Psychologismus: Porovnání verzí

K rozvoji zkoumání tohoto fenoménu docházídocházelo tedy zejména v 19. století, a to hlavně ve Francii, kde dlouhodobě docházídocházelo k rozsáhlým společenským změnám, a to především kvůli francouzským revolucím. Francouzská revoluce jako taková se stávástala příčinou změn a zároveň těžištěm zkoumání tohoto období. Vzhledem k tomu docházídocházelo k rozsáhlému zkoumání tzv. [[Psychologie davu|psychologie davů]], neboť to byly právě lidové davy, které ve francouzských revolucích sehrály klíčovou roli.<ref name=":1">{{Citace monografie

Zastánci psychologismu se v této době shodujíshodovali na těchto rysech lidského chování:

·        Lidská mysl má společný, nadosobní základ daný společností, ve které žije.

·        Člověk je svou povahou spíše bytost iracionální; to implikuje, že ani společnost nelze posuzovat na základě víry v rozumné chování členů, či víry v logiku.<ref name=":1" />

S postupem času se náhled na psychologismus měníměnil a jebyl chápán v nových souvislostech. Současný americkýAmerický filozof [[Ned Block]] ve své knize ''Psychologism and Behaviorism'' líčí psychologismus jako pohled na inteligentní chování soudíc podle toho, jak člověk vnitřně zpracovává myšlenky konatele. Tento postoj je v kontrastu s behaviorálním pohledem, který tvrdí, že inteligence může být přisuzována bytosti výhradně skrze pozorování jejího chování.

Termín psychologismus vyvolával zejména v 19. století značné spory. Vznikaly dobové kritiky, zaměřené zejména na to, zda logika a epistemologie jsou součástí psychologie. Přestože se diskuze o pojetí psychologismu vedly zejména v německém prostředí, do debaty významně přispěl také anglický filozof John Stuart Mill. Jeho následovníci se však dodnes nemohou shodnoutneshodují, zda byl zastáncem psychologismu, či nikoliv, a to z toho důvodu, že ve svých dílech někdy zmiňuje závislost logiky na psychologii a jindy naopak tento vztah popírá.<ref>{{Citace sborníku|sborník = Stanford Encyclopedia of Philosophy|příjmení = Kusch|jméno = Martin|titul = Psychologism|datum = 2007-03-21|url = http://seop.illc.uva.nl/entries/psychologism/|datum přístupu = 2016-11-30}}</ref>

Kritikou psychologismu v logice se zabýval německý filozof moravského původu [[Edmund Husserl]] ve svém díle ''Prolegomen k čisté logice''. Pojem psychologismus v logice vykládávykládal tak, že logika je brána jako součást [[psychologie]], jež se považovala za jediný a dostatečný teoretický základ logiky. Husserl se zabýval dvěma linkami kritiky psychologismu, které detailně popisujepopsal ve svém díle. První princip vychází z analýzy povahy zákonů čisté logiky, podle níž se tyto zákony nemohou zakládat na empirických psychologických pravidlech, a tedy psychologie nemůže být základem logiky. Druhá linie Husserlovy kritiky se snaží dokázat vnitřní rozpornost psychologistického stanoviska, jsou-li z něj vyvozeny jeho nejzazší důsledky.

V článku ''Psychologie náboženství a podvědomí'' vedl Heidegger otevřený spor s psychologií a byl proti psychologizaci víry. Nechápal spor o psychologismus jako sporpřímý přímospor s psychologií, ale jako možnost odhalení filozofických významů. Psychologizace logiky totiž nepramenila z psychologie, ta se ovšem právě díky psychologizaci logiky začala prezentovat jako samostatná vědní disciplína. K psychologizaci logiky mimo jiné vedlo nepochopení Kantových transcendentálních výzkumů výbavy lidského rozumu.<ref name=":2">{{Citace monografie