Historie esperanta: Porovnání verzí

Roku [[1912]] trvalo esperantské hnutí již 25 let. V [[Krakov]]ě se tehdy konal osmý světový sjezd, kde se Zamenhof během slavnostního projevu vzdal své oficiální vedoucí role v hnutí. Desátý sjezd se měl uskutečnit roku [[1914]] v Paříži, přihlásilo se na něj téměř 4000 lidí, ale začínající válka jej znemožnila a Zamenhof se mohl do své vlasti vrátit jen oklikou přes skandinávské státy.

Po dvacet let žil Zamenhof se svou rodinou ve velmi stísněných finančních poměrech. Lékařská praxe nepřinášela žádouci příjem. Střídavě žil v [[Cherson]]u, [[Varšava|Varšavě]], Grodnu a opět ve Varšavě, kde trávil i poslední chvíle svého života († [[14. duben|14. dubna]] [[1917]]).

Za první světové války se v sibiřském zajateckém táboře tisíce zajatců nejrůznějších národů učilo esperantu podle učebnic, které jim předal světový výbor [[YMCA]] (Svaz křestanské mládeže). Po válce touha po míru a harmonii vzbudila nové naděje a esperanto se podivuhodně šířilo. První poválečný sjezd se konal v roce [[1920]] v [[Haag]]u, v roce [[1921]] se konal 13. světový sjezd v [[Praha|Praze]] za účasti téměř 3 000 lidí z 35 zemí, organizační problémy byly rozřešeny na nějaký čas smlouvou v [[Helsinky|Helsinkách]], změnily se formy práce a byly pořádány různé odborné a technické konference.

* [[Kongresy esperanta]]

* [[Seznam esperantských organizací]]