František Graus: Porovnání verzí

Přidáno 194 bajtů ,  před 1 měsícem
m
typo a wiki link
m (přidána Kategorie:Historikové 20. století za použití HotCat)
m (typo a wiki link)
{{infobox - osoba}}
'''František Graus''' ([[14. prosinec|14. prosince]] [[1921]] [[Brno]] – [[1. květen|1. května]] [[1989]] [[Basilej]]) byl [[česko]]-[[Německo|německý]] historik. Jeho práce byla jak tematicky, tak časově neobyčejně široká - kulturní, sociální a hospodářské dějiny, raný i pozdní [[středověk]]. Ve svých studiích mnohdy předjímal v budoucnosti populární historiografická témata. V druhé polovině 20.  století patřil mezi nejvýznamnější české medievisty evropského formátu.
 
== Mládí ==
Graus pocházel z německy mluvící židovské rodiny. Jeho dospívání bylo poznamenáno sporem s matčiným novým partnerem, které u citlivého mladíka vyústilo ve vzdorovitý zájem o židovství, i  když rodina aktivně nepraktikovala. V listopadu 1941 byl Graus převezen do [[Koncentrační tábor Terezín|Terezína]]. Zde byl díky svým rozsáhlým znalostem i jazykovému nadání přidělen do knihovny, kde měl za úkol katalogizovat zabavené hebrejské knihy. V Terezíně se také poprvé setkal s [[Komunismus|komunistickou ideologií]] a během krátké doby se stal jedním z předních členů tamější komunistické buňky. Na podzim 1944 byl deportován do vyhlazovacího tábora Birkenau, a odtud do pobočky Buchenwaldu, Taucha. Podařilo se mu přežít závěr války.
 
== 50. léta ==
Po studiu na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filosofické fakultě]] [[Univerzita Karlova|University Karlovy]] se František Graus stal pracovníkem Státního historického ústavu. Zkušenost [[Holokaust|holocaustu]] jej, stejně jako mnoho mladých Židů, utvrdila v  názoru, že jedině [[marxismus]] dokáže nastolit takový společenský řád, který jednou provždy odstraní nebezpečí podobné fašismu a nacismu. Na jedné straně tak byl mladý Graus neobyčejně inteligentním medievistou s obrovskou znalostí zahraniční literatury, díky které rozšiřoval rozhled české historiografie na širší oblast evropskou. Na straně druhé byl nesmiřitelným obhájcem ideologie, díky které své závěry mnohdy nadřazoval nad argumenty svých kolegů a odmítavě se - v rámci tehdejšího boje proti „kosmopolitismu“ - stavěl vůči české předválečné historické škole. Známá je jeho přezíravá reakce na polemiky [[Václav Vojtíšek|Václava Vojtíška]] týkající se prvního dílu ''Dějin venkovského lidu v Čechách''. Jako mladý a nadaný komunista se Graus zakrátko spolu s [[Josef Macek|Josefem Mackem]] stal vůdčím režimním medievistou - v letech 1953-1969 byl vedoucím oddělení starších světových dějin Historického ústavu Československé akademie věd a v letech 1953-1969 zastával místo šéfredaktora [[Český časopis historický|Československého časopisu historického]].
 
