Jelen evropský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
RiniXbot (diskuse | příspěvky)
m →‎Externí odkazy: {{Taxonbar}} za použití AWB
Čechocentrismus
Řádek 101:
Ve středověku byla jezdecká štvanice na jelena pokládána za mužnou zábavu, jíž se věnovali i mnozí panovníci. Český kníže [[Jaromír]] byl při lovu na jelena zajat svými nepřáteli, král [[Václav I.]] při nehodě na lovu přišel o oko.
 
V 17. století došlo k přeměně středověké jezdecké štvanice v propracovanější [[parforsní hon]]. Jedná e o společný způsob lovu za použití jezdeckých koní a smečky honicích psů. Povely účastníkům lovu se předávaly pomocí troubení na lovecké rohy. Například když psi spatřili jelena, troubil se signál ''„En vue!“'' (na dohled). Nakonec byl jelen psy zpravidla uštván a obklíčen, což bylo oznámeno tzv. ''„Stop fanfárou“''. Některý z lovců pak jelena dorazil (dal mu záraz) loveckým tesákem, přičemž se troubil signál ''[[halali]]'' (z franc. ''Há, la lit'' – tj. „Hle, již leží“). Právě signál halali, oznamující úspěšný konec lovu a zároveň poctu složené zvěři, byl později přejat i do jiných způsobů lovu, kde se používá dodnes. Po ulovení jelena se celý lov ukončil tzv. ''curée'', kdy byla ukázána jelení trofej a své odměny, v podobě vnitřností a méně kvalitních částí masa, se dočkali lovečtí psi. Parforsní hony u násv Česku zanikly v průběhu 19. století, nejdéle se pořádaly v [[Pardubice|Pardubicích]], kde v konečném důsledku stály u zrodu [[Velká pardubická|Velké pardubické]]. Dědictvím parforsních honů jsou dosud místy pořádané [[svatohubertská jízda|svatohubertské jízdy]], při nichž však už není lovena zvěř.
[[Soubor:LandseerMonarch1851.jpg|náhled|vlevo|250px|''Král z Glenu'' obraz sira [[Edwin Landseer|Edwina Landseera]], 1851]]
 
Hlavně v [[18. století]] byl oblíben lov jelení i jiné (především [[Prase divoké|černé]]) zvěře v leči obestavěné plátny. Jednalo se o surový způsob lovu, při němž byla zvěř nahnána do ohrady, postavené z vysokých plachet či sítí, napnutých na tyče. Lovci (často i dámy) ji pak ostřelovali z krytých vyvýšených [[altán]]ů. Mezi zvláštní milovníky tohoto způsobu lovu patřili císař [[Karel VI.]] a jeho žena [[Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská|Alžběta Kristýna]]. Je známo, že jen sama císařovna dokázala při jednom podobném lovu složit více než 200 laní a jelenů.
 
V současné době se jelení zvěř loví obvykle osamělými způsoby lovu – na čekané z posedu nebo šoulačkou. V říji je možno jelena ulovit také vábením (napodobením jeleního troubení). Ze společných honů se jelení zvěř, především holá (kolouši a laně) loví naháňkou a nátlačkou. Živou jelení zvěř je nejvhodnější odchytávat do lapacích ohrad nebo pomocí narkotizační střely. [[Trofej]]í z lovu jelení zvěře je samozřejmě paroží, ale také zakrnělé [[Špičák (zub)|špičáky]] mandlovitého tvaru, tzv. ''kelce'' či ''grandle'', které se dříve využívaly jako součást mysliveckých šperků. Pro chutné [[Zvěřina (maso)|maso]] se jeleni někdy chovají na farmách a jsou dokonce archeologické doklady o chovu jelenů v zajetí z doby paleolitu ještě před zahájením domestikace skotu a ovcí. Dalšími druhy jelenovitých vhodnými pro farmový chov jsou u násv Česku [[daněk skvrnitý|daněk]] evropský nebo [[jelen sika]].
 
== Reference ==