Unipolární tranzistor: Porovnání verzí

'''Unipolární tranzistor''' je [[polovodič]]ový prvek, používaný pro [[Zesilovač|zesilování]], spínání signálů a realizaci [[Logický člen|logických]] funkcí.<ref name=":0">{{Citace monografie|příjmení=Uhlíř|jméno=Ivan|příjmení2=|jméno2=|titul=Prof. Ing.|vydání=|vydavatel=České vysoké učení technické v Praze|místo=Praha|rok=2002|počet stran=158|strany=79|isbn=978-80-01-03932-8}}</ref> Označení ''unipolární'' vyjadřuje, že přenos [[Elektrický náboj|náboje]] je v tomto [[tranzistor]]u uskutečňován pouze majoritními (většinovými) nosiči náboje (na rozdíl od [[bipolární tranzistor|bipolárního tranzistoru]]). Menšinové nosiče náboje jsou pro funkci součástky nežádoucí – jsou parazitního charakteru. Skládá se z polovodičů typu N a P, přičemž výrazně převládá jeden z nich.

Pro velký vstupní [[elektrický odpor|odpor]] se těmto tranzistorům také říká '''tranzistory řízené elektrickým polem''' ('''FET''', Field-Effect Transistors). Velký vstupní odpor je velkou výhodou unipolárních tranzistorů oproti bipolárním tranzistorům, jejichž malý vstupní odpor se nepříznivě projevuje při zesilování [[signál]]ů ze zdrojů s velkým vnitřním odporem. Vstupním obvodem unipolárního tranzistoru tak neteče [[Elektrický proud|proud]] a je, podobně jako [[elektronka]], řízen [[elektrické napětí|napětím]]. Řídící [[elektroda|elektrodou]] teče buď jen malý proud ekvivalentní proudu [[dioda|diody]] v závěrném směru nebo jí neteče prakticky žádný proud.