Pocházel z intelektuální rodiny původem z [[Mylhúzy|Mylhúz]]. Hudbě se věnoval zprvu amatérsky, alea teprve když musel následkem onemocnění tuberkulózoutuberkulózy ukončit studium pařížské techniky, stal se studentem hudební kompozice. Koechlin byl celoživotněv outsiderhudebním životě Francie dlouho v pozici outsidera. nepřináležejícíNepřináležel k žádné skladatelské skupině, anistylově stylu.měl Snejblíže tímneoklasicismu, seale družilyspíše existenčníve starostismyslu hudby [[Albert Roussel|Alberta Roussela]] než [[Pařížská šestka|Pařížské šestky]]. KoechlinNestal celýse životskladatelem učilz hudbupovolání, aceloživotně se živil výukou hudby. meziMezi jeho žáky patřil například [[George Enescu]]. Přesto jej například ještě v roce 1926 Pařížská konzervatoř odmítla přijmout jako řádného profesora kontrapunktu. Od třicátých let se Koechlin angažoval v [[International Society for Contemporary Music]]. Koechlinova povaha v sobě absorbovala zdánlivě neslučitelné podněty od anarchistického požadavku návratu k přírodě inspirovaného [[Henry David Thoreau|ThoreauovaThoreauem]] požadavku návratu k přírodě, přes fascinaci světem filmových hvězd (kterým věnoval jednu ze svých symfonií a řadu menších skladeb), výdobytky nejmodernější techniky (patřil k průkopímmků Martenotových vln) a na druhé straně třeba oblibu kultury středověku. Politicky byl Koechlin radikálním levičákem, názorově blízkým komunistické straně, jejímž členem se však nikdy nestal.
== Styl skladeb ==
Koechlin se jako skladatel vyvíjel od eklekticismu k [[Jules Massenet|Massenetově]] kompoziční škole přes osobité pojetí neoklasicismu až k výbojům odkazujícím na expresionismus. Jeho skladatelské dílo je značně rozsáhlé a dodnes nebylo vcelku provedeno a nahráno.
Typické pro Koechlina jsou kombinace až jednohlaséorchestrální hudbymonodie s hudboumnohohlasou nesmírněpolyfonní komplikované fakturyfakturou předznamenávající v některých momentech až spektralismusmnohem pozdější experimenty Druhé hudební avantgardy 20. století. Koechlin byl schopný rozpohybovat obrovský orchestrální aparát, a jeho symfonické prácepartitury jsou proto náročné na provedení jak z hlediska virtuozity, tak z hlediska samotného obsazení. I to je důvod, proč se s nimi lze na koncertních pódiích v Česku setkat naprosto výjimečně.
V komorní tvorbě je Koechlin dnes znám především jako autor sonát pro dechové nástroje a klavír, případně autor pozoruhodných klavírních cyklů (například ''L’Ancienne Maison de campagne'' op.124 (1923–33)), představujících esenci francouzského neoklasicismu ve své čistotě a zdánlivé nekomplikovanosti. I vV takovýchtěchto skladbách seje prosazujepro koechlinovskáKoechlina harmonietypické vršícívršit nad sebe vev vrstváchharmonii kvart-kvintové souzvuky až do fakturypléna zasahujícízasahujícího někdymnohdy celý rozsah nástroje.
Koechlin jepoužíval typickýpro své rozsáhlejší cykly polyžánrovou formouformu podobnou středověkým hudebním kodexům (například ''L’Album de Lilian'' (II) pro flétnu, klavír, cembalo a Martenotovy vlny op.149 (1935)),. vV nížní povyšuje formu sbírky do autonomní sevřené formy, ve které střídá různá charakter a obsazení jednotlivých větskladeb v ní zařazených.
