wynnovi kopie 78 stran plánů odpalovacích zařízení, dále zprávy o tehdy málo známé protiletecké raketě V-75 (v kódu [[Severoatlantická aliance|NATO]] SA-2) a dalších raketách středního a dlouhého doletu.
Během dalších cest na Západ dodal agent Hero britským a americkým zpravodajským službám množství vojenských příruček, seznam [[důstojník]]ů a agentů GRU i KGB, absolventů Vojenské diplomatické akademie, kteří mají být vysazeni jako špioni na Západ, množství tajných vojenských [[časopis]]ů, konstrukční podrobnosti o nových sovětských [[tank|tancích]], atd. Na jedné ze schůzek se také Peňkovskij nechal vyfotografovat v [[uniforma|uniformách]] britské a americké [[armáda|armády]]. Sám přitom neopomněl zdůraznit svoji důležitost – je plukovníkem tří rozvědek.
Během návštěvy [[Paříž]]e v září [[1961]] na sovětské obchodní [[výstavě]] dodal Britům množství [[mikrofilm]]ů s dokumenty a informacemi o nových sovětských [[raketa|raketách]]. Díky tomu se Američané a Britové dozvěděli, že typ SS-4 s [[dolet]]em 2500 [[kilometr|km]] se již sériově vyrábí a typ SS-5 s doletem 4 500 km je v závěrečné fázi [[vývoje]]. Obě tyto střely mohly nést [[jaderná hlavice|jadernou hlavici]].
Peňkovskij dodal západním zpravodajcům celkem 110 mikrofilmů a z jeho výpovědí bylo pořízeny [[magnetofon]]ové záznamy trvající 140 hodin, což po přepsání vydalo na 1200 strojopisných stran. Díky těmto informacím mohlo být vytvořeno přes 10 tisíc stránek [[analýz]] o tehdejším Sovětském svazu. Západní zpravodajci všechny informace od Peňkovského co nejbedlivěji chránili. Například je rozdělovali na dvě podskupiny, z nichž každá údajně měla být z jiného pramene, takže oficiálně měly pocházet ze čtyř zdrojů.
 
== Začátek konce agenta Hrdiny ==
 
Peňkovskij nakonec na sebe poutal pozornost kontrarozvědky sám. Všichni občané Sovětského Svazu museli tenkrát KGB oznamovat všechny návštěvy západních velvyslanectví. Peňkovskij tuhle povinnost jednou opomenul a kontrarozvědka na to přišla. Náčelník GRU se sice za svého podřízeného omluvil, ale KGB se na „nedbalého“ plukovníka zaměřila. Nejprve jej začali sledovat [[kamera|mikrokamerou]], vestavěnou do truhlíku za oknem naproti Peňkovského bytu. Ta jednoho dne zaznamenala, jak plukovník doma ladí [[rádio]] a dělá si poznámky. V další fázi umístili mikrokameru přímo nad jeho pracovní stůl. Před tím jej nechali přiotrávit, takže musel do [[nemocnice]]. Při prohlídce jeho bytu našli množství špionážních pomůcek. V bytě nad ním si KGB udělala provizorní pozorovací stanoviště poté, co jeho [[obyvatele]] „poslali za odměnu" na výběrovou rekreaci k moři. Začátkem listopadu sledovali mikrokamerou Peňkovského, jak si prohlíží falešný [[pas]]. Na rozkaz [[velitele]] KGB byl okamžitě [[zatčen]].
2. listopadu 1962 zachytila CIA v Moskvě smluvený signál od Peňkovského. Jejich pracovníka, který se vydal k mrtvé schránce pro zásilku, však zatkla KGB. Za několik dní pak byl v [[Maďarsko|Maďarsku]] zatčen i Wynne. 3. května 1963 se v Moskvě konal velký [[soud]] s Peňkovským a Wynnem. [[Monstrproces]] měl předem nacvičený průběh: Za zradou plukovníka stál alkohol, milenky, [[hazard]] a touha po bohatství. Wynne byl odsouzen na mnoho let do [[vězení]], Peňkovskij k [[trest smrti|trestu smrti]] zastřelením.
O tom, jak Peňkovskij skutečně zemřel, panují dodnes jen dohady. Některé důkazy však naznačují, že nebyl zastřelen a jeho hrozná smrt měla sloužit jako výstraha pro ty, kdo by se snad chtěli dopustit něčeho podobného. Jeden z agentů GRU (Viktor Suvorov - Vladimir Rezun), který v roce [[1978]] emigroval do Velké Británie, uvádí ve své knize Akvárium ([[ISBN 80-206-0594-0]]), jak mu před přijetím k této vojenské rozvědce pouštěli černobílý amatérský [[film]], na němž byla vidět ponurá vysoká místnost bez oken s pecí uprostřed – [[krematorium]]. U ní pak opřená nosítka, k nimž je ocelovým lanem přivázán živý muž v obleku tak, aby viděl na pec. Muž křičí. Strašlivě řve. Čtyři muži berou nosítka za rukojeti, opatrně spouští na zem a společně je zvedají. Přivázaný muž se snaží ze všech sil jim v tom zabránit. Marně se pokouší kousnout jednoho z nich do ruky. Snaží se nosítka rozhoupat, aby si jejich pádem přivodil lehkou smrt nebo alespoň ztrátu vědomí. Zabral vší silou, lano však bylo pevné. Nosítka jsou již na kolejích a pomalu kloužou vstříc otevřeným dvířkům pece. Konečky roztažených prstů na rukou toho muže pátrají po sebenepatrnější opoře. Plameny jasně září, jistě jsou syceny kyslíkem. Již olizují lakované polobotky. Topiči silně popostrčí nosítka směrem k jícnu pece. Vrata se zabouchnou, a tím končí i film.
 
42 548

editací