Útok na Pearl Harbor: Porovnání verzí

'''Útok na Pearl Harbor''' byl překvapivý úder [[Japonské císařské námořnictvo|japonského císařského námořnictva]] proti [[Námořní základna|námořní základně]] [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]] v [[Pearl Harbor]]u na [[Havajské ostrovy|Havajských ostrovech]] v neděli ráno [[7. prosinec|7. prosince]] [[1941]] ([[8. prosinec|8. prosince]] v [[Japonsko|Japonsku]]). Cílem akce bylo vyřadit americké Tichomořské loďstvo v úvodu expanze [[Japonské císařství|Japonského císařství]] do zámořských území [[Spojené království|Spojeného království]], [[Nizozemsko|Nizozemského království]] a Spojených států.

 

 

Japoncům se ale nepodařilo zničit ani jednu americkou letadlovou loď, neboť všechny byly v době útoku mimo přístav. Také přístavní zařízení včetně loděnic a nádrží paliva zůstalo téměř nepoškozeno, a tak Pearl Harbor mohl být i nadále využíván jako námořní základna. Jak se později během války ukázalo, tíha bojů měla ležet na letadlových lodích a bitevní lodě – které byly většinou (6 z 8) opraveny a opět zařazeny do služby – začaly ztrácet na důležitosti.

Důvody, jež vedly Japonsko k útoku na [[Pearl Harbor]], lze najít již v [[19. století]]. Tehdy začalo císařství hledat nová území a [[kolonie]]. Roku [[1874]] podniklo Japonsko trestnou výpravu na [[Tchaj-wan (ostrov)|Tchaj-wan]] a vynutilo si na [[Říše Čching|Číně]] odškodné za [[vražda|vraždu]] japonských námořníků. Poté donutilo [[Korea|korejského]] krále umožnit přístup japonským obchodníkům do své země. Roku [[1894]] Japonci vpadli na Korejský poloostrov, z kterého vytlačili Číňany a obsadili jižní [[Čína|Mandžusko]]. Po této porážce byla Čína roku [[1895]] nucena Japoncům předat také ostrov Tchaj-wan. Roku [[1904]] napadli [[Ruské impérium|Rusko]] a podařilo se jim dobýt [[Lü-šun-kchou|Port Arthur]] a [[Bitva u Cušimy|porazit baltské loďstvo]], které proti nim vyslal car [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláš II.]] Tato Pyrrhova vítězství však Japonsko stála kolem 200 000 mrtvých a zcela ho [[Ekonomika|ekonomicky]] vyčerpala. [[Mír]] pomohl sjednat americký prezident [[Theodore Roosevelt]].

 

 

Když tedy myšlenka „útoku na sever“ nevyšla, obrátila se pozornost na jih. Roku [[1940]] vyhlásil americký prezident [[Franklin Delano Roosevelt]] zákaz vývozu železného šrotu do [[Japonsko|Země vycházejícího slunce]]. Od [[srpen|srpna]] [[1941]] se pokoušel japonský [[velvyslanec]] admirál [[Kičisaburó Nomura]] dojednat se státním tajemníkem [[Cordell Hull|Cordellem Hullem]] řešení. Japonsko požadovalo uznání „Velké [[Dálný východ|východoasijské]] sféry společného rozkvětu“, což USA odmítaly. Na to Japonsko reagovalo [[27. září]] [[1940]] vstupem do [[Osa Berlín–Řím–Tokio|Paktu tří]]. V [[červenec|červenci]] [[1941]] japonská armáda obsadila [[Francouzská Indočína|Francouzskou Indočínu]]. F. D. Roosevelt nechal [[28. červenec|28. července]] [[1941]], jako reakci na tento čin, zmrazit japonská aktiva v amerických [[Banka|bankách]], uzavřít americké [[přístav]]y pro japonské lodě a spolu s [[Spojené království|Británií]] a [[Nizozemsko|Nizozemskem]] přerušit dodávky [[Ropa|ropy]] pro Japonsko. Po zavedení [[embargo|embarga]] na ropu začalo Japonsko denně odčerpávat ze svých ropných rezerv 28 000 [[kilogram#Tuna|tun]]. Nyní muselo Japonsko ustoupit tlaku USA nebo zaútočit. Dne [[17. říjen|17. října]] [[1941]] odstoupil premiér [[Fumimaro Konoe]] a na jeho místo nastoupil generál [[Hideki Tódžó]]. Ten se nebránil diplomatickému řešení, ale v případě neúspěchu byl odhodlán dosáhnout svých cílů pomocí vojenské síly.