|
}}</ref> Ten pak jako první v historii získal titul "král Itálie". Poté do Itálie vpadli [[Ostrogóti]]. Jim vládu načas vyrvala Byzanc, ale další germánský vpád, [[Langobardi|Langobardů]], na konci 6. století, definitivně rozbil nejen sny o obnově římské říše, ale i jednotu poloostrova. Ten ztratil politickou kohezi na příštích 1300 let.
=== Středověkkumdameserekazdouhodinumore ===
=== Středověk ===
[[Soubor:Italy 1000 AD.svg|náhled|170px|Středověká Itálie byla rozdrobena na mnoho menších [[Italské historické státy|nezávislých států]]]]
Kulturně nejvýznamnějšími oblastmi dnešní Itálie se v raném [[středověk]]u staly její severní regiony, které byly od [[8. století]] součástí [[Franská říše|Franské říše]], následně [[Středofranská říše|Středofranské říše]] (Lotharingie) a poté [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]. V Římě sídlil [[katolicismus|katolický]] [[papež]], který ovládal [[Papežský stát]] (mnohem větší a silnější než je dnešní [[Vatikán]], jež je jeho pozůstatkem). Ten se zformoval v 8. století.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Papežský stát
| url = http://www.iencyklopedie.cz/papezsky-stat/
| periodikum = www.iencyklopedie.cz
| datum přístupu = 2019-06-30
}}</ref> Mocenské boje mezi německými knížaty a knížaty podléhajícími papeži pak naplnily značnou část raně a vrcholně středověkých italských dějin, tato etapa je známa jako éra [[Guelfové a ghibellini|guelfů a ghibellinů]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Ghibellini
| url = https://leporelo.info/ghibellini
| periodikum = leporelo.info
| datum přístupu = 2019-06-30
}}</ref>
V této situaci mocenského chaosu se objevil nový fenomén - suverenitu a vliv začaly získávat některé [[Městský stát|městské státy]], většinou pobřežní, žijící z námořního obchodu. Ty se staly pozoruhodnými centry kultury. O jejich síle svědčí, že když se sdružily do tzv. [[Lombardská liga|Lombardské ligy]] (''Lega Lombarda''), dokázaly roku 1176 porazit německého císaře [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha Barbarossu]] v [[bitva u Legnana|bitvě u Legnana]]. Čtyřmi nejvýznamnějšími z těchto tzv. [[Námořní republiky|námořních republik]] byly [[Benátská republika]], [[Janovská republika]], [[Pisánská republika]] a [[Republika Amalfi]]. Časem se k nim přidala [[Florentská republika]], kterou pozdvihl [[Medicejové|rod Medicejských]], a [[Milánské vévodství]] ovládané [[Sforzové|Sforzy]].<ref>https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/11025/28612/1/bakalarska_prace_donatkova.pdf</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Ottův slovník naučný/Sforza – Wikizdroje
| url = https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Sforza
| periodikum = cs.wikisource.org
| datum přístupu = 2019-06-30
}}</ref> Obchod ve Středomoří po porážce svých soupeřů z Pisy a Janova nakonec ovládla zejména Benátská republika, která opanovala pobřeží [[Dalmácie]] a středomořské ostrovy jako [[Kypr]] nebo [[Kréta|Krétu]].
Systém vlády v těchto státech bývá označován jako [[signorie]]. Soubor těchto městských států představoval ohromnou sílu, která začala ovlivňovat i evropský vývoj. Někdy se uvádí, že vnesly do evropských dějin [[kapitalismus]]. Měly značný vliv i politický - financovaly [[křížové výpravy]], Benátky porazily Byzanc, stejně jako financovaly objevitelskou cestu [[Marco Polo|Marca Pola]]. Právě v této oblasti vznikly první evropské univerzity, bohaté obchodnické rody financovaly vrcholné umění, není také náhoda, že mnozí navigátoři a objevitelé, byť většinou v cizích službách, byli Italové - Janované [[Kryštof Kolumbus]] a [[John Cabot]] (rodným jménem Giovanni Caboto), Florenťané [[Amerigo Vespucci]] a [[Giovanni da Verrazzano]]. Přičteme-li umění římské placené papeži, stala se ve vrcholném středověku Itálie - byť rozbitá do mnoha jednotek - znovu kulturním epicentrem Evropy.
Jih Itálie ovšem zažíval jiný osud. Ten byl v 9. století ovládnut [[muslim]]y ([[Sicilský emirát]]), potom ho ovládli [[Normané|Normani]] (potomci [[Vikingové|Vikingů]]), posléze [[Štaufové]], [[Anjouovci]] a [[Barcelonská dynastie]].
=== Italská renesance ===
[[Soubor:Siege of Florence1.jpg|náhled|[[Svatá říše římská|Císař]] a Španělé roku 1530 obléhají Florencii. Obraz od [[Giorgio Vasari|Giorgia Vasariho]].]]
Roku 1348 pandemie [[mor]]u vyhladila třetinu italského obyvatelstva, poloostrov se z této rány však pozoruhodně rychle zotavil a pokračoval v kulturním rozkvětu, který je znám jako [[italská renesance]], jíž se Itálie vrátila ke svým [[antika|antickým]] kořenům (mj. i díky příchodu [[řečtina|řecky]] mluvících učenců po [[Pád Konstantinopole|pádu Konstantinopole]], tedy po ovládnutí Byzance Turky).<ref>{{Citace elektronického periodika
| 