== 60. léta ==
Od počátku 60. &nbsp;let revidoval František Graus jak své dřívější vědecké názory, tak své chování vůči vědecké veřejnosti. Jako jeden z nemnoha tehdejších historiků se tak dokázal novými studiemi vyrovnat s vlastními odbornými pochybeními. Revize byla nejvíce znatelná v traktování krize 14. &nbsp;století.<ref>Graus, František: ''Das Spätmittelalter als Krisenzeit. Ein Literaturbericht als Zwischenbilanz''. in: Mediaevalia Bohemica 1 - Supplementum, Praha 1969.</ref> Graus si začal pokládat zásadní vědecké otázky ze změněných pozic (mj. pojem feudalismus nahradil pojmem středověk). V jeho bibliografii se čím dál tím více objevovaly cizojazyčné práce a jeho odborná pozornost se obracela směrem na západ. Vynikajícím počinem z &nbsp;roku 1965 byla kniha ''Volk, Herrscher und Heiliger im Reich der Merowinger''. Jednalo se o rozsáhlou studii k sociálním dějinám vystavěnou převážně na hagiografických textech, které objevovala jako prvořadě důležitý historický pramen. Mnozí medievisté tuto monografii považují za jednu z nejinovativnějších a nejdůležitějších oborových prací druhé poloviny 20. &nbsp;století. Kolem sebe Graus soustřeďoval kruh vesměs mladších historiků (mezi jeho nejznámější žáky patřil např. [[Dušan Třeštík]]), se kterými v roce 1968 vydal sborník ''Naše živá i mrtvá minulost''. Především úvodní eponymní esej z pera Františka Grause vzbudila velký ohlas. Vyzýval zde s sebereflexi současných postojů českých historiků:
:"Historikové se budou muset vzdát představy o výsadním postavení historie ve společenských vědách a při plném vědomí nutnosti a nezbytnosti historického aspektu pochopit, že jde přece jen pouze o jeden z aspektů současnosti."<ref>Graus, František: ''Naše živá i mrtvá minulost''. in: Naše živá i mrtvá minulost: 8 esejí o českým dějinách, Praha 1968, s. 25.</ref>
Vytýkal a vysvětloval konkrétní chyby:
:"Není ošidnějšího postupu než minulost přibarvovat, zamlčovat chyby a nedostatky, protože tato zastírání brání v poznání vlastních nedostatků a chyb, brání v jejich překonání. Dokud si neuvědomíme, že i roduvěrní Češi se v minulosti chovali leckdy s neslýchanou krutostí, zvůlí a surovostí, dokud nepochopíme, že do českých dějin nepatří jen hrdý odboj, ale i zbabělá kolaborace morální i fyzická, ba i přímá zrada – zkrátka dokud nepoznáme, že české dějiny netvoří žádnou světlou výjimku v moři běd postihujících lidstvo, budeme vlastní minulost neustále přibarvovat a zkreslovat."<ref>Graus, František: ''Naše živá i mrtvá minulost''. in: Naše živá i mrtvá minulost: 8 esejí o českým dějinách, Praha 1968, s. 20.</ref><br />
Roku 1967 získal František Graus profesuru a stal se vedoucím katedry československých dějin při [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|FFUK]].
 
== 70. a 80. léta ==
Po vpádu armád [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] odešel František Graus do Německé spolkové republiky. Po krátkém pobytu jako hostující profesor v [[Kostnice (město)|Kostnici]] získal místo na universitě v hesenském Giessenu. Roku 1972 se stal profesorem středověkých dějin ve švýcarské Basileji, kde setrval až do své smrti. V zahraničí se mohl Graus naplno věnovat své práci. Jeho široce rozvržený medievistický výzkum byl - v organické návaznosti na jeho závěry z 60. &nbsp;let - prohlouben o studium teorie soudobé historiografie. Tuto fázi Grausova vědeckého působení "charakterizuje postupné odpoutání od [[Strukturalismus|strukturalismu]] ve prospěch empirického poznání dějinných procesů prostřednictvím komparativních analýz prameny doložených trendů a jevů."<ref>[[František Šmahel|Šmahel, František]]: ''František Graus''. in: Mediaevalia Historica Bohemica 1, Praha [[1991]], s. 517.</ref> Jeho sociálně- a &nbsp;kulturně-historické práce byly alternativou k starší německé škole právně-politických dějin středověku. Pro českou historiografii byly a jsou jeho studie důležité, neboť často vycházel z &nbsp;bohemikálních pramenů a díky své zkušenosti a postoji mimo probíhající normalizaci dokázal svobodněji nahlížet otázky českého středověku. Budoucnost bádání předjímala práce ''Lebendige Vergangenheit. Überlieferung im Mittelalter und in den Vorstellungen vom Mittelalter'', která pojednávala funkci historické tradice v procesu vytváření novověkých národů. Později věnoval Graus tomuto tématu ještě knihu ''Die Nationenbildung der Westslawen im Mittelalter'', kde se zabýval širším okruhem středověkých západních Slovanů. Kromě toho redigoval sborníky a edice, spolupořádal konference, byl autorem mnoha encyklopedických hesel a po dobu svého zahraničního působení více než šedesáti odborných statí. Graus se stal záhy členem Kostnického pracovního kruhu pro středověké dějiny (Konstanzer Arbeitskreis für mittelalterliche Geschichte). Byl také jedním z redaktorů Historische Zeitschrift - západoněmecké obdoby Československého časopisu historického. Takto významnou pozici v Německu dodnes nezískal žádný český historik. Ve své poslední knize ''Pest - Geißler - Judenmorde Das 14. Jahrhundert als Krisenzeit'', která vyvolala nadšené recenze, úročil František Graus všechny své dlouhodobé vědecké zájmy. Knihu opřel o početný a různorodý pramenný materiál, ale také o současné vědecké teorie (reaguje na zhuštěný popis [[Clifford Geertz|Clifforda Geertze]], využíval historického bádání o konfliktech, etc.). Pozdní středověk definoval jako dobu trvalého nepokoje,<ref>Graus, František: ''Pest - Geißler - Judenmorde. Das 14. Jahrhundert als Krisenzeit.'' Göttingen 1987, s. 532.</ref> ale ten nerozkryl jako jednotnou a nucenou vývojovou tendenci, ale jako „mnohost různě se asociujících vztahových svazků, které se protínají a vzájemně prostupují, budují schémata a struktury, z čehož pak vyplývá mnohost možností.“<ref>Graus, František: ''Pest - Geißler - Judenmorde. Das 14. Jahrhundert als Krisenzeit.'' Göttingen 1987, s. 556 an.</ref><br />
Do sborníku ''Spannungen und Widersprüche'', který vyšel roku [[1992]] k uctění památky Františka Grause, přispěli vedle řady významných medievistů také [[Josef Macek]] a [[Jacques Le Goff]].
 
