Verze z 26. 11. 2007, 23:16 editovat Iaroslavvs (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 5 929 editací pravopis (že se jména národů píší s velkým písmenem na začátku, to je učivo základní školy...); stylistika; wiki ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 15. 12. 2007, 20:21 editovat zrušit editaci Xacmorx (diskuse \| příspěvky) 39 editací m →‎Předešlé události: pravopis Přejít na další porovnání →
Řádek 38: Po světovém krachu ekonomiky roku [[1929]] byly nejvíce zasaženy státy Evropy – hlavně ty, co nejvíce obchodovaly, a také [[Německo]]. Poté, co se tam v roce [[1933]] [[Adolf Hitler]] dostal k moci zavedl [[nacismus]], [[Německo]] přestalo platit reparace, obsadilo demilitarizované [[Porýní]] a začalo znovu budovat armádu, která tehdy měla jen 100 000 mužů. Jedna z Hitlerových tužeb byla vytvořit velký stát německy mluvících obyvatel. Ovšem tato strategie narážela na problém – ~~tyto~~tito lidé byli občany nejenom Německa, ale i [[Rakousko\|Rakouska]] a [[Československá republika\|ČSR]]. Proto Hitler začlenil [[Rakousko]] do Německa (''Anschluß'' - 1938) za jásání Rakušanů a přihlížení [[Francie]] a [[Spojené království\|Británie]]. Poté se obrátil na Československo s požadavkem na podstoupení [[Sudety\|Sudet]] Německu. Sudety je název pohraničního území Československa, kde se tehdy nacházelo nejen 3,5 milionu Němců, ale i množství průmyslu a moderní systém pohraničních opevnění. Většina místních tzv. Sudetských Němců byla fascinována Hitlerem a [[nacismus\|nacismem]]. Jejich tlak se prostřednictvím jejich politické strany [[sudetoněmecká strana\|SdP]] a jejího předsedy [[Konrad Henlein\|Konrada Henleina]] stupňoval a vygradoval až k pokusu o povstání, které ale bylo potlačeno. [[Sudetoněmecká strana (SdP)]] byla zakázána a Henlein utekl do Německa. Mezitím hlavní západní mocnosti (Spojené království a Francie) jednaly s Německem jak vyřešit tuto situaci v míru, přičemž Hitler neustále rohlašoval, že rozpoutá válku, jestli mu nebude po vůli. Důvod jejich chování vychází z politiky [[Appeasement\|appeasementu]], tedy chování, jehož smyslem je mír za každou cenu a ústupky požadavkům agresora ve snaze o jeho nasycení. Tato taktika vedla k [[Mnichovská dohoda\|Mnichovské dohodě]] – paktu [[Francie]], [[Velká Británie\|Velké Británie]], [[Itálie]] a [[Třetí říše\|Německa]]. Ty rozhodly, že ČSR musí odevzdat Sudety Německu, a většinu [[Těšínsko\|Těšínska]] [[Polsko\|Polsku]], a jestliže je neodevzdá a Hitler zaútočí, tak to bude jeho vina. Československo odevzalo a prezident [[Edvard Beneš]] uprchl do Anglie. To byl konec 1. republiky.

Druhá republika: Porovnání verzí