 
== Dílo ==
Mezi témata studií Františka Grause patřily: okrajové skupiny středověké společnosti, dějiny židů, krize pozdního středověku, dějiny mentalit, německá středověká kolonizace, národní vědomí a &nbsp;historická tradice, hagiografie, teorie historiografie, vztah k archeologii, etc. Česká historiografie dodnes na jeho dílo nenavázala. Zde je výčet nejdůležitějších prací.
 
=== Monografie ===
* ''Chudina městská v době předhusitské''. Praha [[1949]].
* ''Český obchod se suknem ve 14. &nbsp;a počátkem 15. &nbsp;století (K otázce významu středověkého obchodu)''. Praha [[1950]].
* ''Dějiny venkovského lidu v Čechách v době předhusitské I. Dějiny venkovského lidu od 10. &nbsp;století do první poloviny 13. &nbsp;století''. Praha [[1953]].
* ''Prvobytně pospolný řád v českých zemích. Otroci a počátky feudalismu. Vznik českého státu. rozvoj feudalismu v českých zemích''. Praha [[1953]].
* ''Městská a venkovská chudina době předhusitské''. Praha [[1955]].
* ''Lebendige Vergangenheit''. Köln-Wien [[1975]], {{ISBN|3-412-11875-3}}
* ''Die Nationenbildung der Westslawen im Mittelalter''. Sigmaringen [[1980]], {{ISBN|3-7995-6103-X}}
* ''Pest - Geißler - Judenmorde. Das 14. Jahrhundert als Krisenzeit''. Göttingen [[1987]], {{ISBN|3-525-35622-6}}
 
=== Studie ===
* ''O vzniku feudalismu v českých zemích''. in: Český lid 6, [[1951]], s. 282-285.
* ''Krise feudalismu ve 14. &nbsp;století''. in: Sborník Historický 1, [[1953]], s. 65-121.
* ''K otázkám metodiky středověkých dějin'', Československý časopis historický 4, [[1956]], s. 99-115.
* ''O poměru mezi archeologií a historií. K výkladu nožů na slovanských pohřebištích'', Archeologické Rozhledy 9, [[1957]], s. 535-552.
* ''Die Problematik der deutschen Ostsiedlung aus tschechischer Sicht''. in: Die deutsche Ostsiedlung des Mittelalters als Problem der europäischen Geschichte, Walter Schlesinger (Hg.), Sigmaringen [[1975]], s. 31-75.
* Gilomen, Hans-Jörg - Moraw, Peter - Schwinges, Rainer C. (Hg.): ''František Graus - Ausgewählte Aufsätze 1959-1989''. Vorträge und Forschungen, Bd. 55. Sigmaringen [[2002]].
 
=== Redigované sborníky ===
* ''Siedlung und Verfassung Böhmens in der Frühzeit''. Wiesbaden [[1967]].
* ''Mentalitäten im Mittelalter. Methodische und inhaltliche Probleme''. Sigmaringen [[1987]], {{ISBN|3-7995-6635-X}}
* ''Gewalt und Recht im Verständnis des Mittelalters.'' Stuttgart - Basel [[1974]], {{ISBN|3-7190-0640-9}}
 
=== Ostatní ===
* [http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=23767 Prof. PhDr. František Graus, DrSc.] v ''Encyklopedii dějin města Brna''
* {{NK ČR|jk01032604}}
* [http://glosy.info/texty/nepratelstvi-vuci-zidum-ve-stredoveku/ Nepřátelství vůči Židům ve středověku] @na webu Glosy.info]
* [http://www.konstanzer-arbeitskreis.de/ Konstanzer Arbeitskreis für mittelalterliche Geschichte]
* [http://www.iliteratura.cz/Clanek/38149/graus-frantisek-ziva-minulost Stále podnětné čtyřicetileté dějiny recepce středověku od historika Grause]